Spielbergovy Čelisti loni oslavily 50. výročí, a nedávno se objevily v nabídce HBO Max. Norský režisér Tomy Wirkola se netají tím, že je miluje už od dětství a když dostal příležitost natočit svůj vlastní žraločí masakr, tak rozhodně neváhal. Ačkoli měl film hotový už před dvěma lety, studio Sony ho nakonec prodalo Netflixu, který ho uvedl až letos 10. dubna. Vyklubalo se z něj celkem snesitelné béčko s velmi ucházejícími efekty a přestože kvalit mistra Spielberga nedosahuje ani zdaleka, Žraločí smršť ovládla sledovanost celé platformy doslova přes noc.
Žraločí smršť je globálním hitem. Podle serveru FlixPatrol už den po premiéře ovládla filmové žebříčky v 90 zemích světa včetně Česka, Spojených států, Velké Británie či Německa. Jedničkou je napříč Jižní Amerikou, na Blízkém východě i ve velké části Evropy včetně celé Skandinávie. Přesná čísla sledovanosti zatím neznáme, protože Netflix je zveřejňuje až v pravidelném týdenním přehledu, už první den ale ukázal, že žraločí thrillery pořád táhnou a platforma tak možná drží v rukou jeden ze svých největších letošních hitů.
Čtěte také: Nejdrsnější stathamovka za poslední roky? V novém akčním thrilleru se řeže vším, co přijde pod ruku
Příběh snímku se odehrává v pobřežním městě v Jižní Karolíně, které zasáhne hurikán páté kategorie. Zkáza po bouři je ale jen začátek. Když prasknou hráze, do zatopených ulic mezi trosky domů se spolu s vodou dostanou i žraloci bělaví a přeživším tak nezbývá než bojovat nejen s následky přírodní katastrofy, ale i s predátory kroužícími v kalné vodě. Jednou z hlavních hrdinek je těhotná Lisa (Phoebe Dynevor z Bridgertonových), která se po úderu hurikánu snaží dostat do bezpečí. Pomáhá ji mladá Dakota (Whitney Peak) trpící agorafobií, které naopak vyráží na pomoc její strýc a mořský výzkumník Dr. Dale Edwards (Djimon Hounsou).
Wirkola natočil celkem zábavnou, i když dost spotřební žánrovku, která podle očekávání dělá na Netflixu velmi slušná čísla. Žraločí smršť si místy utahuje sama ze sebe humorem a absurditou ve stylu Sharknada, zároveň se ale chvílemi tváří i jako polovážný katastrofický film s narážkami na stále ničivější hurikány. Ani v jedné z těchto poloh se úplně neusadí. Kvůli šablonovitým postavám film po celou dobu jede na neutrál, a ani občasná krvavá divočina, jakou Tommy Wirkola umí jako málokdo, z něj neudělá nic víc než další průměrné netflixovské béčko na jeden večer. Díky krátké stopáži a svižnému tempu ale pořád zvládne pobavit jako nenáročné guilty pleasure a závěr si navíc nechává otevřená vrátka pro ještě katastrofičtější pokračování.
