Recenze: Tiché místo: První den je nevýrazným přívěskem ke dvěma lepším filmům

Zdroj: Paramount Pictures

Tiché místo bylo vedle Bird Boxu dalším ze „smyslových“ hororů, kde lidé čelí vražedné hrozbě. Jsou jí záhadná monstra z vesmíru, která jednoho dne vzala útokem Zemi. Nesmírně odolná, nebezpečná rasa bestií s citlivým sluchem nekompromisně útočí na cokoli, co vydává jakýkoli zvuk. Pokud první snímek, který režíroval a ztvárnil v něm hlavní roli John Krasinski, strhl nemluvnou atmosférou a životem rodiny, snažící se v hrůzách apokalypsy zachovat zdání „normálního“ života pro sebe a své děti. Tak druhý snímek se známými charaktery dále obratně pracoval a rozvíjel už navržené motivy, byť už nebyl zdaleka tak překvapivým, silným zážitkem. Třetí snímek se, jak už název napovídá, vrací do prvního dne invaze. Přichází s novou hlavní protagonistkou, z hrdinů původních snímků se tu mihne jen pár vedlejších postav. Jak se novému režiséru Michaelu Sarnoskimu podařilo na úspěch dosavadní „duologie“ navázat?

První den má potenciál. Přenést sérii z většinou venkovního či maloměstského prostředí do jednoho z nejlidnatějších velkoměst světa je výborný a nosný nápad, který může fungovat skvěle. Zrovna tak si na něm ale tvůrci potenciálně mohou vylámat zuby. Tady se to zarazilo někde na půli cesty. Začíná to slibně. Záběr na New York je proložen textem, který shrnuje v decibelech hlučnost města. Celková atmosféra, předcházející bodu zlomu je zde vykreslena velice dobře. Co už pak pokulhává a je jednou z největších deviz filmu, je hlavní hrdinka. Což je trochu problém, protože je jeho středobodem. Nebudu zabíhat do detailů, nicméně pokud u titulní postavy víme prakticky od začátku, jak to s ní asi dopadne, veškeré napětí padá.

Čtěte také: Nejděsivější horor roku? V Praze natáčený Nosferatu nahání hrůzu v temném traileru

Ve snaze o komornost se počin z nejhlučnějšího města na světě soustředí ve své druhé polovině na dvě postavy, přičemž nový příchozí, s nímž se hrdinka na své cestě pozměněným velkoměstem seznámí, je jedna z nevíce plochých postav, jaké jsem za dlouhou dobu ve filmu viděl. Prakticky je tu jen kvůli tomu, aby měla Sam komu sdělit, proč v evakuovaném městě zůstává, a vyjevila mu (a tedy i nám divákům) svůj životní příběh a motivaci. Další tak trochu hlavní postavou je hrdinčina kočka, která je asi největším hybatelem děje. Protože hrdinům často utíká, toulá se a oni ji musí někde hledat. To se ve filmu mimochodem opakuje několikrát. Zajímavé je, že kočka za celou stopáž zamňouká snad jen jednou. Což je vzhledem k výskytu mimozemšťanů, proti kterým se dá bránit jen tím, že jste zticha, vcelku příhodné. I díky tomu, kolik prostoru je kočce a jejímu nahánění věnováno, by jednoho napadlo, že by se snímek mohl jmenovat spíš Tichá kočka.

První den sice má pomalé tempo a očividnou snahu o nějaký přesah, to první ale působí unyle, to druhé selhává díky nelogičnostem ve scénáři. Na každý zvuk citliví nepřátelé příhodně neslyší nic ve chvíli, kdy je od nich naháněná osoba vzdálená pár centimetrů a dýchá. Postavy se pak často chovají naprosto iracionálně. Nikdy to sice není tak hrozné, abyste se chytali za hlavu, ale celkovému obrázku to příliš nepřidává. Zbytečný příspěvek do světa, který „prequel“ nepotřeboval…

Verdikt

Tiché místo: První den je skrz naskrz průměrným blockbusterem, jenž se snaží vyrovnat předchozím snímkům. Bolestně v této snaze ale selhává a je přehlídkou nudy a stokrát viděných klišé. Není vyloženě špatný. Ani dobrý. Působí rutinně. Je tu všechno, co být v kvalitním žánrovém popcornovém snímku být má. Ale nefunguje to. Vedlejší postavy jsou tu buď jako forma camea (v případě jednoho starého známého ze dvojky), potravy pro mimozemšťany, nebo slouží k expozici hlavní hrdinky. Ta bohužel působí hrozně nevýrazně, a to i přesto, že prakticky nezmizí ze záběru a scénář se snaží všemi možnými (často dost lacinými) způsoby v divákovi vykřesat emoce a sympatie. Což je dvojnásob smutné i proto, že Lupita Nyong’o je bezesporu talentovaná herečka. Tady ale poněkud paradoxně nemá moc co hrát. Jedna hezká, lidsky hřejivá scéna v hudebním baru na konci snímku to prostě nezachraňuje. Když si vybavím, jak jsem prožíval osudy hlavních hrdinů ve starších dílech, je mi trošku líto, že zde mi bylo úplně jedno, co se na plátně odehrává. Problémem pak také může být, že celá premisa série je maličko vyčerpaná (přičemž kdovíjak originální nebyla ani v případě předešlých filmů) a monstra, která vidíme už poněkolikáté v řadě nepůsobí tolik děsivě. První den je umělou snahou o budování širší filmové série tam, kde to vůbec nebylo potřeba a každý by mnohem více ocenil plnohodnotný třetí díl…