Někdy se objeví film, který vám prostě vyrazí dech. Je nečekaně dobrý – nikdy předtím jste nic podobného neviděli, nemůžete si pomoct, a doporučujete ho všem známým. Právě tak mě zaujala Díra, španělský thriller z Netflixu, který se dnes dočkal svého plnohodnotného pokračování.
Díra tehdy a nyní
Díra (The Platform, El Hoyo) z roku 2019 je dystopický sci-fi thriller, který se odehrává ve vertikální vězeňské věži. Tato věž má mnoho podlaží a každé patro obývají dvě osoby, které se musí pokusit přežít podle brutálního pravidla: jednou denně se na platformě spustí obrovská porce jídla, která se postupně snižuje z patra na patro. Lidé na horních patrech mají možnost se najíst dosyta, zatímco ti dole jsou odsouzeni ke zbytkům, pokud vůbec nějaké zbydou. Film kombinuje chytře vymyšlenou, ale děsivou metaforu sociální nerovnosti s klaustrofobickým dramatem a krvavým hororem.
Ve druhém díle Díry nový vůdce zavádí na platformě svá vlastní pravidla. Obyvatelé věznice se začínají bouřit proti kontroverzní a brutální metodě rozdělování jídla, která ohrožuje jejich přežití. Do této smrtící kobky vstupuje nová protagonistka, jež se ocitá uprostřed rostoucího konfliktu. Otázka zní: Jak daleko byste byli ochotni zajít, abyste si zachránili život, když jídlo ze špatného talíře může znamenat rozsudek smrti?
Pokračování jednoho z nejoblíbenějších španělských filmů v historii této služby se v nabídce Netflixu objevilo přesně 4. října. První díl se s 82,8 miliony zhlédnutí řadí na páté místo v žebříčku nejsledovanějších neanglicky mluvených filmů. V hlavních rolích se tentokrát představí Hovik Keuchkerian (Papírový dům) a Milena Smit (Ztracena v bílém šumu).
Čtěte také: Max přidal krvavý severský horor zařazený mezi 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete
První recenze
„Díra 2 překonává první díl hlavně z pohledu filmařského řemesla. Oslňuje hereckými výkony, svižnějším tempem a větší přehledností. Je drsnější a svým provokativním přístupem uspokojivě zasáhne. Nicméně působí spíše jako vyumělkovaný remake než skutečné pokračování. Místo rozšíření původního příběhu se Díra 2 vrací ke známým motivům a nihilisticky se proplétá násilím a kanibalismem, aby znovu opakovala stejnou myšlenku. Druhá verze, stejná jako ta první,“ hodnotí snímek web Slashfilm.
Film se podle Davida Ehrlicha z IndieWire „propadá do mdlé a zmatené směsice barevných filtrů, náboženských symbolů a nesrozumitelných odkazů, které pokračují až do závěrečných titulků.“ Dodává, že „nic z toho však není ani z poloviny tak zajímavé jako základní premisa děje, kterou tyto prvky pracně rozředily. Je zde prostor pro další rozšiřování tohoto světa a závěr druhé Díry naznačuje, že Gaztelu-Urrutia (režisér obou dílů) to má v plánu.“
