Dvě legendy hororového žánru, dva oblíbení zabijáci a dva filmy, které se v průběhu let staly takovým menším kultem. Pokud si vzpomínáte na první Evil Dead, který putoval po republice na přepsaných videokazetách tak já si úplně stejně vzpomínám, jak jsme s kamarády čekali na půlnoc, abychom viděli toho chlápka ve svetru s rukavicí plnou nožů. Freddy Krueger, zabiják ze snů, který řádí v Elm Street. Zavírali jsme oči pokaždé, když se objevil v záběru a schovávali jsme se pod deku, když někomu chtěl ublížit. Podobné vzpomínky mám na zabijáka z kempu Crystal Lake. Jak Noční můra v Elm Street, tak Pátek třináctého jsou filmy, které pomáhaly utvářet hororový žánr, pokud chcete konkrétněji, subžánr slasher. Samozřejmě nebyli jediní a už vůbec ne první (chystáme samostatný slasher článek, kde bude i starší Halloween), ale tyto filmy nám daly dvě postavy, které známe všichni (i casual diváci) a někteří z nás na ně mají krásně děsivé vzpomínky. A právě při vzpomínání mě napadlo pustit se do obou filmů znovu a zkusit je postavit proti sobě jako to udělal film Freddy vs Jason, kterým bych chtěl tuto sérii článků zakončit. V tomto článku se budu snažit popsat, jestli ze své krásy nic neztratily nebo jestli jsou už dnes filmy nesledovatelné. Kdo má lepší první díl, Freddy nebo Jason?
Nightmare on Elm Street
1-2 Freddy’s coming for you,
3-4 better lock your door,
5-6 grab your crucifix,
7-8 gonna stay up late,
9-10 never sleep again.
Každý vrah má své oblíbené místečko, v Noční můře to byla Jílmová ulice (Elm Street) a v Pátku zase tábor Crystal Lake. Na těchto místech také odstartovaly tyto slavné hororové série. Freddy, hlavní „hrdina“ NoES (Nightmare on Elm Street) zabíjí trochu jinak než jeho konkurent. Freddy je už nějakou dobu mrtvý a tak neexistuje v našem světě, nýbrž ve světě snů. Což mu dává neomezené možnosti, jak své oběti potrápit. To je také (kromě samotného Freddyho) hlavní devízou filmu. Vrah se nemusí omezovat na klasické zbraně a může si tvořit své vlastní a originální pasti. Spojte si neomezené možnosti s charismatem Roberta Englunda (jeho životní role) a pochopíte proč je tento film zábavný. Hlavní hrdince Nancy to však moc zábavné nepřijde. Právě ona a její přátelé se stanou terčem Freddyho řádění. Tenhle kotelník, který zabíjel děti a pak ho upálil zástup rozzuřených rodičů, ve svých činech nehodlá přestat ani po smrti. Hlavní hrdinka (Heather Langenkamp) je oproti současným „hvězdám“ hororů nečekaně sympatická a jejího přítele hraje mladý Johny Depp. Takže se mi stalo něco, co jsem u hororu dlouho nezažil, oběma hlavním hrdinům jsem moc fandil. Ale Freddymu vlastně taky.
Noční můra v Elm Street není úplně klasický horor. Wes Craven dokonale spojil humor s tajemnou až děsivou atmosférou. Freddy se nijak neschovává, ale to neznamená, že není strašidelný. Film si drží atmosféru a tempo až do úplného konce. Craven spojuje výbornou gradaci děje, vynikajícího hlavního záporáka („Po chodbě se neběhá, Nancy“) a rafinované přeskakování z normálního prostředí do snových sekvencí. Celé to moc pěkně funguje a divák se může v jednu chvíli smát Freddyho hláškám a za vteřinu ztuhnout při pohledu na jeho rukavici, kterou přejíždí po kovu. Englundův zabiják ve filmu definoval zlo ze všech nejhorší, zlo proti kterému nic nezmůžeme. Další pochvalu budu mířit k efektům, které jsou na svou dobu výborné. Dnes to možná vypadá vtipně, ale o to víc to umocní humornou stránku filmu. Za zmínku stojí ještě hudba Charlese Bernsteina, který dodal snadno rozpoznatelnou a děj skvěle podtrhující melodii. I hudba je silnou stránkou hororu, protože elektronické tóny působí na jednu stranu tajemně a na druhou stranu neuvěřitelně agresivně. A funguje i sama o sobě velice strašidelně. První Noční můra možná není nejlepším dílem série, ale rozhodně je dobrým a v několika okamžicích velice zábavným a originálním hororem. Za Freddyho palec nahoru.
