Dnešní díl filmových osobností je zvlášť speciální, protože v něm budete moci nahlédnout do života postavy, která je považována za jednu z nejzásadnějších hollywoodských osobností posledních několika dekád a možná za vůbec nejlepšího režiséra všech dob, minimálně jednoho z nejlepších. Je jím rodák z Ohia Steven Spielberg, a jak se zdají některé jeho filmy snové, idealistické a naivní, jeden by řekl, že tento vzor mnohých začínajících filmařů musel mít báječné a pohodové dětství, když si dokázal udržet tuto infantilní a jemně hravou část osobnosti po celý svůj dospělý život. Ale zdání klame…
První valné shromáždění OSN, vyhlášení nezávislosti Sýrie, vznik Mezinárodního měnového fondu. To jsou hlavní události roku 1946. Za další takovou významnou událost lze dnes už považovat také den 18. prosinec toho roku, kdy se narodil budoucí hrdina Hollywoodu, muž mnoha ideálů, scenárista a režisér, který má na svědomí několik dnes už naprosto kultovních filmů historie, Steven Spielberg. V rámci kinematografie a obecně umění už to není jen jméno, je to pojem, který za sebou táhne řadu následovníků a kromě mnoha uměleckých děl nabízí také pestrou a možná trochu překvapivou minulost, ve které se skrývá nejeden smutný a zásadní okamžik, který formoval Spielbergovu osobnost až do dnešní podoby.
Steven se narodil v Cincinnati, městečku o rozloze Brna, v americkém státě Ohio. Jeho otec Arnold byl elektroinženýrem, který se podílel na vývoji počítačů a bral svou práci velmi vážně. Matka Leah Adler byla pianistka a restauratérka. Protože otcovo zaměstnání vyžadovalo časté stěhování a Steven nebyl zrovna z nejextrovertnějších dětí, uzavíral se v dětství postupně do sebe a důsledkem neustálých změn prostředí a společnosti si začal utvářet tak trochu svůj vlastní svět. Významnou část svého dětství prožil v Haddon Township ve státě New Jersey a ve Scottsdale v Arizoně. Neustálé stěhování se pochopitelně začalo podepisovat také na jeho chování a školním prospěchu, ale také na jeho přizpůsobivosti daným podmínkám.
„Nikdy jsem se necítil pohodlně sám se sebou, protože jsem nikdy nebyl součástí většiny. Vždycky jsem se cítil trapně a plachý a jakoby na vnější straně lidí okolo mě.“
Protože byl okolnostmi nucen neustále měnit školní prostředí, navíc byl z ortodoxní židovské rodiny, stával se často terčem šikany, což jeho introverzi a idealistický přístup k životu, který si kvůli absenci přátel vytvářel, jen upevňovalo. Nepomohl tomu ani rozvod jeho rodičů, který přišel taktéž v důsledku častého stěhování a jež Steven nesnášel příliš dobře. Jeho uzavírání se do sebe nabralo až nezdravých rozměrů, když se začal zavírat ve svém pokoji a prakticky z něj nevycházel, přičemž si stále intenzivněji vytvářel svůj iluzorní svět. Zatím však neměl prostředky k tomu, aby ze sebe mohl svou kreativitu dostat, a tak ji prožíval pouze ve své hlavě.
Když mu bylo dvanáct let, objevil ve sklepě otcovu osmimilimetrovou kameru a začal natáčet krátké filmy. Zpočátku natáčel pouze dětské vláčky, postupně přešel k promyšlenějším projektům a začal pracovat na krátkých vědeckofantastických námětech. Natáčením filmů Steven konečně našel prostředek, kterým by mohl naplno využít svou rozsáhlou fantazii, kterou si postupně vytvářel v průběhu dětství. Jeho otec však chtěl, aby šel v jeho stopách, a tudíž Stevenovým nadšením pro filmy opovrhoval. Naopak matka jej plně podporovala a dovolila mu vytvořit si z obývacího pokoje malé kino a filmové studio. Steven dál pracoval na svých filmech a začal sklízet první úspěchy na přehlídkách amatérských filmů.
