Shyamalan, tvůrce Šestého smyslu, má za sebou nejplodnější rok ve své kariéře. Podílel se na vzniku Strážcích dcery Ishany, mysteriózním hororu Tajemství jezera Caddo a jako režisér přinesl na plátna kin Past se skvělým Joshem Hartnettem. Poslední jmenovaný kousek dnes dorazil na platformu Max, necelé tři měsíce po premiéře.
Snímek sleduje Coopera, na první pohled milujícího otec, příkladného manžela a zdánlivě dokonalého člověka, který snadno získává sympatie svého okolí. Jeho život je pečlivě uspořádaný a nikdo by nečekal, že za touto fasádou skrývá krvavé hobby. Cooper dělá vše pro to, aby jeho zločinné aktivity nezasahovaly do rodinného života. Proto s úsměvem na rtech bere svou dceru Riley (Ariel Donoghue) na koncert její oblíbené zpěvačky Lady Raven (Saleka Shyamalan). Zpočátku vše probíhá hladce, ale Cooper brzy zpozoruje, že se kolem stadionu pohybuje podezřele mnoho policistů a dalších bezpečnostních složek. Koncert totiž slouží jen jako zástěrka – během něj má být dopaden sériový vrah. A tím hledaným je právě Cooper.
Čtěte také: Mnichov 1972 o olympijském masakru aspiruje na thriller roku
Film Past je tradičním thrillerem, který diváky vtahuje díky nečekanému ději. Hlavní zápletka, která staví vraha do situace, kdy se musí rychle rozhodovat, je silně poutavá. Divák se brzy přistihne, že vlastně sympatizuje s Cooperem a přeje si, aby se mu podařilo uniknout z pasti. Postava Coopera je zpočátku velmi sympatická, jak to v Shyamalanových filmech často bývá, ale příběh se postupně odvíjí směrem, který je plný překvapivých zvratů.
Film je z velké části postaven na skvělém výkonu Josha Hartnetta. Ten dokazuje, že má talent přinést na plátno charismatického a děsivého hrdinu, jehož výraz a úsměv dokážou v několika okamžicích změnit náladu celé scény. Jeho schopnost střídat výraz z láskyplného otce na chladného zabijáka vytváří napětí, které film výrazně posiluje.
Shyamalanova tvorba bývá často rozporuplná – někdy přinese výjimečný film, jindy něco méně přesvědčivého. Past však patří k těm lepším kouskům. Ačkoliv se nejedná o dílo, které by diváka přimělo k opakovanému zhlédnutí, jak to bylo například u Šestého smyslu, rozhodně nejde o ztracený čas. Shyamalan ukázal, že dokáže vyprávět napínavé příběhy i mimo své obvyklé žánry jako horor nebo sci-fi. Tento film je dobře napsaný, má své napětí a dokáže vzbudit emoce, aniž by to přeháněl s nečekanými zvraty.
