S českými filmy se to má jako s bleším trhem. Než najdete něco hodnotného, musíte se prohrabat hromadou šuntu. A když budete mít štěstí, tak narazíte jednou za čas na nějaký skvost či opravdu cenný kousek. Čeští filmaři produkují většinou věci oscilující okolo průměru (v tom lepším případě), avšak dvakrát, třikrát do roka se objeví něco mimořádného, co pak recenzentovi přijde ve srovnání se zbytkem tuzemské produkce jako dar z nebes, ačkoli jde třeba o věc jen silně nadprůměrnou, nikoli vyloženě vynikající. Člověk pak odchází z kina v euforii a blaženě a naivně se domnívá, že už ty české filmy budou jen dobré. Letos se mi to poprvé stalo u Jako nikdy, podruhé u Křídel Vánoc.
Nebudu tajit, že mě debut talentované mladé režisérky Karin Babinské Pusinky nijak zvlášť neoslovil. Líbil se mi, ale nebyl jsem z něj nadšený. Křídla Vánoc mi přišla o několik řádů lepší, možná i proto, že na rozdíl od chmurně pesimistických Pusinek má v tomto filmu své místo i naděje. Hlavně ale proto, že jde o ještě výraznější a vyzrálejší počin, než šest let starý depresivní road trip, který byl už tak natočený jistou a ambiciózní rukou. Křídla Vánoc jsou podobně sebejisté a ambiciózní a ani tentokrát nejde o film, který by šel divákovi naproti a něco mu usnadňoval.
Karin Babinská totiž do filmu zaimplementovala motiv esoteriky, mystiky a víry v existenci spirituálních andělských bytostí. Nepochybuji o tom, že režisérka a zároveň autorka scénáře podobným věcem upřímně věří, bere je se vší vážností, a že film natáčela z čistého srdce. Právě naopak oceňuji, že se jí tyto motivy podařilo do filmu zasadit velmi přirozeně, vtisknout jim dojem zásadní důležitosti a neironizovat je přitom. O něco podobného se možná pokoušel Bohdan Sláma ve Čtyřech sluncích, ale tam se mu to hrubě nepovedlo (právě proto, že je bral jako zdroj humoru a z postavy guru Karla Rodena udělal komediální postavičku). Zde to všechno funguje mnohem lépe a ani nevadí, že se třeba o duchovno nezajímáte, protože si nadpřirozené události ve filmu můžete vyložit jako magický realismus nebo vánoční zázrak a celý film pak brát jako bizarní pohádku nebo fantasy (ovšem aniž byste na plátně viděli jakoukoli nadpřirozenou bytost). Jde ovšem o věc velmi odvážnou a neobvyklou a je možné, že ti, kteří se nenaladí na správnou notu, film odsoudí mávnutím ruky.
Snímek se odehrává v rozmezí zhruba jednoho týdne okolo Štědrého dne a skládá se z navzájem propojených střípků osudů několika obyčejných lidí, které spojuje práce ve stejném supermarketu (konzumní materiální prostředí tvoří výrazný kontrast k esoterické zápletce). Tomáš (Richard Krajčo) dělá v nákupním centru očaře, Nina (Vica Kerekes) pracuje u balicího pultu, Ráďa (David Novotný) je manažerem prodejny a jistý mladík, kterému nikdo neřekne jinak než Zajíc (Jakub Prachař), poskakuje mezi regály v zaječím kostýmu maskota. Všichni jsou kamarádi, mají své drobné radosti i starosti – Tomáš je melancholický outsider žijící v maringotce, kde se mu střídají milenky jak na běžícím pásu, čarovně krásná Nina ironicky trpí osamělostí, Ráďovi dělá problémy početná rodina a Zajíc touží po kariéře slavného herce. Scházejí se po práci na střeše budovy na pivo a pokec a zkrátka vedou normální život. Věci se však nečekaně dají do pohybu, když se Tomáš omylem pořeže a omdlí na sněhu a život mu zachrání neznámá astrální bytost, zřejmě anděl. Od té události získá Tomáš schopnost intimně nahlížet do lidských životů, což ho mate a není si jistý, zda jde o dar, nebo o prokletí…
Kromě již zmíněných obsahuje film spoustu dalších vedlejších postav, přičemž většinou je hrají známí a dobří herci (Lenka Vlasáková, Viktor Preiss, Vilma Cibulková…) a všichni do jednoho podávají velmi kvalitní herecké výkony. Nejde jen o vydařený casting, ale i o to, jak jsou režírováni a jaké věty pronášejí. V tomto ohledu je potřeba znovu vyzdvihnout režijní i scénáristické schopnosti Karin Babinské. Pevně doufám, že se od ní dočkáme ještě velkých věcí.
Pokud bych měl hledat něco k vytknutí, tak snad to, že se nepodařilo udělat film žánrově čistý. Jde totiž o mix hořké komedie a dramatu, který se nepovedlo dostatečně vybalancovat, takže divák musí poměrně často přepínat mezi zásadně odlišnými emocemi, kdy ve dvou po sobě následujících scénách se nejdříve děje něco komediálního a úsměvného (např. když zaměstnanci obchodního řetězce schovávají ve skladu prodejny živého koně) a pak na to naváže něco tragického a smutného. A naopak.
Také bych možná ocenil o něco kratší stopáž. Např. Tomášova sekretářka v podání Vandy Hybnerové má sice své kouzlo, z hlediska děje je ale spíš nadbytečná a dala by se oželet. Stejně tak postava brigádnice, která pomáhá Nině s balením dárků (ale místo nich balí Tomáše). Na škodu je i trapně okatý symbolismus (Tomáš stráví většinu filmu s růžovými brýlemi na nose). Na druhou stranu film nikdy nenudí a neztrácí tempo – tomu ostatně pomáhá i řada příjemných a dynamických songů (píseň Cesta Richarda Krajča a Tomáše Kluse moc dynamická sice není, ale zato už nějakou dobu vede v žebříčcích hitparád).
Zkrátka velmi povedená záležitost, kterou je potřeba vidět. Protože jak už jsem psal na začátku, takhle dobrých českých filmů se moc nerodí.
httpv://youtu.be/ApPDfzzAbI8
- Křídla Vánoc
- Drama / Komedie
- Stopáž: 110 minut
- Režie: Karin Babinská
- Scénář: Karin Babinská
- Hudba: Richard Krajčo
- Hrají: Richard Krajčo, Vica Kerekes, Jakub Prachař, David Novotný, Vanda Hybnerová, Lenka Vlasáková, Viktor Preiss, Vilma Cibulková, Zdena Hadrbolcová a další
- FanMovie.cz – Nářez ze světa filmu
- Autor recenze: Jan Varga