Darren Aronofsky je režisér, jehož nové filmy vždycky zvednou vlnu zájmu a očekávání. Mezi jeho nejslavnější tituly patří například Requiem za sen, Fontána, nebo jeho poslední film Černá labuť. Především díky velkému úspěchu Černé Labutě měl Aronofsky v podstatě volnou ruku ohledně toho, co natočí dál. V jednu chvíli se jeho jméno spojovalo se sólovkou Wolverina, ale z projektu nakonec vycouval a dal přednost biblickému příběhu o Noemovi a jeho arše.
Biblické příběhy jsou všeobecně známé a ten o Noemovi a velké potopě slyšel kdekdo, byť v různých podobách. V té pravděpodobně nejznámější je to takto: Po vyhnání Adama a Evy z ráje začali lidi hřešit a došlo to až tak daleko, že se Bůh rozhněval a rozhodl se na zem seslat déšť, který by všechen hřích a špínu smyl z povrchu zemského. Noe s Bohem uzavřel smlouvu – Noe postaví archu, do které vezme od každého zvířecího druhu po páru a nastoupí do ní i sám se svou rodinou – manželkou, třemi syny a jejich ženami. Na výstavbu archy měl Noe sedm dní, po kterých přišla mohutná bouře trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí… To, že Bible zjednodušuje a občas je dost vágní už vtipně zpracoval například Julian Barnes v první kapitole svého povídkového románu Historie světa v 10 ½ kapitolách.
Aronofskyho verze také není nejusedlejší. Začíná jako hrdinský epos, který se postupně rozvine v trikově vymakaný katastrofický biják, za který by se nemusel stydět ani Roland Emmerich a teprve až ke konci filmu se ukáže komorní drama, pro které je Aronofsky známý. A je třeba uznat, že část filmu, která se již odehrává uvnitř archy, je hned o několik úrovní lepší. Bohužel ta část přichází až příliš pozdě na to, aby film vyzdvihla z bahnitého průměru.
Film celkově působí hodně roztříštěně, nejen kvůli změnám formy vyprávění, ale i otázkami, které si klade a postoji, které k nim zaujímá. Na jednu stranu sledujeme Noeho, jak slepě následuje příkazy Boha, které jsou všechno, jen ne konkrétní, a na druhou stranu Noe rodině vypráví příběh stvoření světa a vývoj živočichů a lidí tak, že by na něj byl i Darwin pyšný. I časoprostor vyvolá nemálo otázek. Je to jako kdyby se tvůrčí tým nemohl rozhodnout, zda chtějí být syrově realističtí, nebo naopak chtějí prostředí, ve kterém je všechno možné, i to že se ze Zvonilek stanou kamenní Enti z Pána Prstenů.
Místy se zdá, že film je plytký, především díky klišé dialogům, ale na druhou stranu přináší tolik témat, že by to vydalo na několik filmů. Je velká škoda, že se Aronofsky rozhodl pojmout příběh o potopě takhle megalomansky, zvlášť když celá první půlka filmu vypadá, že ji mohl natočit prakticky kdokoli. Mnohem zajímavější by bylo, kdyby se celé zjevení a stavení archy shrnulo v úvodním prologu a pozornost se pak celé dvě hodiny věnovala jen atmosféře v uzavřeném prostoru archy a soužití rodinných příslušníků, kteří byli ušetřeni. A věřte, že tahle rodina by měla co řešit. Navíc se poměrně dobře podařilo obsadit herce. Russel Crowe opět ukazuje, že charismatu má na rozdávání a pravděpodobně by byl schopný přesvědčit diváky, aby mu fandili, i kdyby na smrt odsuzoval právě je. Ray Winstone je pravděpodobně největším plusem první poloviny filmu, ve které ztvárňuje největšího zhýralce a hříšníka, ale svoje argumenty předkládá tak ďábelsky dobře, že je Croweovi více než adekvátním oponentem. Z mladých herců zaujme samozřejmě Emma Watson a především Logan Lerman, který byl snad poprvé herecky zajímavý.
Závěr: Noe doplácí na roztříštěnost a velkolepost projektu. Samostatné části jsou více či méně dobré, ale jako celek nefungují moc dobře. Ačkoli se jedná o známý příběh, je vyprávěn z nové perspektivy a nabízí hodně podnětů k diskuzi. Určitě to stojí za zhlédnutí, ale že z kina odejdete 100% spokojení zaručit nelze – film toho nabízí tolik, aby každého něčím zaujal, ale těžko někomu sedne vše, co je ve filmu prezentováno.
