Recenze: Titanic 3D (1997/2012)

15. dubna 2012 uplyne přesně 100 let od doby, kdy se stala jedna z největších námořních katastrof – a to potopení Titanicu. Natočilo se mnoho dokumentů, mnoho filmů, televizních inscenací na toto téma, ale pak přišel 10.prosinec 1997. V tento den James Cameron uchvátil celý svět, ukázal nám zkázu Titanicu v plném rozsahu a v neposlední řadě se v tento den stvořil klenot světové kinematografie. Naprosto mistrovské a nadčasové dílo a jeden z nejlepších filmů v dějinách. A právě k výročí této tragédie Titanic znova vyplouvá na plátna kin, tentokrát ve 3D. Pojďme si ho tedy připomenout.

Trailer filmu Titanic 3D zde

Titanic je v první řadě velký filmový kolos, dokonalá ukázka klasického hollywoodského velkofilmu – myšleno v tomto případě v nejlepším slova smyslu. Cameronova dokonalá filmařina nám skrze jednoduchý příběh předává obrovské množství emocí a hlavně nezapomenutelný audiovizuální zážitek. I přes nesporné kvality je Titanic mírně kontroverzním snímkem. Stejně jako je milován, je i nesnášen. Jeho pověst kolísá mezi uchvatným uměleckým dílem a nesnesitelným romantickým medem z něhož bolí zuby. Ano, přiznejme si to, film je TAKÉ milostným příběhem, ale stále si stojím za tím, že hlavním hrdinou stále zůstává Titanic. Cameron měl v první řadě zájem natočit film o lodi a její zkáze samotné, ale ono tři hodiny ukazovat publiku prázdné záběry bez protagonistů, je nesmysl. Proto film protknul milostným příběhem mezi Jackem a Rose.

Nyní už se dostáváme k té nejkontroverznější části – a to milostná linie. Právě ta je Titanicu vyčítána nejvíce. Podle jedné skupiny lidí  je to jen sladká cukrová vata bez větší hloubky. Pro druhé plytká romance. Ale pro třetí je to komplexní příběh dvou lidí z odlišných společenských vrstev, které osud svede dohromady a vznikne z toho upřímná láska. Osobně nevidím důvod, proč mít proti této romanci jakékoliv předsudky či jí nazývat jako „nereálnou“ apod. Lidský život je nevyzptytatelný, stejně jako sám oceán – o čemž se přesvědčil i Titanic. Takže proč nevěřit tomu, že to, co se stalo mezi Jackem a Rose, se nemůže stát i reálném životě 🙂 Nehledě na to, že Cameron tuto část pojal nesmírně citlivě, s důrazem na ty krásné věci, které k počínající lásce patří – nenápadné pohledy, doteky, úsměvy….občas proložené nevinným humorem. K uvěřitelnosti této lásky přispěl nejen Cameron, ale hlavně hlavní protagonisté, ale o těch až později.

První polovina filmu tedy patří té milostné linii, ale v té druhé části se opět dostává do hlavní role sám Titanic a jeho zkáza. A to je právě na filmu to absolutně nejdokonalejší. Potápění Titanicu je po filmařské stránce něčím absolutně geniálním. Nejen, že Cameron dbal na precizní znázornění samotného potápění, on k tomu navíc dodal sto tisíc tun emocí. Z počátku, když nikdo nevěřil, že jde loď skutečně ke dnu, tak je atmosféra na lodi poměrně klidná, kvartet hudebníků nám hraje pohodovou hudbu, ale postupem času narůstá strach, obavy, která se ve finále změní v naprostou paniku a zoufalství, které je cítit z každého záběru, z každé tváře, která se zrovna objeví na plátně a my to se všemi prožíváme. Co každý záběr na zkázu lodi, to příběh a záběr na některého z pasažérů nebo posádky, a to teprve vyplují na povrch ty správné emoce. Za celou dobu snímku jsme si ke každému hrdinovi vytvořili svůj vztah a pak jen sledujeme a doufáme, že ten nebo ten se zachrání.

