Přesvědčte se, že jste si umyli ruce před tímhle filmem. Vyvolá ve vás totiž, pokud ne pořádný, alespoň minimální pocit strachu z toho, co všechno se kolem šíří. Nejezte nic, nemluvte s nikým a hlavně se nikoho nedotýkejte. Jste v uzavřené karanténě, protože svět právě drtí nová nákaza.
Steven Soderbergh je ten typ režiséra, který si nepotrpí na pompéznosti. U něj víte, že když už dělá nějaký film, garance přehlídky superhvězd filmového nebe je zaručena. Ne jinak tomu je i v Nákaze. Matt Damon tak, jak jej moc často neznáme, zatímco Marion Cotillard, tak jak ji vidíme rádi. Ovšem možná trochu na škodu, že právě herecký ansámbl není zrovna to, co zaujme ze všeho nejvíc.
Začínáme trochu podezřele druhým dnem nákazy. U diváka se tedy již ze startu pohne nějaká myšlenka, co se vlastně stalo v den první. Setkáváme se s různými lidmi po celém světě. Všichni mají jedno společné – nevypadají vůbec dobře. Horečka, špatné vidění, záchvat, pěna v puse, rychlá a nevyhnutelná smrt. Film vás tahá do epicentra veškerého dění prakticky od první sekundy. Nikdo neví co se děje, přestože, jak je v dnešní době zvykem, první katastrofální scénáře se již šíří po internetu.
Mitch Emhoff (Damon) se znovu shledává s manželkou Beth (Gwyneth Paltrow), která se vrací ze služební cesty v HongKongu. Za pár dní však u ní nastává silný záchvat a i přes rychlý odvoz do nemocnice umírá. Nebezpečná nákaza se tedy rozšiřuje už i na půdě USA. Národní bezpečnost povolává do akce Dr. Cheevera (Laurence Fishburne) a jeho kolegyni Dr. Mearsovou (Kate Winslet). Ti mají vyšetřit, zda se náhodou nejedná o útok biologickou zbraní, avšak velmi brzy zjišťují, že čelí matce přírodě a nekontrolovatelnému fenoménu. Klasicky však jejich katastrofické predikce nejsou vnímány vyššími autoritami jako podložené. Později se však nákaza šíří po celém světě exponenciální řadou. Mezitím je do hongkongského epicentra vyslána pracovnice Světové zdravotnické organizace Dr. Orantesová (Marion Cotillard), její poslání se však hodně zkomplikuje.
Tradiční cesty k získání alespoň minimálních informací o záhadném viru selhávají, protože ten ničí veškeré kultury, ve kterých je uměle pěstován. Agresivita nákazy však stoupá dál a s ní ruku v ruce chaos v ulicích. Populaci totiž vede do boje proti vládě žurnalista Alan Krumwiede (Jude Law). Ten poukazuje na vládu jako soubor lhářů a jeho blog má rychle milióny návštěvníků, kteří hledají spásu. Krumweide je rázem mesiášem, neboť se portrétuje jako vyléčený pacient díky léku Forsythia.
Svět se nachází v totální panice, ulicemi se šíří rabování jako oheň v létě, nikdo nevěří nikomu a na povrch vystupuje nejpřirozenější lidský pud – přežít. Sobeckost se mění v agresivní jednání, kterým trpí ti nejslabší. Není se však čemu divit, veškeré sportovní stadióny a další obří plochy jsou posety ať už nemocnými nebo umírajícími lidmi, vakcína není, pouze nevyzkoušené protiléky, které však nemoc nijak účinně nezastavují.
Lidstvo tedy stojí na prahu další těžké zkoušky. Světové mocnosti mezi sebou soupeří ve vývoji vakcíny, politické kruhy nepřestávají vytvářet nejrůznější tajné komploty a šance na optimistické vyhlídky jsou v nedohlednu. Poradí si člověk s novou nemocí?
Jak jsem již zmínil na začátku, herecké výkony nejsou nijak extravagantní, u takové Kate Winslet jsem měl pocit, že si natáčení ani neužívala. Jde však pouze o můj pocit. Atmosféra i přes problém celosvětového měřítka je relativně komorní, dialogy jsou pomalé, chladné a plné nejistoty. Navíc důsledek filmu není nijak překvapivý. Je jasné, že v takových chvílích bude prosté obyvatelstvo k vyšším autoritám vždy nedůvěřivé a naopak vládní kruhy se chtějí za každou cenu vyhnout panice i za cenu utajování informací s následkem smrti. Film střídá rychlé tempo s pomalejším, neuteče rychle, ani se nijak nevleče. Nabízí však velmi jasnou anketní otázku. Jak byste se zachovali vy v takovéto situaci?
Režisér Soderbergh pojal svůj katastrofický film z opačné strany, než z jaké bychom čekali. Do popředí se dostává nejvyšší politika a její hra v nejtěžších chvílích, odborné prostředí kontrastuje s divočinou v ulicích. Kontrastují zde tedy dva světy, které přes společný cíl volí naprosto odlišné metody. Velmi talentovaný filmař nám také ukazuje, jak málo stačí k tomu, abyste v časech hysterie mohli manipulovat s masami lidí. Humánní stránka však ve filmu není až tak výrazná, sází se zde spíše na daný boj mezi vědci a virem. Jednou z nejsilnějších stránek filmu je tíživá atmosféra navozující pocit totální bezmoce, strach co bude ne za pár dní, ale za pár minut. Každodenní kontakt s lidmi bereme jako tu nejpřirozenější samozřejmost, ale teď je každý kontakt vysoce riskantní. Na nikoho nemluvte, nikoho se nedotýkejte, nákaza se šíří!