Guillermo del Toro se rozhodl vytáhnout z hlubiny moře něco velkého a nebezpečného. V každé upoutávce nás lákal akčními záběry z pouličních rvaček mezi lidskými roboty-Jaegery a mimozemskými monstry-Kaiju. Otázkou je, obhájí Pacific Rim nálepku blockbasteru?
Můžeme s čistým svědomím říct, že nic tak velkého jsme na plátně asi ještě neviděli a představa, že bych si to za půl roku pořídil na blu-ray, abych tím obšťastnil svou LEDku, o velikosti 42 palců, mě rozesmává. No, musel bych si sednout hodně blízko. Pocit, který Vám v tomto případě dodá velká promítací plocha kina je nenahraditelný.
Del Toro není režisérem mega-super-duper filmů, má svůj specifický podpis a někdy je to dobře, jindy naopak špatně. S každým jeho počinem se čeká, že by konečně mohl předvést něco výrazně nadprůměrného a posadit nás na zadek. Mě by za to ta naražená kostrč stála.
V jednoduchém příběhu o blížící se apokalypse z jiné dimenze v podobě obřích nestvůr, které můžeme popsat jako něco mezi dinosaury a Godzillou s kořením Avatara, chybí originalita a neotřelý nápad. Tolik akčňákovského klišé snad zatím nikde nebylo tolik jako zde. Objevíte prvky jakoby ukradené z filmů Den nezávislosti, Top Gun a vzpomněl jsem si i na Avengers. Průměrný divák dokáže lehce odhadnout další vývoj i jednotlivé klíčové zvraty v ději. Vyhlížené překvapení se nekoná a tak se dech tají jen u akčních sekvencí a bezchybných vizuálních efektů. Díky tomu film jako celek nakonec funguje, ale pokud se zrovna neřeže Jaeger s Kaiju, tak to místy dost nahlas skřípe. Jaegery mají svá „cool“ jména, jako třeba ten dějově nejdůležitější Gipsy Danger. Jejich hi-tech výbava a schopnosti jsou dotažené a důmyslně vymyšlené. Každý Jaeger je unikátní, vyrobený v jiné sérii, z jiného materiálu a jinou výzbrojí. Toho nejstaršího samozřejmě přivedli ruští piloti, kteří svým vzhledem připomínali spíše číslo z Eurovize osmdesátých let. Vzhled Kaiju je také kus od kusu originální a jsou jim lidmi přidělovány náhodná krycí jména. Škoda je, že nám pan del Toro zůstal dlužen více ze schopností dalších ze čtyř zbývajících Jaegerů a poměrně rychle a bez ostychu byly poslány na dno oceánu. Konkrétně na čínský stroj se třemi piloty jsem se vážně těšil. Škoda…
Jediný kvalitní charakter je maršál Pentecost, velitel projektu Jaeger, a to zřejmě jen díky kvalitám Idrise Elby. Charlie Hunnam jako pilot Raleigh Becket, jenž je oním hlavním krásným hrdinou s atletickou postavou, není v této roli příliš výrazný a působí na mě jako další inkarnace nebo bratr rádoby akčního hrdiny Channinga Tatuma. Mnohem výraznější než on je i Charlie Day v roli šíleného vědátora. Představitelé dalších menších rolí si počínají průměrně a jednoduše plní zadaný úkol. Ron Perlman se dle předpokladů objevuje v pro něj typické roli a nezůstává jí ani nám nic dlužen. Nezklamal a nepřekvapil.
Humor, který v podání del Tora můžeme znát třeba z Hellboye, v Pacific Rim provozují převážně dva vědci, kteří by byli horkými kandidáty na umístění do některého z ústavu pro duševně choré. Jejich prvky situační komedie padají naprosto mimo a místo smíchu se dostavuje jen nechápavé kroucení hlavou. Pokud by z tohoto páru magorů zůstal jen Charlie Day, výsledek by byl určitě lepší, protože jeho kolega nápadně připomínající Herr Flicka ze seriálu Haló, Haló, vypadal jako by přišel z jiné dimenze filmového průmyslu.
Hudba Ramina Djawadiho často zanikala v dunění plechů, cihel a křiku Kaiju, ale hlavní motivy jsou dle mého povedené, takže tato složka byla rozhodně plusem. Pozoruhodné bylo, že v tom, co jsem slyšel, jsem rozeznával dva typy melodií. Jednak klasickou „symfonii“ a pak jakési rockové country plné návykových tónů, ale až si poslechnu samotný soundtrack, může to znít jinak. Rozhodně si ho pořídím. Hudbu ze závěrečných titulků, které by jako z oka vypadly závěrečným titulkům z Avengers, jsem si broukal i po opuštění kina.
Pacific Rim nás půl roku lákal na úžasnou akci, bohužel vše ostatní pokulhává. Fantastická podívaná na mech-válečníky je obalená kýčem, klišé, které už tu dávno předtím bylo a scénářem s nedotaženými charaktery. To způsobuje velkou nevyváženost děje, což má za následek, že Vás film pohltí a rázem zase nakopne a lítáte v tom jako jo-jo. A že tam těch kopanců není málo. Počáteční nadšení postupně střídá rozčarování a tak se alespoň uspokojíte na bezkonkurenčních CGI soubojích, které jsou nad očekávání přehledné tma netma. V Japonsku se Pacific Rim určitě stane hitem číslo jedna, ale nám nebudou stačit jen výborně vytvořená konfrontace velkých strojů a příšer. Škoda nekompaktního scénáře, nevýrazných postav, předvídatelnosti děje a většinou marných pokusů o vtip či emoce. Světlých míst je v tomto ohledu opravdu málo a nejednoho diváka to zamrzí.
Guillermo del Toro si splnil dětský sen, Japonci jako autoři pohádek o obřích monstrech z hlubin moře zažijí při zhlédnutí extázi a producenti si tak či tak naplní prasátka. Je bez pochyby, že si na sebe Pacific Rim vydělá a zařadí se někam mezi Godzillu a první Jurský park.
- Pacific Rim – Útok na Zemi
- Trailer
- Akční Sci-fi
- USA
- Délka: 132 minut
- Režie: Guillermo del Toro
- Scénář: Travis Beacham
- Hrají: Idris Elba, Charlie Hunnam, Charlie Day, Rinko Kikuči, Max Martini, Robert Kazinsky
S recenzí ve směs se vším souhlasím, je to úžasný film a klidně bych na ně ho šel znova a znova. Výjma těch suchších záběru krom bitev mezi jaegry a kaiju se tento film del Torovi povedl a já bych mu dal místo těch 3,5 hvězdiček 4 😉