Režisér Richard Linklater (Chlapectví, Před úsvitem) je legendou americké nezávislé kinematografie a jeho filmy se vždy těší značné pozornosti. Nejinak tomu bylo i v případě originální černé komedie Vrah naoko, která měla premiéru na Netflixu před dvěma lety a koncem září dorazila i na obrazovky Oneplay. Pokud existuje něco jako „sexy film“, pak je to právě tento.
Gary Johnson (Glen Powell) působí jako obyčejný a nenápadný člověk. Pracuje jako lektor filozofie, obléká se stále stejně a jeho spolubydlící jsou dvě kočky. Kromě svého akademického povolání pomáhá policii s technikou při jejích operacích. Věci se (samozřejmě) zkomplikují, když má Gary nahradit kolegu v roli takzvaného „falešného nájemného vraha“, kterého policie nasazuje, aby z potenciálních klientů získala podrobnosti o připravovaných vraždách.
Čtěte také: Johnny Depp se vrací v ďábelském revenge thrilleru. Natočil ho režisér Spider-Mana a vypadá skvěle
Plachý, trochu neohrabaný filozof, který se vydává za placeného zabijáka? To zní jako dokonalý recept na katastrofu. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Gary si ve své nové roli vede tak dobře, že ji získá natrvalo. Rozhodne se ale, že z ní udělá skutečné umění. Johnson se přizpůsobuje každému fiktivnímu klientovi, mění barvu vlasů, oblečení, mimiku, tón hlasu i zájmy. Jak už to ale bývá, náš hrdina poruší všechna pravidla, když se zamiluje do jedné ze svých potenciálních klientek Madison (Adria Arjona), která si oblíbí jeho alter ego Rona.
Vrah naoko není film, který by se dal jednoduše zařadit do jednoho žánru. Na jedné straně dostáváme kriminální příběh s prvky noiru, který se o chvíli později promění v romantickou komedii. Linklater by ale nebyl Linklaterem, kdyby celému filmu nedodal také patřičnou intelektuální hloubku. Vtělování se do různých postav je základním principem práce policisty v utajení, historie ale zná řadu případů lidí, kteří se ve své nové identitě natolik ztratili, že začali odmítat své skutečné já. Právě o tom všem snímek vypráví, rozhodně ne však tak prvoplánově, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Film zpočátku dobře pracuje s motivem Garyho proměny identity, protože je rozeným hercem, jen to v něm dosud nikdo nedokázal probudit. Dál je to ještě lepší a velkou zásluhu na tom má vynikající Glen Powell, který zde předvádí celé spektrum svých schopností, které dosud nebylo dostatečně využito, ale i jejich krátká ukázka dokazuje, že jde o prvotřídní hvězdu, která se uplatní jak v akčních filmech, tak v komediích i vážných dramatech. Stejně jako jeho postava je i Powell skutečný chameleon se správným citem pro humor.
Hit Man nabízí spoustu zábavy, napětí a humoru spolu s pohledem na pohledné lidi na obrazovce. Ve filmu Richarda Linklatera se ale ukrývají také filozofické úvahy o lidské povaze a touze opustit svůj vlastní život a stát se někým jiným, kdo bude mít ve společnosti větší význam. Nejlepší je však způsob, jakým režisér s tímto motivem pracuje. Divákovi přitom nechává prostor, aby si z něj sám odvodil vlastní závěry, nebo to všechno klidně pustil z hlavy a užil si nepříliš komplikovanou, ale velmi příjemnou podívanou. Každý si tu najde něco svého.
Inspirací pro Linklaterův film se stal příběh skutečného Garyho Johnsona, který v roce 2001 popsal novinář Skip Hollandsworth v časopise Texas Monthly. Johnson byl profesorem psychologie a zároveň spolupracoval s policií jako falešný nájemný vrah, který se setkával s lidmi plánujícími vraždu a pomáhal je usvědčit. Linklater z Hollandsworthova článku později vycházel při psaní scénáře, který společně s Glenem Powellem pojal jako velmi volnou adaptaci skutečných událostí.
Vrah naoko je na Oneplay od 25. září.