První plnohodnotný film natočil ve čtrnácti letech a jmenoval se Útěk nikam (1961). Byl to čtyřicetiminutový válečný snímek, který sklidil velký úspěch v amatérských kruzích. Steven si válečné filmy velmi oblíbil, a proto i jeho následující film, Fighter Squad (1961), pojednával o válce a stal se prvním Spielbergovým filmem, který se promítal v kině. Zde také Steven vydělal své první peníze ze vstupného, přibližně 100 dolarů. Když bylo Stevenovi 19 let, jeho rodiče se definitivně rozvedli a Steven se poprvé vydal do velkého studia – do studia Universal – aby tam nabídl své umění. Tehdejšímu vedoucímu studia se zalíbil jeho námět na němý film Amblin‘ a se Spielbergem rovnou podepsal sedmiletou televizní smlouvu, což znamenalo první významnější zlom v jeho kariéře. V těchto dobách také absolvoval na Arcadia High School a posléze na Saratoga High School.
Jako televizní režisér se uplatnil velmi dobře. Režíroval epizody seriálů Neuvěřitelné příběhy, Zónu soumraku, Krajní meze, The Name of the Game, The Psychiatrist a dalších, v roce 1971 natočil svůj první významnější celovečerní film Duel, který byl jako první Spielbergovo dílo celosvětově distribuován. Následoval Sugarlandský expres (1974) a rok poté přišel největší dosavadní zlom ve Spielbergově kariéře, a sice film Čelisti, který se postupem času stal kultovním a dnes je považován za jeden z nejvýznamnějších filmů všech dob. Vydělal přes 400 milionů dolarů a zařadil Speilberga mezi režisérskou špičku té doby. První nominaci na Oscara mu však vynesl až další film, Blízká setkání třetího druhu (1977), který byl přijat velmi pozitivně jak kritikou, tak diváky.
„Vždycky jsem byl outsider v reálném světě. Až v rámci filmu cítím své vlastní schopnosti a dovednosti.“
Následoval sporně přijatý film s názvem 1941 (1979) a posléze další velký projekt, Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy (1981), který je dnes považován za jeden z nejlepších dobrodružných snímků všech dob a upevnil Spielbergovi pozici TOP režiséra Hollywoodu, stejně jako zviditelnil dnes velmi oblíbeného herce Harrisona Forda. Dalším zlomem byl film E.T. – Mimozemšťan v roce 1982, kde Spielberg opět ukázal svou fantazii a idealismus v plném měřítku a film se stal do té doby vůbec nejúspěšnějším filmem všech dob co do zisků, které atakovaly hranici 700 milionů dolarů. Následovaly další parádní a špičkové, ale historicky nepříliš významné filmy jako druhý Indiana Jones (1984, Chrám zkázy), který nebyl přijat zdaleka tak kladně, jako díl první, dále Purpurová barva (1985, 11 nominací na Oscara, ale bez jediné sošky) nebo Říše slunce (1987, 6 nominací na Oscara, ani jedna soška).
Na přelomu 80. a 90. let 20. století natočil Spielberg třetí pokračování Indiana Jonese (1989, Poslední křížová výprava), které je mnohými považováno za vůbec nejlepší z celé trilogie. Po dalších několika méně významných zářezech ve filmografii přišel Spielberg s dalším zlomovým snímkem s názvem Jurský park (1993), který přinesl obrovské úspěchy jak režisérovi, tak tvůrcům audiovizuálních efektů (3 Oscary). Jurský park se stal dalším veleúspěšným a kultovním filmem, který doplnil dosavadní Spielbergovu nesmazatelnou stopu v historii kinematografie a stal se zatím jediným jeho filmem, který pokořil ziskovou hranici jedné miliardy dolarů. Mimochodem, Spielberg se s příběhem Jurského parku inspiroval českým filmem Cesta do pravěku (1955) od Karla Zemana. Ve stejném roce, 1993, přišel Spielberg s dalším, opět přelomovým snímkem, Schindlerův seznam, který si odnesl sedm Oscarů z dvanácti nominací (film, režie, výprava, střih, scénář, hudba, kamera) a v současnosti je považován za jeden z nejlepších a nejvýznamnějších snímků všech dob.
