U příležitosti nového remaku Tří mušketýrů, který byl zpracován opravdu „netradičně“, musí snad každého napadnout otázka, kam až ti scénáristé dokážou zajít. A právě na Dumasově trilogii o Třech mušketýrech to jde vidět přímo ukázkově, ať už se zastavíme u kresleného zpracování s kačerem Donaldem v roli Athose nebo u bitvy vzducholodí. Napsal jsem tedy článek skládající se ze tří částí (1. verze starší, než z roku 1990, 2. verze mladší, než 1990 a 3. nejnovější verze) Tento článek zachycuje filmy starší než z roku 1990.
Filmové verze z let 1911 až 1960
Filmové verze Tří mušketýrů mladší než z roku 1960 jsou většinou černobílé veselohry, které byly ve své době určitě perfektní, ale přiznejme si, že v roce 1911 by byl i film „Turkish Star wars“ dobrý film („Hele! Oni se ti plyšoví turecký mimozemšťani hejbají!“)
Pro nadšence přidávám odkaz na ukázku ze závěrečné scény z filmu Tři mušketýři z roku 1921:
[jwplayer config=“Nafilmu.cz“ mediaid=“528″]
Filmové verze z let 1961 až 1989
Filmových zpracování tří mušketýrů vzniklo opravdu několik (většina z nich nešla ani v Česku v televizi), a proto myslím, že nemá cenu ztrácet čas jejím rozebíráním. Za zmínku určitě stojí až film z roku 1961, který patří mezi nejpovedenější starší zpracování.
Tato verze byla rozdělena na dvě části a to na část s názvem „Tři mušketýři: Královniny přívěsky“ a na druhou část – Tři mušketýři: „Pomsta Milady de Vinter.“ Já sám jsem předlohu četl, kromě smrti Rocherta na konci (ano, postava Rocheforta se objevila i v druhém dílu knižní trilogie) a rozdělení posloupnosti děje, aby každý díl mohl fungovat i samostatně, se vlastně vše drží velice přesvědčivě předohy. Ona i atmosféra filmu je opravdu vynikající, kdo film sledoval jako malý, určitě se potom ještě dlouho chtěl stát mušketýrem. Ve filmu se objeví i několik známých herců, např. Milady si zahrála Mylène Demongeot, kterou znáte možná z filmu Fantomas s Louis de Funèsem, kde si zahrála partnerku novináře Fandora (Jeana Maraise).
Film „Tři mušketýři“ verze z roku 1973 , ve kterém si roli Rocheforta zahrál Christopher Lee, se stal asi nejvícekrát reprízovanou verzí (nejen v ČR), která se chlubí hlavně výborným hereckým obsazením, a jelikož jde o starší film, tak se drží skoro do puntíku předlohy, a ačkoli jde o americký film, režírovaný americkým režisérem s americkými herci, drží si také výbornou „francouzkou“ atmosféru. Film je také rozdělen do dvou částí a příběhově je tak velice podobný verzi z roku 1961. (Na konci filmu např. také zemře postava Rocheforta).
Zajímavé je, že v období zhruba patnácti let, vznikly čtyři fílmy, které mají výbornou atmosféru a drží se věrně předlohy. To už se asi nikdy pořádně nezopakovalo. Dokazuje to i přímé pokračování těchto dvou filmů z let 1973 a 1974 natočené v roce 1989, které se také snaží držet knižní předlohy „Mušketýři po dvaceti letech“. Jde o jedno z mála zpracování druhého dílu knižní trilogie a snad o jediné zpracování druhého dílu se stejnými herci jako díl první. Tento díl má také výborné obsazení. Původní čtveřice herců zůstala nezměněna a roli královny opět hraje Geraldine Chaplin. Bohužel film nemá ani zdaleka takovou atmosféru jako původní film(y) s Charlesem Hestonem a srovnávat tyto dva filmy mezi s sebou je jako srovnávat Apple s Linuxem.
V roce 1974 měl premiéru nejen film Tři mušketýři 2 (verze s Charlesem Hestonem), ale také měl premiéru film „Čtyři sluhové a čtyři mušketýři“. Jde o střeštěnou parodii, která má s knižní předlohou společného jen opravdu málo. Jde hlavně o propagaci hudební skupiny „Les Charlots“, členové skupiny Charlots si zahráli čtyři hlavní role. Film měl relativní úspěch u diváků, kritiky byl však odpískán. O to pikantnější je, že ačkoli šlo o špatný film, bylo natočeno pokračování, které bylo tentokrát odpískáno i diváky. Dnes se natáčejí ke špatným filmům pokračování bohužel běžně.