Zmizelá představuje klasického Finchera. Film, ze kterého vám nejprve spadne čelist, pak vás srazí na kolena a nakonec vás hodí o zeď. Je to dvou a půl hodinová noční můra, ze které se není možné probudit. Film najdete nyní na Netflixu a zároveň také na Voyo.
Scénář, který napsala Gillian Flynn podle vlastního románu, vypráví příběh zdánlivě šťastného manželství. Děj se zaměřuje na Amy a Nicka. Ti jsou v manželském svazku již pět let, ale jak se zdá, další společný rok si možná nepřidají. Amy se totiž v den pátého výročí svatby s Nickem ztratila. Vše naznačuje, že její zmizení dobrovolné nebylo. Zoufalý manžel organizuje rozsáhlé pátrací akce a snaží se dělat vše možné proto, aby svou lepší polovičku našel. Ovšem jak vyšetřování postupuje, vyvstávající důkazy naznačují, že by Nick nemusel být jen zoufalý manžel toužící po tom znovu se shledat se svou ženou a že by dokonce mohl být za její zmizení zodpovědný.
Čtěte také: Night Stalker terorizuje Hollywood. Závěr hororové trilogie s Miou Goth bude krvavý a děsivý
Veřejnost se dělí na dva tábory. Jeden si myslí, že je Nick nevinný, ten druhý v něm vidí cynickou zrůdu zodpovědnou za utrpení na první pohled přátelské a nevinné ženy. Na Nickovi je, aby dokázal, že jeho verze příběhu je pravdivá, v opačném případě mu hrozí strávení zbytku života v malé cele.
David Fincher je vynikající režisér – těžko toto tvrzení popřít. Ostatně právě on stojí za filmy jako Sedm, Klub rváčů a Sociální síť. Je známý svým mimořádným smyslem pro detail a patří k nejtalentovanějším současným filmařům a jeho režii nelze nic vytknout. Zmizelá není výjimkou – je to extrémně vybroušený film. To ale není nic překvapivého – Fincher údajně natočil každou scénu na nejméně padesát záběrů, z nichž pak vybral ty nejlepší.
Fincher znovu dokazuje, že je mistrem vodění za nos a nazývat ho mistrem napětí také není neopodstatněné. Jakmile si divák myslí, že je blízko vyřešení záhady, režisér obratně zavede dějové zvraty, které zničí celou naši představu o příběhu a nutí nás zhodnotit všechny postavy a celou situaci ještě jednou. Pohrává si nejen s emocemi postav, ale i diváka, obratně operuje s novými informacemi, aby vše buď odlehčil, nebo ještě více zkomplikoval.
Velkou předností Zmizelé jsou bezesporu skvěle vykreslené, extrémně složité postavy. Paradoxně zde nejsou téměř žádné sympatické postavy – téměř každý má nějaké chyby a chová se iracionálně nebo přinejmenším podivně. Postupem času se ale v těchto nedokonalých lidech začneme vidět – naše vlastní chyby, slabosti nebo nedostatky. A právě v tuto chvíli začínáme vnímat sílu tohoto příběhu.
