Chernobyl Diaries na první pohled vypadají moc pěkně. Šest mladých turistů si zařídí zájezd do městečka Pripjať. Nasednou do prastaré dodávky a s průvodcem vyrazí za extrémní turistikou do Zóny. Cesta je bohužel zavřená (strážní říkají něco o opravách) a tak musí náš ukrajinský řidič najít jinou cestu. A za chvíli si to už drandí opuštěným městečkem. Ovšem během několika hodin hrdinové zjistí, že Pripjať není tak opuštěná, jak se na první pohled zdálo.
Všichni tyhle horory známe. Parta lidí, kteří jsou někde, kde být nemají a nějaké krvelačné potvory/mutanti/zabijáci/zvířata (nehodící se škrtněte) je jednoho po druhém loví. Po tomto popisu by se mohlo zdát, že Chernobyl Diaries je jen dalším slasherem, ale ono to tak úplně není. Nedovedu film přesně zaškatulkovat, protože ať se chtěl ubírat jakýmkoliv směrem, u všech zůstal na půli cesty.
Hned v traileru se pochlubí nálepkou „Od tvůrců Paranormal Activity“ a to je také pravda, Oren Peli (režisér prvního PA a producent dalších) pro ChD sepsal scénář a také film produkoval. Na režisérské stoličce sedí Bradley Parker, pro něž je tento film debutem, předtím dělal jen asistenta režie ve filmech Locke & Key (horor, režíroval Mark Romanek) a předloňského Let Me In. Teoreticky by to mohlo fungovat, máme tu dva muže, kteří jsou s hororovým žánrem jakž takž seznámeni, takže by neměl být problém natočit nějaký ten sympatický béčkový film. On to očividně problém byl.
Už od začátku se mi nelíbila přítomnost Orena Peliho, jeho série Paranormal Activity je zoufale nudnou hrou na duchařinu. Dech chytne až u třetího dílu, první dva je nutné přetrpět (nebo lépe, přeskočit), protože čekat hodinu na jedno bouchnutí dveří je ubíjející. Peli neumí vystavět atmosféru, nic napínavého ani strašidelného v prvním PA nebylo (ve druhém už vůbec ne) a přesně toho jsem se bál u Chernobyl Diaries. Absence atmosféry. Nutno říci, bál jsem se oprávněně.
Pripjať je místo, které mě neuvěřitelně fascinuje. Je to krásné a děsivé zároveň. Toto město (v roce 85 zde bydlelo 47 500 obyvatel), ve kterém najdeme střední školy, nemocnici, více než 20 obchodů, Palác kultury, ale i bazény, tělocvičny a stadiony, je mrazivou vzpomínkou na děsivé události roku 1986. Město je úplně prázdné, lidé museli odejít hned, takže zůstalo i zboží v obchodech i domácí mazlíčci. Socialistická architektura ještě onomu mrazivému pocitu pomáhá. Je až úžasné, že se nic z toho do filmu neotisklo. Chápu, že se v Černobylu nenatáčelo, ale prostředí filmu je celkem věrné „městu duchů“, ovšem ani to atmosféře nepomohlo. Syrové prostředí naprosto prázdného místa nedokázali tvůrci věrně zachytit. Tohle mohl být největší klad celého filmu. Dobře vystavěná atmosféra strachu, neznáma a opuštění by celý film podržela. Bohužel, tahle část moc dobře nefunguje.
Je to strašná škoda, protože Chernobyl Diaries je přesně ten film, který bych chtěl mít hrozně moc rád, ale prostě to nejde. Nejdříve jsem byl také nešťastný z toho, že jsem nemohl definovat, jaký problém film vlastně má. Skvělé prostředí, zajímavý námět, příjemní záporáci, tma a vcelku bezproblémoví hlavní hrdinové. Ano, ve výsledku působila kamera otravně, jelikož nedovolila divákům cokoliv vidět, ale pokud by tvůrci uměli správně pracovat s atmosférou, vůbec by to nevadilo. Uvedu příklad. V druhé polovině filmu je scéna, kdy se v zadní části obrazovky objeví postava a zase zmizí, podobná scéna následuje i později, kdy je ovšem spatřena hrdiny. A chvíli poté je jedna z postav odtažena pryč neznámo kým. Obě dvě zmíněné scény mi přijdou technicky moc pěkně zvládnuty. Ale je tu jeden háček, není to ani trochu strašidelné. Celý film není ani maličko strašidelný. A zmatená kamera tomu ve výsledku vůbec nepomáhá. Když by divák pomalu celý film neviděl nepřítele, dokonale by to umocnilo atmosféru, ale nic takového se neděje. Jelikož je režisér pravděpodobně nezkušený a scénárista hrozný patlal, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Tady přihodím i jednu vcelku trefnou myšlenku, kterou jsem četl na jednom americkém webu o hororech. Sledovat Chernobyl Diaries je stejné jako sledovat Čelisti, jen s tím rozdílem, že by nám Spielberg nikdy neukázal toho žraloka.
Jako slasher film rozhodně neuspěje, protože divákům neukáže ani jednu vraždu. Takže jakákoliv stylová jatka nečekejte. Diaries neuspějí ani jako klasický skoro „found-footage“ (kameraman není součástí příběhu, je to prostě člen štábu) i když se tak kamera v některých částech filmu tváří a snaží se dostat diváka do děje (takové rádoby Cinema verité). Tady neuspěje, protože má nulové tempo a žádnou atmosféru. Vedle Blair Witch, RECu a Cloverfieldu prostě neobstojí. Pokud půjdeme do současného filmu, neobstojí ani vedle třetího Paranormal Activity, které konečně začalo být strašidelné. Naopak jsou Deníky daleko zábavnější než první dvě PA. A do třetice film neuspěje ani vedle klasických strašidelných hororů, protože … prostě není strašidelný.
Chernobyl Diaries se může chlubit možná tak skvělými plakáty a trailery, které se tváří, jako z úplně jiného filmu. Pokud chcete film, který má něco společného s radioaktivním prostředím a nějakými těmi zabijáky, sáhněte po remaku filmu Hory mají oči, je to vynikající, špinavý a skvěle natočený horor, který má atmosféry víc než celý tenhle výlet na Ukrajinu.
Závěr:
Chernobyl Diaries je béčkový horor, který není ani trochu strašidelný, ale je z něj cítit autorská snaha vymanit se ze zaběhnutých pravidel žánru (popř. žánrů). Bohužel je to snaha marná a tak nám tu zůstal nijaký film, který absolutně nevyužil prostředí, ve kterém se odehrává a postrádá atmosféru, napětí i jakékoliv lekačky a ještě k tomu má kameramana, který je permanentně na tripu.
40%
- Chernobyl Diaries / Černobylské deníky (2012)
- Horor / Thriller
- USA
- Režie: Bradley Parker
- Scénář: Oren Peli
- Hrají: Jesse McCartney, Jonathan Sadowski, Olivia Dudley, Devin Kelley a další.