Nezávislá novinka Frank se od začátku tvářila jako zajímavá alternativa velkých projektů oscarové sezony. I když z trailerů to vypadá na další feel good snímek, tak tento dojem platí pouze o jeho první polovině.
Neúspěšný hudebník Jon (Domhnall Gleeson) se shodou okolností dostane do kapely The Soronprfbs (nejedná se o překlep), přičemž tou hlavní okolností je pokus současného klávesisty o sebevraždu kvůli hádce s její členkou Clarou. Skupina vedená geniálním hudebníkem Frankem ovšem není příliš úspěšná a už vůbec není normální. Jak říká sám Frank “Většinou nás lidé neznají a po pár minutách se rozhodnou, že se jim nelíbíme”. I tak se ale Jon rozhodne s kapelou zůstat a absolvovat téměř roční pokus o natočení alba.
První polovina filmu působí jako příjemná komedie o podivných lidech, z nichž nejnormálněji působí Frank, jenž nikdy nesundá obrovskou umělou hlavu. Kromě něj je ve skupině ještě francouzský pár, který Jona nesnáší už jen proto, že je nový, DJ a milovník umělých figurín Don a nejvýraznější vedlejší postava Clara (Maggie Gyllenhaal). Ve druhé polovině už snímek ztrácí svůj pozitivní a bizarní nádech a stává se dramatem, ve kterém se bojuje o místo po Frankovu přízeň a místo po jeho boku. V této části už ale diváka chování postav natolik otráví, že už ho netrápí, jestli to s nimi skončí dobře či špatně, hlavně ať to skončí. I tak najdeme světlejší momenty, jako například Frankův nejvíce líbivý song.
Domhnall Gleeson si zopakoval podobnou roli jako měl ve filmu Lásky čas, jedná se o sympatického zoufalce, který dostane příležitost a udělá vše pro to, aby jí využil. Tentokrát ovšem bez cestování v čase. A s touto rolí si opět poradil důstojně. V zahraničních ohlasech se často vyzdvihuje výkon Michaela Fassbendera v roli Franka. Ano, jedná se o skvělé ztvárnění této postavy, ovšem nemůžu souhlasit s tvrzením, že se jedná “o nejlepší Fassbenderův výkon”. Přeci jen dokáže hrát i ve filmech, kde nemá většinu času hlavu zakrytou maskou. Kdo ale rozhodně sympatie nezíská je Maggie Gyllenhaal v roli Clary. Její afektovaný výraz a neustálou potřebu na někoho útočit jsem dokázal snášet zhruba pět minut.
Po technické stránce nepřinese Frank nic nového, což u filmu, kdy námět tím hlavním lákadlem, není vůbec na škodu. Režisér Lenny Abrahamson se nesnaží nijak oslnit vizuálem nebo osobitým vyprávěním, spíše dává prostor hercům v čele s Fassbenderem. I proto je škoda, že se film nedrží své feel good energie po celou svou stopáž, nutnost dramatické druhé poloviny mé hodnocení sráží.
Závěr: Příběh volně inspirovaný postavou Franka Sidebottoma, kterého stvořil komik Chris Sievey, není nijak výrazný počin a ani svou kvalitou se nedostane do špičky nezávislé tvorby. První polovina ovšem potěší a ta druhá neurazí. Nikdo ze zúčastněných nejspíš nebude litovat svého spojení s Frankem.
- Frank
- Trailer
- Stopáž: 95 minut
- Režie: Lenny Abrahamson
- Scénář: Jon Ronson, Peter Straughan
- Hrají: Domhnall Gleeson, Michael Fassbender, Maggie Gyllenhall, Scott McNairy
- Premiéra v ČR a SR: 6. listopadu 2014
- Hodnocení: 65 %
