Pedro Páramo, epický román Juana Rulfa, patří mezi nejvýznamnější díla latinskoamerické literatury. Jeho převedení na plátno představuje náročný úkol pro každého režiséra, a tím spíše pro někoho, kdo nemá s režií žádné zkušenosti. Snímek Pedro Páramo je od dnešního dne dostupný na Netflixu.
Rodrigo Prieto, kameraman spolupracující se Scorsesem a Iñárrituem, ve svém režijním debutu ukazuje, že mu smysl pro vyprávění příběhů rozhodně nechybí. Pedro Páramo v podání Prieta nabízí jedinečný pohled do nitra lidské duše, kdy hlavní hrdina odhaluje vlastní rodinnou minulost. Navzdory tomu, že se film věrně drží nelineární struktury literární předlohy, což může místy působit těžkopádně, jeho magický realismus diváka doslova pohltí.
Juan Preciado (v podání Tenoche Huerty), veden posledním přáním své umírající matky, přichází do Comaly, aby našel otce, kterého nikdy nepoznal – bohatého a krutého statkáře Pedra Párama (ztvárněným Manuelem Garcíou-Rulfem ze seriálu Advokát). V Comale však nic není tak, jak se zdá. Lidé, se kterými Juan mluví, jsou už dávno mrtví. Pusté ulice najednou ožívají, postavy se rozplývají v prachu nebo mizí v přívalech deště. Čím blíže se Juan dostává k nalezení svého otce, tím více svět mrtvých pohlcuje svět živých, zatímco Páramova pověst nemilosrdného tyrana sílí. Ztratí Juan svou duši ve fantaskním prostředí, kde se ozvěny zesnulých navždy vznášejí ve větru?
Čtěte také: Hrabě Monte Christo: Jeden z nejlepších filmů roku je konečně online
Zpočátku je příběh vyprávěn z Juanova pohledu, ale jak potkává různé přízračné postavy a začíná vnímat události minulosti, vyprávění se rozšiřuje o příběhy ostatních obyvatel Comaly. Ti mu pomáhají pochopit historii jeho rodiny a život jeho otce Pedra. Tento dvojí pohled umožňuje divákům nahlédnout do Comaly z různých úhlů – jako do pustého místa i do města plného života.
Film se nakonec stává meditací nad životem a smrtí. Zkoumá hříchy obyvatel Comaly a odhaluje minulost i přítomnost tohoto města, aby poskytl ucelený pohled na jeho obyvatele. Kamera film naplňuje vizuální krásou a působivostí. Každá scéna je fascinující – od širokých záběrů pusté krajiny až po černobílé obrazy ženy ležící v písku či výjevů, kdy duše zaplňují oblohu. Tyto záběry působí dojmem uměleckého díla a vtahují diváka do literárního světa, v němž Juan bojuje s duchy své minulosti. Hudba vyvolává dojem vzpomínek, zatímco velkolepá výprava vdechuje život městu, které v čase zapomnělo, co znamená skutečně žít.
Pedro Páramo může místy působit zahlceně svou vlastní dějovou linií, protože omezený čas filmu – 123 minut – sotva pojme celou jeho šíři. Pro diváky, kteří neznají předlohu, může být nelineární příběh obtížný na pochopení. Přesto je film fascinujícím pohledem do světa mrtvých i do minulosti, která nás navždy ovlivňuje a drží v zajetí.
