Recenze: Šťastná (2014) – Rivalita hereček v debutu Evy Toulové

Viktorie Šťastná (Andrea Daňková) obdivuje velké ikony stříbrného plátna a po maturitě odjíždí studovat do Prahy vysněný obor herectví na Divadelní akademii. Mladá nezkušená dívka si v neznámém prostředí neumí moc poradit, je úzkostná a uzavřená. Následující školní rok jí pomůže dospět, postavit se vlastním strachům a především si uvědomit, jak může být doopravdy Šťastná.

stastna

Malý nezávislý autorský projekt mladé scénáristky, režisérky a producentky (Banana Films) Evy Toulové. Čtyřiadvacetiletá multitalentovaná filmařka absolvovala FAMU pod vedením Věry Chytilové. Stejně jako letos zesnulá diva české kinematografie se soustředí na ženské postavy a jejich světy. Jako námět ke snímku Šťastná jí posloužila vlastní původní kniha (Olympia, 2010), kterou však pro potřeby filmového scénáře od základů přepracovala. Hlavní roli obsadila typově nezvykle. Andrea Daňková je dvaadvacetiletou studentkou DAMU, která má především televizní zkušenosti a spolupracovala již i se samotnou Toulovou. Tak trochu boubelka s mezerou mezi zuby sice není šablonovitou filmovou kráskou, ale nejistou devatenáctiletou elévku jí uvěříte snadno – je bezprostřední.

Viktoriin svět je tvořen ženami. Maminka (Ljuba Krbová) věnuje veškerou pozornost mladší dceři, která je postižená a odkázaná na pomoc druhých. Dvě starší spolužačky, Sára (Aneta Krejčíková) a Mona (Marie Kružíková), které se Viky „ujmou“, se o ni samotnou ve skutečnosti absolutně nezajímají. Povrchní užvaněné slepice jdou publiku okamžitě na nervy. Viktorie se ale sama příliš neorientuje, takže jí tyhle „kamarádky“ provází pravidly Akademie a velkoměsta. Mladé české herečky v rolích studentek herectví doplňují pseudohvězdy českého showbusinessu. Cameo roličky předvádějících se celebrit převzali Martin Maxa, Sámer Issa, nebo Ilona Csáková. Pro Sáru představuje pózování před objektivem bulvárních fotoreportérů nejvyšší stupeň seberealizace. Jejím cílem je sláva. Mona více touží po tom prosadit se jako herečka, ale rovněž neuvažuje nad tím, že by toho dosáhla tvrdou a trpělivou prací.

Viky je jako malá holčička – do růžové oblečená, ustrašená a ztracená. Její činy a rozhodnutí jsou většinu příběhu vedeny pod tlakem vnějších okolností, nebo jsou výsledkem nějakého nepromyšleného rozhodování. Až poslední záběry ji ukážou vyrovnanou a spokojenou. Sedmdesát předchozích minut je schematicky poskládáno z pravidelně se opakujících výstupů: Viky domáhající se maminčiny pozornosti – Viky hroutící se z nového prostředí – Viky tak trochu randící – Viky obklopena manickými spolužačkami apod.

Naivní holka z malého města by zřejmě svůj první školní rok v Praze prožívala skutečně nějak takto. Na dynamiku a soudržnost celovečerního snímku je to ale trochu málo. Zpracovávané téma je nesmírně atraktivní a skýtá různorodé možnosti – genderovou analýzu i skutečnou kritiku falše a pokrytectví showbusinessu. Všechna tato témata si spíše domýšlíme, než abychom je skutečně prožili prostřednictvím sledovaného snímku. Ten proto působí dost povrchně a poněkud televizně. Slabinou jsou i dialogy, jejichž poslech mě po celou dobu sledování nutil uvažovat, zda ta neobratnost není nějakým uměleckým záměrem. Nízká obrazová kvalita (na velkém kinoplátně skutečně markantní) kupodivu nevadí, protože evokuje jakýsi dokumentární ráz. Možná nezáměrně, ale na mě to fungovalo dobře.

  • Šťastná
  • Trailer
  • Stopáž: 75 minut
  • Režie: Eva Toulová
  • Hrají: Andrea Daňková, David Kraus, Aneta Krejčíková, Jan Hrušínský, Marie Kružíková, Dana Morávková, Ljuba Krbová, Agáta Lexová, Sámer Issa, Martin Maxa a další
  • Hodnocení: 60%