Film Looper přinesl originální příběh o cestování časem a střetu minulosti s budoucností. Hlavní role v dílu Riana Johnsona ztvárnili Joseph Gordon-Levitt a Bruce Willis, kteří představují mladší a starší verzi téže postavy. Snímek kombinuje prvky akčního thrilleru, psychologického dramatu a sci-fi s důrazem na promyšlený scénář a silné herecké výkony.
Píše se rok 2044. Joe Simmons (Joseph Gordon-Levitt) pracuje jako „looper“, nájemný vrah pro mafii. Jeho úkolem je zabíjet oběti posílané z budoucnosti, konkrétně z roku 2074, kdy se cestování časem stalo realitou. Bossové mafie se této technologie zmocnili a využívají ji k tomu, aby své nepřátele nechali zmizet bez jakýchkoli stop. Pro loopery však existuje jedna zásadní podmínka: když nadejde čas, ukončí svou vlastní službu tím, že zabijí starší verzi sebe sama, kterou jim mafie pošle z budoucnosti. Tato jednoduchá rovnice se zkomplikuje, když se starší verze Joea (Bruce Willis) rozhodne utéct a odmítne se nechat zabít. Starší Joe má totiž svůj vlastní plán – chce v minulosti vykonat důležitou misi, která ovlivní budoucnost.
Čtěte také: Před 15 lety dorazilo komorní vesmírné sci-fi s osamělým Rockwellem. Stojí za ním režisér Warcraftu
Looper se nezaměřuje jen na akční stránku, ale především na psychologické a dramatické aspekty příběhu. Scénář je plný dobře promyšlených momentů, které si divák užívá s napětím a soustředěním. Motiv cestování časem je zde svěží a originální, s důrazem na jeho důsledky. Na své si přijdou také fanoušci akce, ale režisér Rian Johnson ji používá střídmě a vždy ve službách příběhu. Díky tomu Looper nepůsobí jako typický hollywoodský akční film, ale spíše jako mix psychologického thrilleru a sci-fi, který osloví i náročnější diváky. Inspirace díly Christophera Nolana nebo Philipa K. Dicka je zjevná, stejně jako odkazy na kultovní anime Akira.
Film se jako sci-fi vydává jinou cestou, než jakou mnozí očekávali – spojuje klíčové sci-fi prvky s tématy dobra a zla, rodiny a lásky až za hrob. Nebojí se být originální a zajít do extrémní brutality, která má své opodstatnění. Nebojí se ani delších dialogů a ve své bizarní nadpozemské podstatě vám možná připomene filmy Quentina Tarantina. Je to snímek, který je možná ukecaný a na první pohled nenápadný, ale zároveň skvěle zrežírovaný a doplněný brilantní kamerou. Možná budete souhlasit se mnou, když Loopera označím za jeden z nejvíce nedoceněných sci-fi filmů posledních let.
