Do nabídky Netflixu se vrátil horor Karanténa, americká verze slavného španělského filmu [REC], který si svého času vydobyl výjimečné postavení mezi moderními found footage horory. Remake natočil John Erick Dowdle pouhých pár měsíců po premiéře originálu – ještě předtím, než na sebe upozornil povedenými žánrovkami Ďábel, Podzemí nebo Převrat.
Děj sleduje televizní reportérku (Jennifer Carpenter), která se s kameramanem vydává se skupinou hasičů k nočnímu výjezdu. Ocitají se v bytovém domě, který je kvůli neznámé infekci okamžitě uzavřen do karantény. Zmatek, panika a děs se šíří stejně rychle jako nákaza samotná.
Čtěte také: Rande naslepo v Zabitém večeru skončí hororovým zážitkem
Režisér John Erick Dowdle věrně kopíruje španělskou předlohu, včetně prvků typických pro found footage – roztřesená kamera, tísnivý klaustrofobický prostor a postupné odhalování děsu. Carpenter zúročuje své zkušenosti z hororových rolí, ale jakmile se film dostane do tempa, její postava se omezuje hlavně na běhání a opakované výkřiky: „Bože můj! Bože můj!“ Na druhou stranu, ve skutečnosti by asi málokdo v podobné situaci zvládl recitovat Bergmana.
Fanoušci [REC] nepřijali americký remake s nadšením už v době jeho uvedení – a není se čemu divit. Karanténa dorazila do kin pouhého půl roku po premiéře originálu. Patří sice k těm zdařilejším případům amerických předělávek: nejde o nepovedenou kopii, ale o věrnou rekonstrukci. Jako napínavý a funkční horor obstojí Karanténa i sama o sobě. Jen je dobré mít na paměti, že ten film můžeme vidět v mnohem silnější podobě.
