Recenze: Klip (2012)

Klip. První celovečerní film srbské režisérky Maji Miloš provází mnoho různých názorů a reakcí. Její debut byl oceněn na Rotterdamském filmovém festivalu a mnoho lidí pobouřil svou explicitností, v Rusku byl Klip dokonce zakázán Ministerstvem kultury. Je to doopravdy jen „porno“, které se marně snaží zachytit existenciální problémy mladých lidí nebo film skrývá něco víc?

Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Jasna (Isidora Simijonovic), dívka, která zažívá věci, na které není připravena ani ona, ani její okolí. Ať už je to sex s „přítelem“ (Vukasin Jasnic), nemoc otce, drogy nebo alkoholové večírky, které doplňuje plochý a otevřený srbský pop. Dívka patří do „požitkářské“ generace ovlivněné (nejen) současnou pornografií a „životem“ na sociálních sítích. Porno, které v sexu situuje muže do dominantní pozice a z ženy dělá jen nástroj, ke kterému se nemusí žádným způsobem vázat a jen ji využije pro chvilkové uspokojení. Na tomto erotické (vzhledem k jejich explicitnosti možno říci i pornografické) scény zakládají. Nejde tu o vyvrcholení romantického vztahu, ani o posilování rozpadající se lásky, jedná se o střet dvou osobností, z nichž jedna (muž) je výrazně dominantní a jeho partnerka už není partnerkou, nýbrž něčím co stojí mezi ním a orgasmem. Scény, ve kterých Jasna souloží s partnerem jsou až syrově realistické a ne zrovna příjemné na sledování, avšak v příběhu mají své místo. Člověk, který vyhledá Klip jen kvůli sebeuspokojení, nezničí podstatu celého díla, ale podtrhne její vyznění, tím, že myšlenku filmu vlastně aplikuje na sebe. A také bude zklamán syrově mrazivým pojetím sexu.

Uspokojení se stává nutností, odtržením od „zlé“ reality a chvilkovým rozptýlením, zatímco sex plný emocí a lásky se zde nenachází a soulož se stává jen nutným zlem v cestě za jejich cílem, znovu tedy, uspokojením. Opravdový partnerský „sex“ a něco, co připomíná „vztah“ přijde až někdy v polovině filmu. Můžeme tedy říct, že vztah hlavních hrdinů je budován opačně, což může vyjadřovat celkové zmatení z emocí, které měli cítit ještě předtím, než spolu začali spát (tak funguje „normální“ vztah) a tím pádem na ně nebyli připraveni, tedy minimálně Djole je nebyl schopný zvládnout. Proto je pravděpodobně ignoroval a naplno je nechal projevit až na konci filmu, zatímco Jasna své city k němu akceptovala. Sex dává hrdinům zapomenout na jejich životy a trápení. Hlavní hrdinka se stydí za situaci, ve které se její rodina nachází, je znuděná školou, otec je nemocný, pohrdá sama sebou a všechny své problémy se snaží zahnat právě těmito dočasnými „povyraženími“, jako je sex, drogy, alkohol a party.

To, že hrdiny zajímá jen alkohol, paření a sex má mnoho důvodů. Ve filmu je to metaforizováno i hudbou. Klip je u nás vysílán otitulkovaný a titulky jsou i u většiny písní, které ve filmu zazní a důvod jejich propojení s příběhem je jasný. Tyto hloupé písničky jsou jednou z hlavních náplní života „našich“ hrdinů. Stejně jako u nás děti čtou hloupé časopisy, sledují hloupé seriály a poslouchají stejně hloupou hudbu. Klip nebrojí proti těmto věcem, ale ukazuje, že mohou být katalyzátorem horších věcí. Nemyslím to tak, že si poslechnete „vymatlanou“ písničku a rázem jedete v koksu. Klip se snaží poukázat na něco jiného, snaží se divákům sdělit, co se stane, pokud se tyto „hloupé“ činnosti stanou naším denním chlebem, naší jedinou zábavou a náplní života. Nedokážu si, bohužel, vybavit konkrétní výzkum popř. relevantní informaci na toto téma, vařil bych z vody. Jediná sonda, která mě napadá je právě Klip a jeho jasně vztyčený ukazováček „naší“ generaci.

