Léto je pryč. Sice nás čeká ještě hromada (pravděpodobně) dobrých filmů, ale ta nejnarvanější část roku je už za námi. Dovolenou, pláže a sluníčko zase nějakou chvíli neuvidíme, ale o tom se tu rozepisovat nechci. Náplň těchto tématických článků je jasná, které letní filmy na autora zapůsobily. Filmovou letní sezónu si trošku prodloužím (Květen, červen, červenec, srpen) a pokusím se vybrat filmy, které mě nějakým způsobem dostali a popsat proč. Nečekejte žádné romány, spíše jen rychlé a stručné shrnutí pozdních dojmů.
Kina, to je kapitola sama pro sebe. Navštívil jsem jich až moc. Pořád jsem někde jezdil a tak jsem se snad ani v jednom kině nezdržel dvakrát. Byl jsem v pražských kinech (IMAX, Galaxie,..), v karlovarském (Čas), chodovském (Malá Scéna tuším), chebském (Svět) a také v jednom artovém kině (spíše klub).
AVENGERS (Květen)
Od člověka, který se (až nezdravě) často schovává v komiksech, ve škole vykřikuje hlášky svých oblíbených superhrdinů a naštve se pokaždé, když si lidé spletou DC a Marvel, jste snad nic jiného nečekali. Whedon to zvládl. Bál jsem se, vážně jsem se bál, ale Joss nakonec zahnal všechny mé obavy zatraceně daleko. K Avengers jsem přistupoval jako člověk, který nemá přehnaná očekávání. Nechtěl jsem být jedním z těch, kteří by skákali nadšením i kdyby si celý film Cap leštil štít, Thor zastřihával roztřepené konečky a Banner hrál Skyrim bez patchů (to by bylo stresu, že by roztrhl planetu!). Nečekal jsem nic speciálního ani od Whedona, ačkoliv miluji Firefly a Buffy považuji za jeden z nejlepších seriálů všech dob. Vůbec ne. Šel jsem do kina s tím, že Iron Man, Thor i Cap jsou filmy svěží, vtipné a velice příjemné na sledování. Nakonec jsem dostal neskutečnou facku. A teď už jsem je viděl čtyřikrát a ani jednoho zhlédnutí nelituji.
Brutální, dvě a půl hodiny dlouhá komiksovka plná řízné akce, vtipných hlášek a hlavně svým způsobem ikonických hrdinů jimž můžete celou stopáž filmu fandit i když víte, že nikdo z nich prostě nezemře. Na léto ideál. A co bych řekl jako fanoušek? Nic. Jenom bych šel popáté do kina.
- RECENZE AVENGERS
- NEJLEPŠÍ MOMENT: „Doctor Banner, now might be a good time for you to get angry.“ & „That’s my secret, Cap. I’m always angry.“
Nevešlo se (Květen) = Diktátor
Cohen je zvláštní člověk, ale mám ho rád. Je tu sice několik věcí, které bych jeho novince vytkl (není tak úplně aktuální = menší srovnání s Chaplinem, není ani tak kontroverzní jako se tváří = existují témata, která mají k námětu filmu hodně blízko, ale protože jsou opravdu kontroverzní, Cohen se jich ani nedotkl. A do třetice to, že je Diktátor až moc vtipný, čímž pro spoustu diváků odvádí pozornost od hlavního tématu). Všechno jsem ale ochoten prominout, protože Cohenova satira je tak vynikající až jsem myslel, že sním. Závěrečný proslov je geniální! Parafrázuji slova jiného recenzenta (uvedl bych jméno, ale zapomněl jsem, my bad), protože myšlenka je mimořádně výstižná. Nejlepší na celém filmu je konec, protože když sledujete závěrečné titulky a přemýšlíte, úsměv zhořkne a všechno vám dojde. V tom tkví genialita Cohenova díla. Ono to vlastně vůbec není vtipné.
PROMETHEUS (Červen)
Huh! Tohle nikdo nečekal! Ani já ne… Takže, Scottova novinka v mé letní TOPce? Hned vysvětlím. Červen byl nějaký takový chudý, takže jsem neměl z čeho vybírat. Uznejte sami, Prometheus, průměrná komedie Pařmeni nebo příjemná, ale nikterak výjimečná francouzská komedie Nedotknutelní? Už jsem si říkal, že tohle léto není nic moc. Ač jsem se u Pařmenů několikrát lehce pousmál a u Intouchables docela příjemně pobavil, pořád mi přijde Prometheus jako nejvýraznější zážitek celého měsíce. Nejde o to, že by to byl zážitek převážně negativní, prostě ho považuji za nejdůležitější film, který jsem v daném měsíci viděl. Po jeho shlédnutí jsem dokonce psal článek ve kterém bych poměrně dost myšlenek zpětně upravil. Za chvilku si Promethea pořídím na disku a podívám se ještě jednou, potom sepíši další článek, druhé dojmy a pochybuji, že budou lepší. Ridley Scott je sice člověk, který kompletně změnil můj pohled na filmy jako takové, ale jeho novinka je prostě jiná. Jak by to asi vypadalo, kdyby „tří-áčkový“ režisér natočil film podle béčkového scénáře? Ah, takhle. Vlastně ne, to bych filmu křivdil. Prometheus má kladné stránky. Má jich celkem dost. Ze všech letošních béčkových sci-fi hororů a nepřímých pokračování Vetřelce, je to to nejlepší, co může český divák vidět! Ale dost už legrace. Film vypadá krásně. Opravdu. Pokud vám někdo tvrdil, že i vizuální stránka stojí za starou bačkoru, lhal. Do těchto míst nemůžu mířit ani jediné negativní slovo. Je to vážně krásné. A prvních 20 minut je také úžasných. Doopravdy. Úvodní scéna, ten briefing před misí a nebo one-man-show Michaela Fassbendera. Všechny tři zmíněné věci jsou jedním slovem, úžasné. Ale zde končí pozitiva. Nebudu se rozepisovat. Scott vzal tu nejblbější posádku, kterou našel a poslal je dělat kdovíco do vesmíru. A dál už je to jen hloupý a utahaný rádoby inteligentní film, který zkoumá náš původ a zpracovává existenciální myšlenky tak plochým způsobem, až to bolí. Fyzicky. Sorry, ale je to asi jako kdyby chtěl někdo zpracovat seminární práci na téma Význam jmelí pro lidstvo aneb teoretická botanika na základě písničky Justina Biebera, Mistletoe (samozřejmě přeháním, ale tak co, můžu si to dovolit). Až dětinsky naivní.
