Elia David Cmíral, skladatel s mezinárodním renomé, nám v rozhovoru odhaluje zákulisí své tvorby a nabízí cenné rady pro mladé hudebníky. Jeho vášeň pro filmovou hudbu je nakažlivá a jeho postřehy inspirativní.
V dubnu se Praha promění v centrum filmové a herní hudby. Od 17. do 22. dubna proběhne již 4. ročník prestižního festivalu Composers Summit Prague, který přivítá světové hvězdy tohoto žánru, včetně Elii Cmírala. Pro akreditované účastníky budou připraveny exkluzivní masterclassy a workshopy pod vedením předních skladatelů a špičkových hudebních profesionálů.
Když skládáte hudbu pro thrillery a horory, máte nějaký osvědčený trik, jak zvýšit napětí u diváka?
Nemám žádný trik, jelikož všechna hudba musí vycházet z filmu. Takže zaleží, co film požaduje a jak pojmu celý příběh.
Jak moc vás ovlivnilo české hudební vzdělání ve srovnání s tím, co jste se naučil na USC? Byla nějaká zásadní odlišnost ve způsobu výuky nebo přístupu ke kompozici?
Ten rozdíl je velice zásadní, protože jsem studoval za komunismu na pražské konzervatoři. Moji učitelé mi moc nedali, více jsem se naučil tady a v praxi.
Chápu, ta doba byla značně omezující.
Ano, omezená doba i ale i informace. Minimalismus, elektronika, to pro nás byly cizí pojmy. Vše jsem doháněl až ve Švédsku, kde jsem bydlel 10 let a posléze ve Spojených Státech.
Takže jste rád, že jste mohl vycestovat a rozvíjet se dál?
Ano, to je určitě pravda. Jsem dosti sebevědomý a pracovitý, tudíž jsem se snažil to dotáhnout k mým ideálům, se kterým jsem se tady setkal.
Kdybyste mohl znovu složit hudbu k jakémukoli filmu, který by to byl a proč?
Hudba k filmu vzniká v určité chvíli, kdy jsem v určitém mentálním rozpoložení a určitém vývojovém stupni. Takže, kdybych psal dnes k některému filmu, který jsem kdysi udělal, tak by zněla úplně jinak. Ale samozřejmě musím dodat je, že filmová hudba musí podporovat film. Takže bych ho znovu podporoval, ale volil jiné prostředky.
Ale pokud byste si musel vybrat jeden konkrétní film?
Já bych v podstatě nechtěl psát novou hudbu k žádnému mému starému filmu. To už je pro mě zcela ukončená kapitola.
Který z vašich projektů byl pro vás nejnáročnější a proč?
Odpověď: Každý projekt přináší svoje nároky, úskalí, zatáčky a propady. Který bych řekl, že do dneška je nepřekonatelný? Co se očekávalo, co bylo dáno a jaký jsem měl časový prostor. Byl můj první americký celovečerní film Apartmá nula (Apartment Zero).
Vzpomínáte na něj jako na osobní milník?
Milník, kdy jsem doslova byl vhozen do rybníka, ať plavu. Takže, tak to bylo doslova. Protože jsem byl zrovna čtyři měsíce po skončení studií na USC. Vlastně jsem nebyl připraven na takový velký film. A musím říct, že skvělý film.
Jak velký vliv má režisér na vaši hudbu? Stalo se někdy, že jste musel úplně předělat celý soundtrack, protože režisér chtěl něco jiného?
Jestli má to na vliv? Samozřejmě ano a velký vliv, ale během průběhu, když píšu hudbu, tak představuji každou tu muziku ve formě demo a režisér či producent k tomu může mít připomínky. Takže vždycky nějaké drobnosti, někdy větší, někdy menší, vždycky se upravují. Někdy to prošlo tak, jak to bylo napsáno. Například, jeden z velkých příkladů je třeba film Ronin, kdy těch úprav bylo strašně málo. Skoro žádné.
A stalo se někdy, že předělávky byly rozsáhlé či se musel zcela změnit celý koncept?
Ne, to se nestalo nikdy. A nikdy jsem neodešel proti své vůli z projektu. Ale byly nějaké rozsáhlejší, ale to bylo z důvodu, že film se přetáčel a přepisoval. Takže, když se film změní třikrát nebo čtyřikrát, tak už dochází inspirace.
Žil jste a pracoval v Československu, Švédsku i USA. Má každá země svůj specifický styl filmové hudby? Pokud ano, v čem se liší?