Opět, skoro už tradičně, následovalo několik méně významných filmů jako druhý díl Jurského parku (1997, Ztracený svět), otrokářský snímek Amistad (1997) a další. Spielberg si znovu získal pozornost celého filmového světa v roce 1998 dalším válečným snímkem Zachraňte vojína Ryana, jež se stal jedním z nejúspěšnějších válečných filmů historie, odnesl si pět Oscarů včetně toho za režii a mnohými válečnými veterány byl označován za nejautentičtější válečný snímek, který kdy viděli. Následovaly další skvělé snímky jako A.I. Umělá inteligence (2001), který měl původně natáčet Stanley Kubrick, ale v průběhu preprodukce zemřel, a tak se snímku ujal jeho blízký přítel Spielberg, dále komedie Chyť mě když to dokážeš (2002) s výdělky přes 150 milionů dolarů nebo Minority Report (2002), který se taktéž dotkl zmíněné finanční hranice.
„Nechávám se inspirovat i špatnými filmy, protože v nich je vždycky něco dobrého. Ve všech filmech, které jsem viděl a jsou považovány za zklamání, jsem našel inspiraci.“
Následovala další příjemná, ale nijak převratná komedie Terminál (2004) s Tomem Hanksem v hlavní roli s výdělky přes 200 milionů dolarů, sci-fi thriller Válka světů (2005), kde se zisky zastavily těsně pod hranicí 800 milionů dolarů, drama podle skutečné události s názvem Mnichov (2005) o atentátu na olympiádě v roce 1972 nebo čtvrtý díl Indiana Jonese (2008, Království křišťálové lebky), který však nebyl přijat příliš kladně ani kritikou, ani diváky. Mezi jeho zatím poslední snímky, nepříliš významné, patří historické drama Válečný kůň (2011), Tintinova dobrodružství (2011) či Lincoln (2012). V dalších letech plánuje natočit sci-fi Robopocalypse (2015) nebo již pátý díl Indiana Jonese (2016).
Steven Spielberg má v současnosti šest dětí a žije v Malibu v Los Angeles. Jak bylo řečeno, i přes velké problémy v dětství, kdy se v důsledku okolností stával uzavřenějším a uzavřenějším, se dokázal vymanit ze svých iluzí a nabídnout svou fascinující fantazii celému světu prostřednictvím filmu. Nakolik mělo jeho strastiplné dětství vliv na jeho filmové kvality, je otázka, na níž pravděpodobně odpověď nenajdeme. Můžeme se však domnívat, že díky tomu, že nebyl příliš společenským dítětem a vytvářel si v průběhu dětství svůj idealistický svět, máme nyní možnost být naprosto nadšeni jeho dílem, které dodnes nese stopy snového a naivního pojetí příběhů, které je typicky „spielbergovské“. Avšak je třeba říct, že více než špičkově zvládá i vážná a realistická témata a některé jeho filmy jsou režijně, narativně i kriticky naprosto revolučními díly, jež zůstanou už nesmazatelně v seznamu významných kinematografických děl jako to nejlepší a nejinspirativnější, co kdy v rámci filmu vzniklo. Namátkou jsou to především Čelisti, E.T. – Mimozemšťan, trilogie Indiana Jonese, Jurský park, Schindlerův seznam nebo Zachraňte vojína Ryana.
„Pokaždé, když jdu do práce, mám ten samý, nervózní a vzrušující pocit, je mi špatně od žaludku. Začalo to už když mi bylo 12 let a nikdy se to neomrzí. Ve skutečnosti, čím jsem starší, tím se nervozita zvyšuje, protože nyní mohu oceňovat lidi okolo sebe. Když jsem byl dítě, s nikým jsem nespolupracoval, ale jako dospělý vnímám, že filmování je o tom ocenit talent lidí, kterými se obklopuji, s vědomím, že bez nich bych nikdy takový film nevytvořil. Mým úkolem je neustále udržovat filmovou rodinu. Netočím filmy pro peníze, ale pro překonávání sebe sama a pro diváky. A to dělá život mnohem příjemnějším, ať už jste doma se svou vlastní rodinou, nebo v práci s rodinou filmovou. Jsem vděčný za všechny ty špatné věci, které se mi děly v dětství, protože prostřednictvím nich jsem po celý svůj život inspirován.“