Tomuto filmu dala hrozně moc hudba Jamese Hornera, kterou považuji za jednu z nejkrásnějších, kterou lze ve filmu slyšet. Notoricky známý motiv se prakticky prolíná celým příběhem ve různým variacích. Jednou jde do romantické polohy, podruhé zase do té dramtičtější. Je už jedno, kterou zrovna slyšíme, jelikož je tak zvládnutá, že ve vás vždycky vyvolá ty emoce, které Cameron chce. A samozřejmě dotvoří a umocní celý příběh. Když jde o Jacka a Rose, tak hudba hraje taková, že se buď „přiblbe“ usmíváte, jak se vám jejich vztah líbí a když už jde Titanic ke dnu, tak ve vás zase dramatická hudba vyvolá lapání po dechu. James Horner se v tomto případě vyznamenal!

A teď k hereckému obsazení. Za ten lze Camerovoni jedině zatleskat. Ať už šlo o hlavní nebo vedlejší postavu, tak každý herec se své role zhostil jak nejlépe dokázal. Vzpomenout můžeme Billyho Zanea jako Cala Hockleyho, který zahrál dokonalého záporáka. Nebo dobrosrdečnou Molly Brown, kterou zahrála oscarová Kathy Bathes. A teď už hlavní postavy. Rose si zahrála obdivuhodná Kate Winslet, která se role zhostila na výbornou. A stejně tak Leonardo DiCaprio. Pro něj ovšem byla tato role tak trochu danajským darem, jelikož díky Titanicu se zrodil kult „božského Lea“, stal se z něj slaďoučký sexidol každé druhé náctileté dívenky a u některých si tento „cejch“ nese dodnes. Ale ono stačí vzpomenout nebo vidět snímek „Co žere Gilberta Grapea“ , který vznikl 4 roky před Titanicem a Leonardo v něm podal takový výkon, že zastínil i takové ikony jako Roberta DeNira nebo Johnnyho Deppa. Takže řeči, že Leo neumí hrát nejsou na místě. Děkuji 🙂

Jak už jsem zmínila, tak v současné době běží Titanic v kinech ve 3D. A jen krátké zhodnocení. Neříkám, že se převod do 3D nepovedl, protože on se v podstatě nestal. Tím myslím, že to není to klasické 3D, na které jsme zvyklý. Při sledování zaznamenáme, že je film v tomto formátu, ale nějaké velkolepé 3D efekty se nekonají. Ono co je hlavní, Titanic takové efekty totiž nepotřebuje. Cameron i bez přispění 3D dal filmu obrovské množství dramatičnosti, autenticity a dynamičnosti. Vlastně ať už je snímek v tom či onom formátu, tak zůstává jediné – vidět Titanic na velkém plátně je zážitek k nezaplacení!!!

Co říci závěrem… Titanic je snímek, který je nabitý láskou, humorem, emocemi, dramatičností, autentičností. Podpořený překrásnou hudbou a hereckými výkony. Z filmařského hlediska mu nelze nic vyčíst. Zkáza lodi, zoufalství lidí na palubě se zdá tak skutečné, že člověk by musel mít srdce z ledu, aby se ho to nijak nedotklo. Pro mě patří tento snímek mezi ty absolutně nej. Můžu ho vidět tisíckrát a pořád budu doufat, že se Titanic ledovci vyhne nebo že Jack a Rose spolu zůstanou……a brečet u něj budu taky pořád. Děkuji Jamesi Cameronovi za tento skvost a věřím tomu, že i když si ho pustím za dalších 20,30,40 let, tak mě dostane úplně stejně jako dnes v kině. Pokud si nějaký film zasloužil znovuuvední na plátno, tak je to bezesporu Titanic, ten luxusní, nepotopitelný Titanic a v neposlední řadě si to zasloužili také Jack a Rose…