- RECENZE PROMETHEUS
- NEJLEPŠÍ MOMENT: Jak už jsem napsal, Fassbenderova scéna na začátku. To bylo z úplně jiného filmu.
THE AMAZING SPIDER-MAN (Červenec)
Co ten blbec dělá? Vždyť vyšel třetí díl Nolanovo Batmana, voe? Batman tam může otáčet hlavou, nejsou mu vidět bradavky, možná umře a prej sou tam nějaký ty hluboký otázky, témata či co, huh? Tak kde je? Oh, tohle slýchám pořád. S posledním temným rytířem jsem měl hodně velké problémy a ač to byl film, který mi dělal společnost celé prázdniny (4 návštěvy kina a nakonec i IMAX) nebyl to film, který bych považoval za nejdůležitější. Přikloním se tedy na stranu Petera Parkera. Proč? Je to jednoduché. Funkční a zábavná komiksovka, která stojí na sympatickém hereckém ansámblu, vtipných dialozích a dobře zvoleném tempu. Když jsem vylezl z kina cítil jsem se jako malé dítě. To je ten důvod proč jsem dal Webbova „Stěnolzce“ na první místo mých červencových filmů. Po několika letech jsem chtěl (!!!) být Spider-Man a ani trochu jsem se nestyděl. Prostě mi bylo zase deset a já jsem měl zpátky svého hrdinu. A od toho přeci hrdinové jsou, ne?
- RECENZE AMAZING SPIDER-MAN
- MŮJ „MENŠÍ“ BLOG NA TÉMA AMAZING SPIDER-MAN
- NEJLEPŠÍ MOMENT: Když jsem vyšel z kina. Nevytáhnu tu žádnou scénu z filmu (mohl by to být víceméně každý dialog mezi Parkerem a Gwen, cameo Stana Leeho nebo prostě první výlet na pavučinách), nejsilněji na mě film zapůsobil až když skončil. Úžasné.
Nevešlo se (Červenec) = Iron Sky
Vtipný, zábavný a (kupodivu) i celkem inteligentní film, který ukazuje vztyčený prostředníček klasické filmové produkci. Obrovské překvapení.
DARK KNIGHT RISES / TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL
Poslední díl velkolepé trilogie, která redefinovala komiksový žánr a skrze Christophera Nolana do něj vnesla až poetické tajemno a opravdu inteligentní a dospělá témata. Nebudu chodit kolem horké kaše, napoprvé jsem filmu napálil 2/5 a byl jsem neskutečně zklamaný. Když jsem vylezl ze druhé projekce šel jsem na průměrné 3/5 a tam jsem se zasekl. Pořád jsem byl zklamaný. Nedotažené myšlenky, nekompletní kritika aktuálního politického dění a také nulové emoce. Když jsem byl na třetí projekci nic se nezměnilo a tak jsem musel vytáhnout skrytou zbraň, IMAX. Když jsem viděl TDKR počtvrté šel jsem na 4/5 a už jsem byl spokojený. Některé nedostatky jsem přehlédnul a jen jsem se kochal temnotou, blížícím se koncem a dokonalým soundtrackem. Teď zpětně musím říct, že jsem více než spokojený, ale v mých očích je třetí díl této epické trilogie pořád horší než dva předešlé (vidím ten váš facepalm až sem).
KLIP (Srpen/Září)
Tady se moc rozepisovat nebudu. Před cca týdnem jsem na webu publikoval poměrně rozsáhlou a vyčerpávající recenzi. Své dojmy shrnu prostě a jednoduše. Drtivý a pravdivý film, který si na nic nehraje a ukáže divákům, co všechno je špatně a také, že ne vše se může dát napravit. Nic lepšího jsem v srpnu prostě neviděl.
Doufám, že jste měli léto minimálně tak narvané jako já a že jste si každý film v kině užili. Takže ať nám to příští rok vyjde úplně stejně! Můžete čekat další letní i neletní články. Stay Tuned.