Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
Začneme trošku na úrovni, slovy mistra Williama Shakespeara. Jeho citát by se dal celkem snadno aplikovat na svět, ve kterém se odehrává „posmrtné“ anime Angel Beats. Tedy, ta druhá kapitola není pro každého. Jen pro určitou skupinu lidí, kteří neumřeli zrovna spokojeni se svým životem nebo sami se sebou. Tento svět se od toho našeho liší v několika základních věcech. Nemůžete umřít. Bolí to, hodně to bolí, ale po čase se zregenerujete a můžete vesele pokračovat v tom, co jste dělali předtím. Ano, jako by každý byl Wolverine, jenom méně chlupatý. Také tu je škola, hřiště a vůbec všechna ta zařízení, které potřebuje mládež ke spokojenému studiu. Bohužel se studentstvem je to už horší. Většinou jsou to boti, těch kteří mají vlastní vědomí je méně. Jo a taky je tu Anděl, proti kterému bojuje jistá skupina lidí s touhou pomstít se bohu. Anděl totiž likviduje všechny, kteří nechtějí poslušně zmizet. Zmizet? Ach ano. Totiž, když splynete se studenty a plníte poslušně docházku tak „jdete dál“. Zmizet také můžete, pokud napravíte onu věc, kvůli které stál váš život za nic. A Anděl má taky počítač, na kterém si programuje větší a větší čepele. Je toho moc? Tak ještě jednou a přehledněji.
Otonashi se probudí a první co vidí je dívka s odstřelovací puškou, jejíž hlaveň míří na hlavu jiné dívky. Je mu dívkou (která se představí jako Yurippe) stručně řečeno, že zemřel a ona se teď snaží sundat Anděla. Otonashimu to přijde minimálně stejně divné jako nám a tak vyrazí dívku varovat. Tam je mu ovšem odpovězeno velkou čepelí a pořádnou sprškou krve. Probouzí se na lůžku a zjišťuje většinu informací, které potřebuje k přežití. Nesmrtelnost, odboj, vedoucí odboje Yurippe a její skupina. K nim se hlavní hrdina připojuje a začíná tak svou cestu posmrtným životem.
Ohledně děje anime je tohle asi všechno co bych zmínil. Děj se rozvíjí různě a nerad bych pokazil divácký zážitek jakýmkoliv spoilerováním. Teď k charakterům. Čekal jsem ten ubrečený standard, ale kupodivu každá postava, o jejíž minulosti se něco dozvídáme, má celkem solidní příběh. Také se mi nestává často, že bych si oblíbil všechny postavy, ale tady jsou všichni hrdinové naprosto bez problému „sledovatelní“. A pro diváka, který s anime téměř nepřišel do styku jsou jak postavy, tak jejich motivy bez problému pochopitelné. A hlavně, vážně sympatické. Od hlavního hrdiny přes jeho přítele Hinatu až po věčně anglicky mluvícího TK a uřvanou Yui. Výtku bych měl k rozvinutí příběhových linií ostatních (tzn. vedlejších) postav. Někde jsem četl názor, že to vypadá jako kdyby anime mělo mít dvacet epizod a v polovině se někdo rozhodl to zkrátit na těch třináct a ořezat příběh, naprosto souhlasím. Nic proti hlavnímu příběhu, je skvělý a funguje na jedničku, jenže je tam spousta promarněných příležitostí právě u oněch vedlejších charakterů. Zážitek ze sledování to ovšem nijak výrazně nekazí jenom je mi trošku líto nevyužitého materiálu.
Animace je perfektní a sledovat Angel Beats je o to větší radost. Anime je celkem akční, ale rozhodně akce na něm není nejdůležitější. Je to právě ta manipulace s příběhem, to jak tvůrci nakládají s posmrtným životem a ty emoce, které seriál chrlí na diváka. To je to, co dělá Angel Beats vynikajícím anime. Deadman Wonderland byl zábavný, Durarara!! zase precizně zpracované a vůbec to byl scénáristický diamant. Angel Beats sice neoslní úžasně originálními rvačkami ani geniálním scénářem, ale dokáže vzbudit až nečekané emoce. Závěr je sice silně patetický a plný patosu, ale přes to se dokáži přenést. Protože jsem strávil pár hodin v originálním a fungujícím světě, který byl plný živých postav. Tohle se nestává často ani u hraných seriálů a u anime jsem to také nečekal, rozhodně ne v takové míře.
Angel Beats má mouchy, není to dokonalý seriál. Pár postav by zasloužilo hlubší prozkoumání, konec by se dal také vymyslet méně cukrkandlově, ale proč to měnit? Proč to měnit, když to tak krásně funguje.
Počet epizod: 13
Délka epizody: cca 25 minut
Hodnocení: 9/10