Režisér, scénárista i muzikant Marty Pohl, kterého mnozí znají spíše jako Řezníka, přichází s dalším kontroverzním filmem Na plech. Zajímavým způsobem v něm zpracoval námět drogové tématiky a zkombinoval herce s neherci.
Nebudeme si nic nalhávat – co snímek, to unikát. Svým způsobem. Filmy Párty Hárd či Párty Hárder přišly s něčím, co vlastně není na české filmografické scéně nějak běžné. Ve filmech Pohla se může stát takřka cokoliv, což dokazuje i jeho nejnovější snímek – Na plech.
Rodinný film o drogové scéně
Hlavní postavou (tohoto jak tvůrci uvádějí rodinného filmu) je Marek, který po vysokoškolských studiích nastupuje do zaměstnání v městě na severu Čech. Hned v prvních dnech nalezne na chodbě baráku batoh, který se snaží poctivě vrátit. Bohužel je plný drog a posléze je zatčen policejním inspektorem. Ten ho přiměje ke spolupráci. Má se spřátelit a donášet na své sousedy, romskou rodinu drogových dealerů Grundzových. A tím začínají události, které ho dostanou do hodně nečekaných situací.
Drsná komedie Na plech se nese v Pohlově duchu, zároveň se ovšem rozhodně nejedná o nějakou amatérskou práci. Naopak mě až příjemně překvapilo, jak všechno klape a vypadá. Včetně hereckého obsazení, které je hodně různorodé.
Čtěte také: Studna slibně rozehrává rodinnou ságu s tragickým vyústěním
Skvělá kombinace herců a neherců
Mezi hlavní postavy se zařadili bratři Oračkové, kteří mají malé nebo žádné herecké zkušenosti. Na jejich výkonu to ovšem není vůbec znát. Svým způsobem se jednalo o pro ně blízké téma, protože všichni tři mají za sebou nějakou drogovou minulost. Ze snímku Párty Hárd se potom vrací postava drogového vařiče Grundzy, kterého opět ztvárnil Marek Milko. I on se toho chopil s velkou grácií.
Vedle těchto méně známých herců ovšem uvidíte v kinech i populární tváře Roberta Nebřenského, Vladimíra Škultétyho, Tomáše Jeřábka nebo Milana Šteindlera. Ústřední roli Marka si potom střihnul Jan Hofman, který už rovněž má nějaké herecké zkušenosti.
Typický humor, někdy až s fekální příchutí
A všechno dohromady funguje prostě skvěle. Celý film stojí na typickém Pohlově humoru, který je poměrně hodně vulgární, často až s fekální příchutí. Nic pro slabší nátury s jemným žaludkem. Nechybí nějaké to zvracení, násilí, krev či mnoho hrubostí. Filmoví fanoušci se ovšem dočkají i popkulturních odkazů na Menšíka, Císařova pekaře či řady dalších snímků.
Nechybí poměrně velká bojová scéna, v níž se střetnou dvě drogové party. V tomto okamžiku definitivně vidíte, že se jedná o zdaleka nejpropracovanější snímek tohoto režiséra. Nahlédnete i do věznice, v níž se některé scény odehrávaly.
S určitou větší profesionalizací se sice snímek vlastně lehce odvrací od původních, díky tomu ovšem naopak některé vtipy či scény daleko více vyniknou. Jasně, stále mnoho lidí odsoudí tento film jako příliš vulgární či nechutný. Rozhodně bych ho nezařadil do nějakého mainstreamu. Přesto bychom ho ovšem mohli možná poprvé nazvat kino-filmem.
Mohl by se film pouštět jako poučný ve školách? Možná jo, ale radši ne
Může Na plech posloužit jako odstrašující příklad pro mládež ohledně drogové tématiky? Vlastně nakonec proč ne? Většina rodičů by mě za to asi nepochválila, ale dokážu si představit, že třeba na středních školách by mělo smysl ho pouštět. Jasně, je to hodně drsné. Ale co jiného ve vás má zanechat hluboké pocity a donutit vás k zamyšlení?
S tímto účelem ho ovšem Marty Pohl do kin samozřejmě nepouští. Je to prostě další záležitost od ZNK určená především pro specifické publikum. Přináší tradiční humor s příchutí všeho možného, jen ve výrazně hezčím kabátu. Vlastně je to takový hodně drsnější Most, i vzhledem k přítomnosti romské komunity.
