Recenze: Battleship / Bitevní loď (2012)

Desková hra Lodě na filmovém platně? Ano, jde to a přímo s dokonalým vizuálem. Režisér Peter Berg představuje svůj nejnovější sci-fi akční počin Battleship. Bude však efektní podívaná stačit? Pokus o válečný epos a kolosálním prvky americké hrdosti působí opravdu dost rozpačitě.

Když NASA nalezla v hlubokém a dosud neprobádaném vesmíru planetu podobnou té naší, vyslala tam satelitní signál v naději, že se spojíme s jinou civilizací. Zanedlouho se k Zemi řítí pět neidentifikovatelných objektů. Čtyři z nich dopadnou do Pacifiku, pátý se po srážce se satelitem na oběžné dráze, zřítí kdesi v Hong Kongu.

Trailer

Ve stejném čase probíhá v Tichém oceánu cvičení za spoluúčasti amerických, japonských a dalších námořních armád. Válečné hry jsou záhy narušeny právě se „probouzejícím“ mimozemským životem z hlubin oceánu. Vojáci nemohou věřit vlastním očím, když před sebou vidí ultimátní a technologicky dokonalé stroje, které vypadají více než hrozivě. Pokus o komunikaci dopadá neúspěšně a námořníci se dostávají pod nemilosrdnou palbu. Poté, co je jedna loď po druhé poslána ke dnu, zbývá už jen USS John Paul Jones. Po smrti několika velících důstojníků je velení pověřen Alex Hopper, mladý a nebojácný námořník-potížista. Jeho krédem je moc nemyslet, ale jít do všeho po hlavě. Poslední zbytky americké flotily v Pacifiku se tak musí utkat s nezvanými vetřelci, kteří mají zájem o naší planetu. Hopper a další stojí před životním zápasem, který může skončit buď smrtí nebo zachováním lidského druhu.

Bergův snímek spoléhá na jednoduchost podle tradičního klišé schématu. Vetřelci navštíví naší planetu za účelem si jí nějakým způsobem přivlastnit, lidstvo je postaveno před nemilosrdně drtící sílu mimozemské techniky, avšak i tady jsem svědky bolestivých ran do hlavy jak logiky, tak uvěřitelnosti. Zdá se, jako by měl film v prstech Michael Bay. Nesympatické charaktery, kolosální efekty, jedna strašně laciná hláška za druhou a samozřejmě hrdinské vítězství Ameriky. Ale to předbíhám, nejdříve pojďme k pozitivním stránkám věci.

Těmi jsou jednoznačně efekty. Hasbro a další studia udělala naprosto parádní práci. Doslova vizuální orgie na vás chrlí jeden krásný grafický fragment za druhým. Stroje, postavy, design a destrukce nevypadaly dosud tak dokonale jako zde. Ovšem pro alespoň trochu náročnějšího diváka je tohle hrozně málo. Protože tímto výčet těch lepších věcí končí,

Hlavní hrdina Alex Hopper (absolutně prkenný, laciný a nesympatický Taylor Kitsch) je představen jako lenivá a nespolehlivá troska, která se však o několik chvil později stává velitelem jedné z lodí (pravda až po úmrtí vyšších hodností, ale stejně…), a to i navzdory ne zrovna přátelského vztahu s vrchním velitelem flotily Terrancem Shanem (znuděný Liam Neeson). Aby tomu dal Berg korunu, samozřejmě je to zrovna Hopper, reprezentant americké třídy tupců s horou svalů, s kým chodí a koho bezmezně miluje barbie-style Samantha (otravná a umělá Brooklyn Decker). Ta je ovšem na pevnině na jakési vycházce s černošským veteránem s umělýma nohama. Všude kolem padají mimozemské lodě, do nebes září obrovské paprsky, ale této dvojici to musí sdělit až přijíždějící havajská policie….Nehledě na to, že všude jinde je kravál z raket a střel.

On také výčet posádky stojí za nic. Máme tady zpěvačku Rihannu, jakožto expertku (!!!) na zbraně a další americké vojáky, kteří ze sebe vydávají více citoslovcí než racionálních vět. Nikomu z nich nefandíte, protože všichni do jednoho od kuchaře až po Hoppera jsou tradičně chladní a vůbec ne nějakým způsobem zajímaví. Také zmíněný černoch s umělýma nohama je na výsost „na facku“. Místo toho, aby byl rád, že vůbec může podniknout něco jako chůzi, jeho chování vůči jiným (respektive pouze vůči vědci) je nadmíru odporné. jeho kamenný obličej a rádoby tvrdá gesta tak působí velmi otravně. Nemůžete mu fandit, pokud máte jakž takž vybrané společenské chování. Jedinou vyjímkou mezi špatně nebo hloupě napsanými postavami je japonský velitel Nagata, který spolupracuje s Hopperem na riskantním plánu, jak invazi odrazit.

Dalším velkým nešvarem je samotná rasa vetřelců. Opět se dočkáme klasického patosu a klišé, kterému se neubránil ani zkušený Berg. Zatímco rasa dobyvatelů oplývá údernými plavidly s technologií za hranici lidského chápaní, po úvodní převaze, je její proces přípravy telekomunikačního mostu (nebo co vlastně) s domovskou planetou iracionálně pomalý v referenci právě na rychlost veškerých jiných činností, potřebných k zahájení podmanění si planety Země.

Jsme tak postaveni před finální třetinu filmu, která sice zahrnuje vše, co si klasický popcornový divák bez vkusu a s imunitou vůči tragickým dialogům či gestům přeje. Vizuál, který hladí naší představivost, nás doprovází až do konce a my si finále můžeme užít alespoň v tomto směru. je to však zatraceně málo.

Závěrečné hodnocení

Battleship nabídne skrz na skrz to samé schéma a klišé jako trilogie o Transformeřích. Epické bojové scény s minimem vkusu pro realitu, záměrně nablýskanou a obdařenou děvou v tílku, která naštěstí ráda běhá a rádoby drsného hrdiny, který nestojí za nic. Užijete si doslova vizuální orgie, co se efektů týče, vše ostatní záleží na vaší náročnosti.

50%

Akční sci-fi Battleship nakupujte ZDE.