Na závěrečnou řadu Stranger Things jsme čekali tři roky, na pokračování Euforie dokonce čtyři. Fanoušci se ale konečně dočkali. Na HBO Max dnes dorazila první epizoda třetí a nejspíš i poslední sezóny, která se odehrává pět let po předchozích událostech.
Euforie se vrátila. To jsou slova, u nichž bych ještě nedávno nečekal, že je vůbec někdy napíšu. Natáčení třetí řady se totiž opakovaně odkládalo, nejprve kvůli pandemii a později i požárům v Los Angeles. Pak přišly stávky, přepisování scénářů, problémy se sladěním termínů hlavních hvězd, smrt Anguse Clouda i odchod Barbie Ferreiry. Po tom všem se zdálo, že se k těmhle postavám už nikdy nevrátíme. A ani když se konečně kamery rozjely, nebylo vůbec jisté, že se návrat Euforie podaří dotáhnout do konce. Zvlášť když Sam Levinson za sebou neměl zrovna nejlepší období. Jeho předchozí projekt Idol pro HBO skončil fiaskem a ven se postupně dostávaly další znepokojivé informace o tom, jak jeho vznik provázely problémy. To všechno ale může jít stranou.
Začínáme pět let po konci druhé řady. Ze středoškoláků jsou dospělí a někdejší studenti se vydali do světa plného nástrah. Rue (Zendaya) se kvůli dluhům znovu zaplete s dealerkou Laurie (Martha Kelly), která z ní udělá kurýrku pašující drogy mezi Mexikem a Spojenými státy. Cassie (Sydney Sweeney) a Nate (Jacob Elordi) na první pohled žijí americký sen na předměstí, zatímco Lexi (Maude Apatow) a Maddy (Alexa Demie) zkoušejí prorazit v showbyznysu, každá po svém. Nechybí ani Jules (Hunter Schafer), která rozjíždí kariéru malířky a stále si přivydělává jako společnice. Dospělost se k těmhle postavám nechová zrovna vlídně, i když navenek všichni působí, že mají život pod kontrolou. Jenže stačí pár trhlin a ukáže se, kolik špíny se pod tím vším skrývá.
Zatímco dřív jsme mohli mít pocit, že Sam Levinson nahlíží na dnešní teenagery dost zkresleně, po třetí řadě to působí, jako by podobně zkresleně viděl celý svět. Postavy Euforie dospěly, jenže většina z nich zůstává stejně nesnesitelná jako dřív: na každém kroku lžou, ubližují lidem kolem sebe a myslí hlavně na sebe. U některých se samozřejmě dá říct, že se za těch pět let posunuli, našli si nějaký směr nebo se o to alespoň snaží. U jiných je to ale přesně naopak a v několika případech působí, jako by se ve vývoji vrátili zpátky.
Levinson se nevyhýbá ani společenskému komentáři, jenže často působí těžkopádně a banálně. Buďme upřímní: tvrzení, že pandemie proměnila společnost, není zrovna myšlenka, která by někoho překvapila. Zároveň mám čím dál silnější pocit, že jeho pohled na svět, mezilidské vztahy i samotné ženy bývá dost deformovaný a místy by vedle sebe potřeboval někoho, kdo by ho trochu korigoval. Někoho, kdo by mu ukázal, že tenhle seriálový filtr je už příliš silný a že kvůli němu Euforie nakonec působí úplně odtrženě od skutečného života. Na druhou stranu, seriál pořád vypadá skvěle a pořád má výborný soundtrack, jenže někde po cestě se vytratilo to, co ho kdysi dělalo tak přitažlivým.
Třetí řada Euforie měla premiéru 13. dubna na HBO Max.
