Retro: Silent Night, Deadly Night (1984)

Přečtěte si

Autor

Tekat00
Brakomil.

9. listopad 1984, fandové hororového žánru mají tento datum (pravděpodobněji rok) spojený s premiérou kultovního prvního dílu Noční můry v Elm Street Wese Cravena. Málokdo ví, že ve stejný den vyšel i jiný hororový snímek, slasher jménem Silent Night, Deadly Night.

Tento snímek způsobil celkem solidní pozdvižení, hlavním antihrdinou je chlapec, kterému osud nepřeje a je okolnostmi dohnán k tomu, aby popadl sekeru, kostým Santy Klause a začal trestat zlobivé „děti“. Silent Night, Deadly Night (dále jen SNDN) je učebnicovým příkladem toho, když je film ve špatnou dobu na špatném místě. V té době byl v USA prezidentem Ronald Reagan a zemí se šířil kulturní konzervatismus a právě horor s vraždícím Santou byl snadným cílem pro všechny populisty a další, kteří se chtěli na této vlně nenávisti svést. Je pravděpodobné, že právě politická situace měla na přijetí filmu vliv. A tak to všechno začalo.

silent_night_grandpa

Protesty, protesty, protesty

Lidé stávkovali před kiny, aby film, kde zabíjí muž převlečený za národní symbol Vánoc, nekazil kina těsně před svátky. PTA (Parent-Teacher Association = českým ekvivalentem je SRPŠ) se snažila odstranit film z kin úplně. Do SNDN se nepustili jen občané, ale i filmoví odborníci. Gene Siskel a Roger Ebert, známí američtí kritici, si vzali na paškál tvůrce v televizním pořadu At the Movies a jednomu po druhém vzkázali: „Hanba, hanba“. Siskel také označil všechny peníze, které film vydělá za „krvavé“ a Leonard Maltin (filmový kritik, historik a autor mnoha publikací) nazval Silent Night, Deadly Night „bezcenným splatterem“ a napálil mu nejnižší možné hodnocení.

Toto nešťastné spojení rozzlobených rodičů a kritiků mělo na film pozitivní i negativní vliv. Pozitivní z toho důvodu, že se stal kultem a zakázaným ovocem, které jak je známo, chutná nejlépe. Negativní vliv byl pro film přeci jenom výraznější. V supermarketech i před kiny se objevovaly skupinky naštvaných lidí, v novinách zlé texty osočující film ze zneuctění Vánoc a tak nezbylo TriStar Pictures (distributor filmu) nic jiného, než film po dvou týdnech z kin stáhnout. Na jaře roku 1986 se objevila společnost Aquarius Films, která pomohla film znovu vydat ale také pořádně sestříhat, aby byl „stravitelný“. Zmizela většina záběrů na hlavního hrdinu v obleku a také většina násilí a krvavých scén. Zůstala jen plytká sonda do duše narušeného chlapce, který „asi“ zabíjí. Takže necenzurovaný film nebylo možné vidět, dokud se situace kolem filmu neuklidnila. Naštěstí se film v USA objevil asi čtyřikrát na DVD v letech 2003, 2007, 2009 a 2012, z toho dvakrát ve dvojité edici spolu s druhým dílem.

silent-night-deadly-night-2

Zvláštní je, že veškerá nenávist vůči filmu byla neskutečně opožděná a ve výsledku úplně zbytečná póza. Jak jsem zmínil na začátku, Silent Night, Deadly Night byl film, který se objevil ve špatný čas na špatném místě. Nebyl totiž prvním filmem s vraždícím Santou a už vůbec ne posledním. Ve filmu Christmas Evil z roku 1980 jsme mohli vidět zlého Santu, stejně tak v roce 1984 se v ulicích Londýna hromadily mrtvoly Santů v krváku Don’t Open ‚Til Christmas. Populární seriál Tales from the Crypt nám také nabídl vraždícího Santu a když se vrátíme do roku 1974 ke slasheru Black Christmas, znovu uvidíme velice krvavé Vánoce. Stejně tak o dva roky dříve v hororu Silent Night, Bloody Night nebo v opravdu špatném slasheru z roku 1980, To All a Good Night. Těch příkladů není málo, PTA i ostatní se mohli proti těmto filmům, které „ničí“ Vánoce postavit už mnohem dříve u mnohem brutálnějších a horších filmů vznést racionální argumenty. Vánočních hororů bylo dost, je to vděčný námět, stejně tak brutálních hororů. Nenávist, která vypukla v roce 1984, tím pádem vypadá jako situace, kdy se konečně nějaký takový vánoční horor dostal k maminkám domů a všichni, kteří si chtěli zlepšit pověst, se museli přidat. Je to škoda, protože Silent Night, Deadly Night si nic takového nezasloužil. Ve skutečnosti se nejedná ani o tak brutální a Vánoce ničící film. Je to spíše slasher, který se snažil zajímavým způsobem okořenit dobové žánrové konvence.

SNDN není kdovíjak dobrým filmem, ale byla to celkem příjemná změna oproti všem klasickým slasherům, kterých bylo v té době všude plno. Signifikantním rozdílem zde byla znalost vrahovy identity a možnost pozorovat jeho vývoj v průběhu první části filmu. Nebyla to žádná hluboká sonda, jen první půlka filmu ukázala důležité životní situace, které změní mladého chlapce v muže, který chce trestat smrtí bez výčitek. Chlapec Billy jede s rodiči navštívit nemocného dědečka, který je ve stavu, kdy není schopný vnímat nic kolem. Když s ním chlapec zůstane sám, děda se na něj otočí a vysvětlí mu, že ty děti, které zlobily, Santa potrestá (stylové „You see Santa Claus tonight you better run boy, you better run for ya life!“). Děda zde funguje jako klasický hororový „prorok“, který např. tvrdí: „Nejezděte na tu chatu/farmu/vilu, je prokletá,“. Cestou zpátky jsou přepadeni zločincem, který má právě Santův oblek. Muž znásilní chlapcovu matku a poté rodiče zabije, Billy se schová do pole a se svým mladším bratrem přepadení přežije. Odsud si odnese fobii z červeno-bílého kostýmu. Dále se pak vrstvý další a další scény, které ukazují Billyho v situacích, které tak tak zvládá a pomalu se v něm formuje „vrah“. Od dětství v sirotčinci až po svou první práci v obchodě s hračkami.

SNDN2

Pro hororového fanouška jde o důležitý film ne kvůli obsahu nebo formě, jako spíše kvůli snaze pochopit diváky v roce 1984 a zamyslet se nad tím. Pro milovníky klasických slasherů toho zase tolik nenabízí, gore scén je málo a nejsou kdovíjak zábavné. Ale je tu něco, co by mohlo potěšit právě fanoušky 80s, na chvilku se objeví béčková „scream-queen“ Linnea Quigley.

Silent Night, Deadly Night není nejzábavnějším slasherem. Ve skutečnosti nejsou vraždy ani moc zábavné a hloubka hlavní postavy je spíše zajímavou přidanou hodnotou, než fungujícím prvkem, každopádně nám film ukazuje, že i od vyvražďovačky z osmdesátých let můžeme dostat trochu víc, než jsme čekali. Zajímavější než film samotný, je sledování jeho historie a reakcí diváků a hlavně odborníků, právě dobové přijetí dělá film daleko zajímavějším, než-li doopravdy je.

httpv://youtu.be/EDMTP8GAfV4

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také