Hobit konečně vyrazil na cestu!

Přečtěte si

V jakém pořadí sledovat Marvel filmy

Filmy od Marvelu (přesněji z Marvel Cinematic Universe) lze sledovat podle roku jejich uvedení nebo chronologicky podle toho, v...

Recenze: Chicagský tribunál – Prvotřídní soudní drama

Režisér a scénárista Aaron Sorkin, který v minulosti zanechal svůj výrazný tvůrčí rukopis na takových filmových dílech, jako byla...

22 nejnovějších českých filmů na Netflixu

Netflix se snaží a do svého obsahu přidává jeden český film za druhým. Někdy je uvedení českého snímku radostnější,...

Autor

Jana Trnkováhttp://www.csfd.cz/uzivatel/63173-ernia/
Snažím se udržovat krok se současnou filmovou tvorbou. Ročně se účastním několika filmových festivalů, přičemž si nejvíc lebedím v indie rovině. Upřednostňuji subjektivní přístup k filmům a reflektuji film i v kontextu dění.

Konec roku už je skoro tady, do kin se chystá posledních pár titulů, ale Hobit je poslední, který by mohl mít potenciál dosáhnout postu „Film roku“. A nejen to. Vlastně je to film, který byl pod drobnohledem novinářů i fanoušků přes víc než 5 let. Vzpomínáte si na doby, kdy jsme četli o sporech studia a Petera Jacksona? Když přicházely zprávy, že film vůbec nevznikne. Když se uvažovalo o Samu Raimim jako novém režisérovi? Dokážete spočítat kolik re-edic Pána Prstenů vyšlo, než jsme se konečně dočkali oficiálního oznámení, že režie zůstane u Petera? Že se vrátí Ian McKellen, Cate Blanchett… že se vrátí i Christopher Lee, Hugo Weaving a později i Orlando Bloom? Že nebude film jeden. Ani dva. Ale rovnou tři? Že Hobbitovi nebude stačit Imax, ale rovnou se bude v točit v novém formátu, který po první ukázce nezískal právě nadšené reakce? Už sama cesta tohoto snímku na plátna kin byla více než dobrodružná. Fanoušci prožívali momenty nadšení, ale možná zakoušeli i pocit obav a pochyb. A teď už se konečně mohou vypravit do kin a přesvědčit se na vlastní oči.

Očekáváním, která vzbuzoval Hobit, se mohou vyrovnat letos snad jen dva další snímky. Dark Knight Rises a Skyfall. A hned dva z nich – Hobit a Batman – mají před sebou témař „mission impossible“. Navázat na předchozí film (y), které představují to nejlepší z kinematografie tohoto tisíciletí. Jak o tom teď píši (a zrovna se ohlásily nominace na Zlaté Glóby), tak mě opět napadá, jak ironičtí Oscaři vlastně jsou. Kolik myslíte, že tyto tři filmy dostanou letos nominací dohromady? Věděli jste, že třeba James Bond za svých 50 let vyhrál všeho všudy DVĚ sošky? Za vizuální efekty (v 60. letech), a poslední nominaci uloupil v roce 1981. Ani jedna bond písnička sošku nedostala. Možná teď dostane Bond dárek k výročí a Adele si sošku odnese. Ale jinak radši ani nebudeme doufat v jiné nominace, než vzrušující střihy, zvuky a podobné kategorie, které v únoru stejně prospíme. Zázrak, který se stal v roce 2003, se letos asi opakovat nebude. Mám na mysli zázrak, kdy epické fantasy, část trilogie a komerční trhák, získal 11 zlatých sošek. Wow. A přesně na tohle teď má Hobit navázat. Ještě než zcela opustím filmové ceny, zmíním se, že Hobit nezískal ani jednu nominaci na Zlaté glóby.

Hobit je sice prvním dílem z plánované nové trilogie, ale už mě napadla otázka, co budu radit kamarádům nebo třeba i dětem za pár let, až se mě zeptají, v jakém pořadí zhlédnout filmy ze Středozemě. Je to ta samá otázka jako u Star Wars. Nejdřív ty staré, nebo ty nové díly? Chronologicky podle příběhu, nebo podle data natočení filmu? Jacksonův Hobit totiž není ten Hobit z knihy J. R. R. Tolkiena. Knižní Bilbo je docela jednoduchý příběh, který jsem snadno přečetla už v první třídě, zatímco ve Společenstvu prstenu jsem tou dobou měla pořádný zmatek. Kniha Hobit vypráví docela krátký a (na Tolkiena) jednoduchý příběh jednoho hobita z Kraje, který se zapletl do dobrodružství. A jen tak mimochodem v jednu chvíli vyhrál v hádankářské soutěži prsten, který ho dokáže udělat neviditelným, když si ho nasadí. Jacksonův Hobit je epický příběh o výpravě, která uvede do pohybu události, které změní Středozemi navždy. A řeknu to hned – nic z toho ale neznamená, že se Jackson nedrží předlohy. Naopak ve filmu je valná většina toho, co v knize a ještě víc. A dokonce se i zdá, že by to mohlo fungovat. To se ale ukáže až v dalších dílech. Vždyť v Neočekávané cestě jsme neviděli ještě ani Šmaka! Možným mínusem rozšíření příběhu je určitá úsekovost, se kterou Hobit zápolí především uprostřed filmu a také to, že další film přijde až za rok a konečné rozuzlení a finále zhlédneme až v roce 2014.

