Pro mě osobně to byl jeden z nejočekávanějších snímků roku. Kultovní román Stephena Kinga, navíc v pojetí výborného režiséra Edgara Wrighta? To je přece sázka na jistotu! Nebo ne? Inu, občas je třeba očekávání mírnit. Jak se tedy vydařil film, který v kinech mírně řečeno nesbírá zrovna vysoké tržby?
Běžící muž (v češtině vyšlo i jako Běh o život), je kniha, kterou Stephen King napsal začátkem osmdesátých let pod pseudonymem Richard Bachman. Ačkoli se považuji za jeho fanouška, tento román jsem od něj nečetl. Jde však o vzteklou a silnou kritiku konsumerismu, korporátní politiky, plytkých reality shows a totalitních praktik. Vlastně se tak trochu jedná o dystopickou vizi blízké budoucnosti, zasazenou mimochodem příhodně do roku 2025. Knížka se už jedné hrané adaptace dočkala.
Hrál v ní Arnold Schwarzenegger a knize zrovna dvakrát věrná nebyla (což ostatně v předmluvě k dílu zmiňuje i sám King). Přesto šlo o zábavné a nahláškované akční béčko. Jakkoli možná vyprázdněné. Nová verze slibovala být věrnější knize. Lepší adaptace s určitým přesahem, přitom stále zábavná. A do určité míry se to povedlo. Jen ten potenciál se tak docela nepodařilo naplnit.
Má poměrně vysoká očekávání podpořily sympatické trailery, obsazení i osoba režiséra, od kterého jsem zatím neviděl špatný film, a obzvláště snímky jako Baby Driver, Scott Pilgrim proti zbytku světa, nebo kultovní Cornetto trilogii v čele se Soumrakem mrtvých považuji za jedny ze svých nejoblíbenějších filmů. Pro hravost režie, výborný soundtrack, specifický střih, ojediněle nasnímanou akci, zvláštní humor a ostré dialogy. To vše jsem od Běžícího muže očekával. No, a nedostal. A teď se podržte, on to totiž není špatný film. Jen… Je průměrný. Je to prostě jen další akční biják na objednávku, který zhlédnete a zapomenete, že jste jej viděli.
Ve všech rozvržených linkách se tak nějak klouže po povrchu, přesouváme se od lokace k lokaci, od postavy k postavě aniž bychom měli pocit, že na čemkoli z toho opravdu záleží. Film přitom skutečně začíná jako slušná Battle Royale podívaná. Jenž tak to jen začne, aby přišlo nepříliš uspokojivé finále, banálně kritizující i třeba nástup umělé inteligence. Edgar Wright si zkrátka na své konto připisuje jednoznačně nejslabší počin své kariéry. A je to škoda. Protože herci se snaží, obsazení i setting jsou skvělé, hrdina by mohl být sympatický, záporák s tváří Joshe Brolina správně “slizký,” ale něco tomu chybí. Výraznější akční scéna, nezapomenutelná sekvence, soundtrack nebo dialog. Přitom mohlo jít o nejnabušenější film roku. Zůstává kočkopes, který se chvíli bere smrtelně vážně, jen aby byl o pár okamžiků později zbytečně odlehčený. O překombinovaném finále, všudypřítomném patosu a klišé nemluvě.
Verdikt
Běžící muž není špatný film. Ale… Je to naprosto průměrná, rutinní záležitost, kterou bych od režiséra Wrightova formátu prostě nečekal. Přestože místy snímku nelze upřít zajímavý vizuál, nebo střípky potenciálně opravdu cool sekvencí. Ale jen střípky. Jeho jinde tolik svérázný tvůrčí rukopis tady chybí a vše působí unaveně. Glen Powell se sice snaží, ale jeho věčně naštvaný protagonista postrádá duši. Určitou lidskost a křehkost, pro kterou bychom si ho zamilovali. Chcete příklad? Vzpomeňte si na Bruce Willise jako Johna McClanea v první Smrtonosné pasti. A máte odpověď, jaký typ hrdiny bychom si tady zasloužili. Co víc dodat? Je to škoda.
Čtěte také: Hvězdná brána se znovu otevírá. Na nový seriál dohlédne i Roland Emmerich
Protože náznaky zajímavých momentů tu jsou. Jen nerozvinuté. Motivace řady postav nedává moc smysl a nebo je až bolestně plochá. Hlavní hrdina nepůsobí jako reálný člověk. Ačkoli prakticky nesleze ze záběru, nemáme jako diváci ani na vteřinu pocit, že by mu šlo skutečně o život. Souboj jedince s hydrou tak je bolestně nezajímavý a postrádá ten pravý emoční náboj, který by měl mít. Z přehršle zbytečných zvratů zejména v druhé polovině filmu (a odklonu od závěru knihy, který jsem si pro účely recenze vyspoileroval) vyplívá nesourodá podívaná, jež není ve výsledku ani povedenou anti utopií, ani hlubším filmem o revoltě proti systému, ale ani zábavným akčňákem. Ve všech těchto škatulkách Běžící muž nedoběhl do cíle, ale zadýchaně se zastavil někde na půli cesty. A to prostě zamrzí.