Jak řekla sama režisérka, Klip reflektuje mladé lidi, kteří žijí v Srbsku, ale tento vzorec je aplikovatelný na jakoukoliv zemi. Vidíme to kolem sebe. Možná ne takovéto případy, ale film využívá toho, že většinu příkladů dotáhne do extrému a tak zvládá ukazovat, jak doopravdy někteří mladí lidé žijí, aniž by zbytečně moralizoval a vysvětloval jim, jak se mají chovat. Nic takového. Klip vzal dospívající děti a odmaskoval je. Ukazuje jak to doopravdy je a ukazuje to více než dobře. Avšak co je tím odmaskováním? Jasna pije, nechává se „zneužívat“, fetuje a ke své rodině se chová hrozně, ale to je tvář, kterou nastavuje světu. Ve skutečnosti nechce být jednou z těch party-girl, které vidí ve videoklipech těch plochých písniček. Chce lásku a její partner ji lásku odmítá opětovat,  když mu řekne, co k němu cítí, nedopadne to podle jejích představ. Djoleho to vyděsí a začne se k dívce chovat ještě hůř. Znovu to může být způsobeno tím, že na takové emoce není připraven. Žijeme v digitálním věku, nic jako intimita už v sexu neexistuje, ne pro mladé. Vše si mohou najít a vše mohou vidět. Nejsou schopni respektovat autority, mít pravé vzory a racionálně srovnaný žebříček hodnot. Sex je výše postavený než emoce. Povrchní sex a uspokojení těla vítězí nad láskou a uspokojením mysli. Tohle se film snažil sdělit.

Důvodů proč Jasnu její „milenec“ přitahuje, může být hodně. Jeho postavení ve společnosti (jejich generace, tzn. postavení mezi vrstevníky) je vysoké. Je to školní rebel, škola ho nezajímá, vyhazuje lavice z okna (příklad), pije, kouří a je starší. Jasnu může přitahovat právě jeho schopnost udávat směr v jejich společných chvílích. To že je svým způsobem hrubý a využívá ji, jen jako nástroj pro své uspokojení hrdinku sice znepokojuje, ale kvůli tomu, co k němu cítí, si to není schopná připustit. Proto může být závěr filmu pro diváka drtivým, jelikož nepřináší takový konec, ke kterému jejich vztah směřoval.

Jasna se také úplně odřízne od rodiny, od vzdělání a všech podstatných věcí (i od svého umírajícího otce). Postavila zeď mezi sebe a své problémy a zeď nedrží tak, jak by si přála. Jasna není schopná vytvořit si vlastní osobnost, stát se jedinečnou. Je vláčena za svou „partou“, a kvůli neustálému pronásledování nějakého sociálního postavení zapomíná na jednu podstatnou věc, být sama sebou. Přijmula identitu, kterou stvořila společnost kolem ní.

Herci. Kapitola sama pro sebe. Oba dva hlavní hrdinové jsou výteční. Maja Miloš našla dva talentované (ne)herce, kteří se do svých rolí opravdu položili a to co můžeme vidět na plátně je tak děsivě realistické také díky nim.

Maja Miloš je nepochybně talentovaná režisérka. Natočila výborný film, který poukazuje na ty negativní stránky dospívání bez jakkoliv komplikovaného scénáře. Stačilo jí několik herců a sled „šokujících“ scén, které poskládala do hodnotného celku.

Závěr

Klip může být těžko vstřebatelným filmem, který díky své explicitnosti může mnoho diváků odradit. To by byla škoda, protože film nabízí takový pohled na dnešní mládež, který jinde neuvidíte. Na první pohled tvrdý a nepřístupný film, který je doopravdy výbornou sondou do „naší“ generace a také citlivým příběhem o hledání vlastní identity i té pravé lásky. 90%

    • Klip (2012)
    • Drama
    • Srbsko
    • Režie a Scénář: Maja Miloš
    • Hrají: Isidora Simijonovic, Vukasin Jasnic, Sanja Mikitisin

Pokračuj na Nejlepší erotické filmy

Zajímavost: – Erotické scény byly natáčeny dubléry popř. s rekvizitami. Vše bylo konzultováno s rodiči mladých herců.

httpv://youtu.be/9ldfcnR2Oys

– V Rusku byl Klip zakázán Ministerstvem kultury.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno