Do kin vstoupil nový film režisérky Beáty Parkanové s názvem Světýlka. Věnuje se zejména pocitům dítěte, okolo něhož probíhají všední i nevšední starosti dospělého světa.
Film z pohledu dětské nevinnosti
Pouhých 78 minut dlouhý snímek je postavený z drtivé většiny na hlavní dětské postavě Amálce (Mia Bankó), která se musí potýkat s problémy dospělých. Vše se vlastně odehrává během jednoho dne, při němž je toho na malou holčičku možná až příliš.
Tvůrci se snažili nabídnout pohled do dětské duše. Pokusit se na diváky přenést pocity nevinného člověka, kterému se mohou bortit jistoty s nejbližšími osobami spojené. Ostatně domov má být zejména pro ty nejzranitelnější pevným přístavem, v němž mají pociťovat bezpečí. Právě dospěli ho ovšem mohou velice rychle bortit.
Hodně emocí, ale vlastně málo děje
Jak už jste určitě pochopili, jedná se o poměrně emotivní film. Jak už podobné snímky s dětskými hrdiny bývají. V některých momentech vám možná bude lehce do pláče, jindy vás už některé z postav budou „otravovat“.
Určitě tedy ne představitelka hlavní role, která se své pozice chopila na výbornou. Je vlastně hlavním hnacím motorem celého snímku, bez něhož by se zbortil jako domeček z karet. Kamera v podstatě celý film visí především na ní a ostatní herci (včetně Veroniky Žilkové, Elizavety Maximové či Martina Fingera) tu jsou jako její doprovod.
Čtěte také: Vlny jsou sebevědomým snímkem evropského střihu
Jak už jsme naznačili, vše se odehrává během poměrně krátkého časového úseku v několika málo lokacích. Je tu tedy určitý minimalismus, nečekejte žádné obrovské scény. Vlastně se tu toho moc ani neděje, což je nakonec jeden z největších problémů tohoto snímku.
To už je konec? Vážně?
Tvůrcům i hercům se podařilo velice zajímavě ztvárnit atmosféru nepříliš harmonické rodiny. Po většinu filmu ovšem stále čekáte na nějaký významnější zvrat či posun. A bohužel vám musím prozradit, že se ho nedočkáte. Najednou je tu konec a vám zůstane v těle hodně silný pocit, že ve filmu prostě něco chybělo. Není jen špatně sestříhaný nebo bude pokračovat po titulkách? Ne, prostě je takto natočený.
Na premiéře to ostatně uznali i nejpovolanější. Snímek je především o pocitech, ale vlastně se v něm nic moc neděje. Jestli tedy máte rádi dramatické akční jízdy, tohle asi nebude nic moc pro vás. To vám ovšem bude jasné už ze samotného popisu.
Verdikt
Přesto bych určitě Světýlka neoznačil za vyloženě špatný film. Jen je prostě jiný. Svým způsobem hodně alternativní. Po řemeslné stránce se určitě jedná o velice zajímavou záležitost. Od kamery i takřka uměleckých vsuvek mezi záběry. Největší bestseller kin to ovšem zřejmě nebude.
Ale to samozřejmě ani nebylo cílem devětatřicetileté režisérky Beaty Parkanové. Naopak určitým způsobem navazuje na její předchozí dílo, i když v trochu jiném duchu.
