Recenze: Lví srdce (2015) – Plytké černobílé Finsko

Rok a půl od premiéry v Torontu přichází 9. července finské drama do českých kin. Přináší sondu do života neonacistů a šikanou zmítaných ulic. Stranou nezůstane ani bratrské pouto.

Chladné ulice drsného města alespoň na chvíli rozzáří úsměv Teppa (Peter Franzén). Zrovna v okamžiku, když mu servírka Sari (Laura Birn) s laškovným pohozením dlouhých, typicky finsky zářivých, vlasů oznámí, že dneska by si mohl vrznout. Tím je elegantně překročena startovní čára na dlouhé trati, v níž běžce čekají skákací překážky v podobě představy neslučitelné koexistence zarytých neonacistických představ o bílém Finsku a předčítání pohádek černošskému chlapci.

Jakkoli skvělý se zdá být sexuální styk mezi Teppem a Sari, což můžeme posoudit hned z několika milostných scén v prvních deseti minutách, zdá se být vytetovaná svastika na svalnatém těle milence přece jenom důvodem pro obavy o Rhamua, dítko z předchozího Sariyna vztahu s Afričanem. Rázem jsme svědky střetu dvou emocí – celý život pěstovaná nenávist vůči „těm, co nám kradou u nás ve Finsku práci“ na straně jedné, křehké láskyplné objetí, něžná slůvka laskající duši a zahánějící chmury minulosti na straně druhé. To vše značně graduje přítomností Teppova bratra, zapřísáhlého patriota bílé budoucnosti.

V pořadí pátý větší film Dome Karukoskiho charakterizují zpomalené záběry podpořené nápaditě zvolenou hudbou. Naneštěstí povedenou kameru nedoplňují alespoň průměrné výkony herců, o snadno předvídatelném scénáři nemluvě. Napjaté svaly působí mnohdy až komicky, nepatrné snahy o případný humor v dialozích končí v trapném tichu nejen na plátně. Pozitivně lze vyzvednout rovnoměrné rozvíjení se několika vedlejších dějových linek, byť všechny následovaly (a vnitřně implikovaly) stejný cíl.

Shrnutí

Milovníci finských filmů jistě naleznou to, co tvoří podstatu jejich lásky k severní kinematografii i v případě Lvího srdce – surově podaná realita, ocelové pěsti jednající mnohdy dříve nežli rozum. Chybí tomu všemu však spád, po pár minutách je vcelku zřejmé, jak všechno skončí. Jedna povedená a překvapivá scéna sice osvěží, ale celý film nespasí.