Vrátím-li se ke srovnání s trilogií Star Wars, vělkým rozdílem mezi těmito dvěma světy je to, že Jacksonovy filmy nemají mezi sebou tak markantní virtuální rozdíl jako staré a nové Hvězdné války. Technika se samozřejmě zlepšila a počítače kolikrát zcela nahradily lidský faktor, pořád je ale hobití novinka srovnatelná s Návratem krále. To se o Star Wars říci nedá. Rozdíl mezi Pánem Prstenů a Hobitem je ale stejný jako u knih. Totiž, že Hobit je vhodný i pro mladší publikum. Fakt je, že PG-13 měl jak Návrat krále, tak i Hobit, ale poměr vtipu a lehkosti je u obou filmů nesrovnatelný. A také tempo filmu, kdy horda našich hrdinů putuje k Osamělé hoře a o každých pár metrů potkává nové stvůry, se kterými se musí popasovat. Skalní obři, trollové, ujetý skřet s příšerným podbradkem… někteří jsou děsiví, někteří směšní, ale vždycky je tu Gandalf a udatní trpaslíci, kteří si zatím se vším hravě poradili. Je to přesně jako když vymýšlíte dobrodružství na dobrou noc. Stále přicházíte s novými a novými epizodkami, abyste udrželi (dětského) posluchače v napětí. Dospělí se možná mohou chvílemi divit, co se to v té Středozemi děje, když tupí trolové přemýšlejí, jak upéct trpaslíky, ale rozhodně se z nich nestane takový fenomén jako z chudáka Jar Jar Binkse. Navíc, že se jedná o poměrně nenáročnou podívanou záměrně vhodnou i  pro mladší diváky, ukazuje i poměr dabovaných verzí, které nasadil distributor do kin.

Rada, aby se Hobit bral jako samostatné dobrodružství i napříč rozšířeným dějovým liním, je naprosto zcestná již od chvíle, kdy jsme si poprvé poslechli soundtrack. Ten je více než z poloviny tvořen motivy, které jsme již slyšeli v Pánovi prstenů, ale upřímně – komu srdce nezaplesá nad známými tóny, jež zazní při dechberoucím panoramatickém záběru na úžasnou krajinu Nového Zélandu.. tedy, Středozemě. Já osobně jsem film viděla v Imaxu, což je bohužel jediná otitulkovaná verze ve 3D, ale titulky netitulky stranou, hlavním plusem tohoto sálu je obrovské plátno, pro které je Hobit (jako) stvořený.

Je jasné, že tento film vyvolá hromadu nejrůznějších reakcí. Od naprostého nadšení až po maximální zklamání. Hraje v tom spousta faktorů jako jestlii jste četli knihy, jak moc lpíte na přesnosti adaptací, jestli máte rádi megalomanské eposy, jestli jste fanouškem moderních technologií… Mně osobně přišlo, že Jackson zas až tak neriskoval, jak jsem si původně myslela, že by mohl. Film jde zlatou střední cestou mainstreamu, která nám nabízí velké dobrodružství, napětí i humor a dobrou zábavu po celou svou stopáž. Zádrhel může přijít ale pár hodin po filmu. Jaký dlouhodobý dojem v nás film nechá až opadne prvotní nadšení? Dokáže nás trvale očarovat? Nebo budem jen vychvalovat jak úžasná byla Glumova mimika? A jak strhující byly všechny ty bitvy a střety? Na tyto otázky bych neodpovídala zítra, ani za týden. Cesta teprve začala. A skončí až za dva roky.

PS: Pochvala Cinema City za milé překvapení v podobně Hobitího menu, kde dostanete velký popcorn (se kterým by mimochodem měl co dělat i Bombur) do tématické krabice a nápoj se podává ve speciálním kelímku s filmovým potiskem. Viz foto.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

VOD

Čtěte také