Čtvrtek se nesl v duchu filmových klasik. Denní program jsem započal Kabinetem doktora Caligariho (režie Robert Weine, 1920). Expresionistický film se vyznačuje především velice nápaditými kulisami a poutavým příběhem.
Pokud máte rádi staré němé filmy, tohle byste si neměli nechat ujít. Navíc doplněno o moderní hudbu to celkovému dojmu přidává. Označení kult se zde zkrátka hodí. U vraždících podivných existencí jsem zůstal i při zhlédnutí dalšího snímku, byl jsem totiž svědkem přeměny hodného a neškodného houslisty v bezcitného vraha ve Fantomovi z opery (1943, Arthur Lubin) .
I přesto, že je film již poměrně starý, vyčpěle nepůsobí. Herci podávají dobrý a sympatický výkon a děj neztrácí atmosferičnost a vtip. Žánrově je film označovaný za horor, ale dnešního diváka moc nevystraší. Po fantomovi přišla na řadu zfilmovaná klasika Charlotte Bronteové – Jana Eyrová (Robert Stevenson, 1944) v tomto případe s Orsonem Wellsem v hlavní roli. A právě herce ztvárňujícího většinou typově zcela odlišné postavy stojí za to vidět, v této roviině romantického hrdiny ho opravdu moc často vidět nebylo. Předposlední zastávkou této denní filmové jízdy byla zrekonstruovaná verze Vynálezu zkázy (1958) Karla Zemana.
Ta si v rámci znovuuvedení do kin odbyla svou premiéru. Pokud máte rádi příběhy Julese Vernea, tento snímek byste neměli minout. Karel Zeman, jehož si všichni pamatují převážně díky Cestě do pravěku, dokazuje, že byl ve své době mistr speciálních efektů. Své denní menu jsem zakončil lahodným dezertem- Oknem do dvora (1954) od Alfreda Htchcocka. Gradující atmosféra a originální zápletka spočívající ve voyerismu dokazují, že tento film patří k režisérovým nejlepším. Hitchcockem má filmová čtvrteční agenda skončila.