Friday the 13th
Noční můra má Freddyho a sny, co nám nabízí Pátek? Z této oblasti bohužel nic, ale i první film zabijáka s hokejovou maskou (který se tu mimochodem vůbec neobjeví) má několik es v rukávu. Jak už jsem napsal, zabíjí se v táboře zvaném Crystal Lake. Hlavní hrdinové, táborový vedoucí, sem přijedou dva týdny před začátkem a dají se do příprav. Čeká je tu přeci hodně práce. A hodně práce čeká i toho člověka, co sem přijel s mačetou. Tahle hlavní banda už není tak sympatické jako dvojice od Freddyho, zato je tu lidí víc, což znamená více smrtí. Mezi masem na porážku je i mladý (a pořád stejně vypadající) Kevin Bacon.
Jedním z těch es v rukávu Pátku třináctého je kamera a zvuk. Práce s kamerou je tu skvělá a ukazuje nám některé vraždy z trochu jiného pohledu, pohledu vraha. Když se zabiják plíží křovím nebo se schovává, můžeme cítit to napětí. Hudba je vynikající. Myslím, že právě hudební stránka je jedna z nejlepších věcí na filmu. Má spád, je napínavá a stejně jako Bernsteinova hudba nám i ta Manfrediniho nabídla motiv, který je těžko zaměnitelný a lze ho jednoduše s filmem spojit. A ještě přidám jednu pochvalu, ta zamíří k vrahovi. Do poslední chvíle nevíme, kdo jím je. Pátek nám předhazuje falešné stopy a potom (dobře, trochu hloupě) ukáže, kdo to celou dobu dělal. Vynechám závěrečnou pointu, která na mě působila trošku rozporuplně, a rád bych se zaměřil, na něco jiného. 80% stopáže tedy nevíme, kdo vraždí a to je skvělé. Sean S. Cunningham (který toho na rozdíl od Cravena moc dobrého nenatočil) vytvořil opravdu napínavé dílo. Film je pod jakousi rouškou tajemna, kterou podporuje i temný kemp uprostřed lesa s velikým jezerem. Tohle mě na filmu moc bavilo, to spojení neznámého zabijáka, výborné hudby a tajemna. Jenže teď přejdu k negativům. Pátek třináctého se nebere s nadhledem a není vtipný jako Noční můra, to by nevadilo, kdyby nebyl tak přímočarý, hloupý a ke konci zdlouhavý. Ne všechny vraždy se odehrají před kamerou a jen málo z nich je zábavných, většinou je to prostě taková rutina. Nic zvláštního. A když se ke konci dozvíme pointu a zbývá nějakých 10-15 minut do konce, film se začne neuvěřitelně táhnout. Mohl bych to porovnat s jiným filmem podobného ražení (např. Halloween), ale slíbil jsem jenom duel mezi těmito dvěma filmy.
Závěrem
Každý si může najít „to svoje“ u libovolného z těchto dvou filmů, ale pro mě je vítězem Freddy. Pátek sice po většinu stopáže drží napětí i atmosféru, ale Noční můra mě bavila přeci jen o něco víc. Freddymu ono tempo vydrželo až do konce i přesto, že jsme vraha znali víceméně celý film. Oba filmy jsou u nás dostupné na DVD, a když počkáte, až padne tma, zhasnete světla a na televizi si pustíte jakýkoliv z těchto filmů, neuděláte chybu. Pobavíte se tak, jako tak. Jako příjemné připomenutí starých časů je to skvělé. Příště se uvidíme u druhých dílů, tam už to bude vypadat trochu jinak. Kdo je vítěz podle Vás a proč? Komentáře jsou Vám k dispozici.
Účastníci: Nightmare on Elm Street (Noční můra v Elm Street) vs Friday the 13th (Pátek třináctého)
Délka: 91 min vs 95 min.
Počet vražd: Vyhrává Pátek třináctého s počtem vražd 9 ku 4.
Originalita vražd: Tady vyhrává Noční můra, Freddy je už v prvním díle umělec zatímco série Pátek třináctého se teprve rozjíždí a vraždy jsou až moc sterilní.
Nejlepší vražda: Pátek třináctého = Sekera v umývárně byla zábavná a napínavá i přesto, že byla předvídatelná. Nic nepotěší tolik, jako překvapený pohled mladé dívky, když jí někdo do hlavy zarazí sekeru.
Noční můra v Elm Street = Tady to bylo hodně těžké, ale nakonec vyberu „hladovou“ postel a vodotrysk krve. Ono to bylo nejen neuvěřitelně vtipné, ale ve spojení s celým dějem i epické vyvrcholení Freddyho řádění.
PS: Počet vražd = počet lidí, kteří za film zemřou rukou záporáka (doufám, že jsem to spočítal správně)
PPS: V nejlepší vraždě se pokusím vybrat to nejlepší „zamordování“ z každého filmu.
PPPS: Doufám, že jsem nezkonil tu Freddyho říkanku.