Emilia Pérez není typický muzikál s chytlavými hity, ani klasický žánrový počin. Jacques Audiard vytvořil dílo, které odvážně mísí brutální thriller s estetikou telenovel a špetkou muzikálové extravagance. Riskantní mix, který by se v rukou méně zručného tvůrce mohl snadno rozpadnout, se pod jeho vedením stává osobitým a ceny sbírajícím titulem – 5 vítězství na Evropských filmových cenách, 4 Zlaté glóby a za favorita se považuje také v oscarovém klání.
Příběh transsexuálního vůdce mexického kartelu je sám o sobě velmi odvážným tématem. Audiard navíc tuto krvavou látku obalil do formy mýdlové opery a okořenil muzikálovými prvky. Úspěch tohoto neobvyklého spojení stojí především na hereckých výkonech ženského osazenstva. Karla Sofia Gascón v titulní roli, Zoe Saldana jako právnička Rita a Selena Gomez v roli manželky Jessi vytvářejí silné a komplexní postavy, které diváka vtahují do temného světa drogového podsvětí.
Emilii Pérez poznáváme nejprve jako Manitase Del Monta, muže, který vládne nemilosrdnému narkokartelu. Je ztělesněním toxické maskulinity, ale pod drsnou fasádou se skrývá touha po ženské identitě. V prostředí, kde jsou témata LGBT tabu, se Manitas rozhodne pro tajnou tranzici. S pomocí bystré právničky Rity podstoupí operaci a stane se Emilií. Tato proměna však není jen fyzická, ale i psychická, a zásadně ovlivní další směřování příběhu.
Čtěte také: Nejočekávanější filmy roku 2025
V tomto momentě se film posouvá od krvavých scén k melodramatičtějšímu tónu, připomínajícímu tvorbu Pedra Almodóvara. Vstupuje do něj i prvek absurdity, když se Emiliina nic netušící manželka Jessi po jeho „smrti“ zaplete do milostného vztahu a vystupuje v mexických klubech. Jessiina postava, ačkoliv vnáší do příběhu odlehčení, je zároveň neustálou připomínkou brutality drogového prostředí.
Ústřední trio hereček – Gascón, Saldana a Gomez – podává strhující výkony. Jejich postavy se proplétají v síti vztahů, kde hrají prim peníze, láska, žárlivost, pomsta a vypočítavost. Všechny tři se v prostředí narkotického Mexika skvěle orientují a udávají směr dění, i když se muži kolem nich snaží udržet zdání kontroly.
Muzikálové prvky slouží v Emilii Pérez jako pojivo, které drží pohromadě takto různorodé žánrové vlivy. Nejde o klasické muzikálové písně, které by posouvaly děj dopředu, ale spíše o atmosférické hudební vložky, které podtrhují emoce a dodávají filmu specifickou atmosféru. Srovnání s komerčními muzikálovými hity, například Čarodějkou, jsou proto zcela mimo mísu. Audiardův film stojí na pomezí mezi broadwayskou tradicí a osobitým autorským stylem.
Čtěte také: Kdy dorazí Hra na oliheň 3? Netflixu uniklo datum premiéry na internet
Kontroverze, které film vyvolává, se týkají několika aspektů. Někteří diváci kritizují odklon od tradiční muzikálové formy, jiní mu vyčítají bagatelizaci mexické drogové války a neautentické zobrazení tamější reality. Ozývají se i hlasy kritizující zobrazení tranzice, které podle některých organizací nepředstavuje tento proces s dostatečnou úctou.
Přes všechny kontroverze si Emilia Pérez získává uznání kritiky a sbírá ocenění. Odvážný a nekonvenční přístup Jacquesa Audiarda k takto složitému tématu z něj udělal popkulturní fenomén, který pravděpodobně ještě neřekl poslední slovo. A kontroverze, které ho obklopují, mu možná paradoxně zajistí ještě větší divácký zájem. V USA, Velké Británii a Kanadě je k dispozici na Netflixu již od 1. listopadu 2024, zatímco v Česku bude mít premiéru v kinech 13. února.
