Ať vejde ten pravý je netradiční horor s poklidným, pomalu se rozvíjejícím příběhem. Prvních deset minut vás možná přesvědčí, že se nic neděje, ale pokud vydržíte, nebudete litovat. Film jedinečně kombinuje romantiku, upřímnost a horor v dětském podání, což mu zajistilo místo v knize 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete. Nyní se navíc vrátil na platformu Max v českém znění.
Dvanáctiletý Oskar nemá mnoho přátel a svůj volný čas tráví osaměle na hřišti před domem. Ve škole je šikanován svými spolužáky, zatímco jeho matka na něj nemá příliš času. Každý večer stojí u okna a s nožem v ruce si představuje, jak se pomstí těm, kteří mu ubližují. Do jeho života však přichází nová sousedka, Eli. Oba jsou si velmi podobní – jsou izolovaní od světa a mají problémy s navazováním vztahů. Netrvá dlouho a Oskar zjistí, že tajemná Eli je upírka.
Dílo Tomase Alfredsona je poetickým vyprávěním o lásce, jež nemá šanci na přežití. Režisér zasazuje děj do studené, nedostupné severské krajiny, která se zrcadlí v chladném doteku Eli. Hrdinové žijí na švédském sídlišti, kde místní komunita zahrnuje pracující matky, alkoholiky a podivíny, stejně jako mladistvé, kteří se potulují po temných uličkách. Tato místa jsou ideální pro to, aby se kdokoliv stal obětí krvežíznivé dívky.
Čtěte také: Na Netflix se vrátila nejlepší zombie komedie všech dob! Apokalypsa nikdy nebyla zábavnější
O lidech a upírech se točí filmy pořád, ale ve filmu Alfredsona, adaptaci skandinávského bestselleru Johna Ajvide Lindqvista, věk protagonistů přidává nový, znepokojivý rozměr. Oskar a Eli se nacházejí na prahu puberty; nejsou už úplně dětmi, ale ještě ani dospívajícími. Ať vejde ten pravý se tak stává částečně příběhem o probouzející se sexualitě a emocionálním dospívání. Tvůrci však nečiní z filmu pohádku a neskrývají brutalitu. Oskar nese v sobě mnoho hněvu a potlačované agrese, které ho vedou k fantaziím o vraždě. Eli, ač vypadá jako nevinná dívka, žije život, jenž je prosáklý hustou, tmavě červenou krví.
Alfredson mistrovsky kombinuje brutalitu s dětskou nevinností a klasickou romantickou konvencí zakázané lásky. Výsledkem je koktejl s lehce perverzním a vzácně se vyskytujícím spektrem chutí, který rozhodně nemusí oslovit každého diváka.