Velmi těžká otázka. Jak víte, tak já už v České republice nežiji dlouho. Posledních pár let jsem ji začal navštěvovat několikrát do roka. Nemám moc přehled o české filmové hudbě. Ale když jsem v Praze, tak se určitě podívám na nějaké české filmy. A ten rozdíl je dost evidentní. Česká filmová hudba se liší od té západnější. Ať je to anglická, francouzská nebo americká. Severská scéna, zejména teď v poslední době v televizích sériích, si myslím, že hodně Ameriku dohnala. Skutečně se mi ohromně líbí. Je svérázná, je skandinávská, má ten profil, který já bych si představil, aby měla i česká scéna.
Máte nějaké rituály nebo jedinečné metody, které vám pomáhají naplno se ponořit do skládání hudby?
Já se svým filmem žiji 24 hodin. Ať už jdu na procházku nebo do fitka, tak neustále o tom přemýšlím. Dokonce i ve snech se mi o tom zdá. Já se sžívám s hrdiny a hudba, která ze mě vychází, tak vychází dosti organicky s pocitem, že s tím filmem žiju.
Kdybyste mohl dát jednu radu mladým skladatelům, kteří chtějí prorazit ve filmové hudbě, jaká by to byla?
Také těžká otázka. Jak mohu radit někomu, když sám jsem se probíjel, jak jen to šlo. Řekl bych, že je důležité mít svůj vlastní hlas, najít sám sebe a méně kopírovat. A poučit se samozřejmě ze studijních důvodů. A pak se odrazit a zkusit to sám.
Jak by zněl soundtrack vašeho života? Jaké nástroje by dominovaly?
Tak já jsem napsal vlastně kvartet, který vznikl po covidu a byla to taková výpověď o změně vědomí. Jmenuje se to Four Prague Poems of Altered Minds of 20-20. Kdybych psal hudbu k mému biografickému filmu, tak bych určitě potřeboval velký orchestr.
Při skládání hudby se řídíte spíše vizuální stránkou filmu, nebo emocemi?
Nechci diktovat divákovi, jak se má cítit. Pokud je scéna dostatečně silná, tak divák dá vlastně pocit, jak cítí tu scénu. Já se držím pod tím, abych vyprávěl stejný příběh, ale povídal ho hudbou a emocionálně, protože tam je hudba silná.
Existuje hudební žánr, který vás baví a ostatní by to do vás neřekli?
Myslím, že by mě bavila bláznivé černé komedie, které už mám pár za sebou. To by mě ohromně bavilo, jinak miluji drama v jakékoli podobě. Mimochodem jsem pracoval na české komedii Dvojníci. Bylo to fajn, bavilo mě to.
Chystáte se brzy do České republiky?
To jste zrovna trefil hřebíček na hlavičku, jak se říká. Odjíždím právě za několik dní do Prahy, protože jsem jedním z direktorů filmového festivalu Composers Summit Prague 2025, který bude mít zahajovací koncert v Obecním domě 17. dubna.
Na čem aktuálně pracujete?
Momentálně mám na starost zakázku ze Švédska, kterou tam budu točit 5. května. Je to pro obrovský orchestr a je to pro mě jakási produkce snů.
Předpokládám, že se tedy hodně těšíte?
Ano, ohromně se těším. A bude to vydáno v Anglii někdy na přelomu května-června. Společně s mým smyčcovým kvartetem. Takže to bude takové autorské album distribuované po celém světě.
Otázka pro potencionální návštěvníky koncertu. Co byste jim vzkázal, na co by se mohli připravit nebo na co, byste je nalákal? Ať už ti, co zvažují, že si zakoupí vstupenku nebo už ji mají zakoupenou.
Ten koncert bude moc pěkný. Bude tam spousta skladatelů. Především amerických, ale i z jiných zemí, kteří tam budou prezentovat svoji hudbu. Takže ten program bude velice různorodý. Za mě osobně tam bude třeba hudba k filmu Ronin. Takže bych rozhodně každého rád přivítal a řekl, že to bude velkolepé.
Po koncertech se zdržíte v České republice nebo hned odjíždíte?
Zůstanu v Praze až do začátku května. Poté odjíždím do Švédska.
Takže budete mít možnost strávit čas v Praze volnočasově?
Určitě v to doufám, protože ten poslední měsíc byl velice intenzivní.
Světové hudební hvězdy míří do Prahy: Composers Summit Prague 2025 otevírá své brány. Vstupenky jsou v prodeji na webu summitu nebo přes Ticketportal.
