Pervitinová věznice. Netflix navštívil plzeňské Bory, česká epizoda Nejdrsnějších věznic světa je spíše průměrná

Plzeňské Bory v Nejdrsnějších věznicích světa. Už teď na Netflixu.

Nejdrsnější věznice světa navštívily Česko.
Zdroj: Netflix

Netflix v nové řadě Nejdrsnějších věznic světa navštívil plzeňskou věznici Bory. Sedm dní v ní strávil britský reportér Raphael Rowe provázející pořadem už od druhé řady, aby se dozvěděl více o problémech s pervitinem v Česku a jeho užíváním za mřížemi. Samotná epizoda je ale spíše průměrnou, na žádné velké drama v ní nedojde.

Česko je jedním z největších výrobců pervitinu v Evropě. Tímto nechvalně známým faktem začíná druhý díl sedmé řady Nejdrsnějších věznic světa, který se natáčel za zdmi plzeňské věznice Bory. Raphael Rowe v ní strávil jeden týden, během něhož se seznámil s jedinci, kteří droze propadli nebo ji sami vyráběli.

Ve věznici Bory je v současné době umístěno více než 1200 vězňů, což podle srpnových statistik vězeňské služby překračuje její plánovanou kapacitu přibližně o 4 %. Od svého založení v 19. století zaujímá věznice významné místo v českých dějinách. V období totality byla v letech 1949–1952 proslulá pro fyzické týrání a vraždy vězňů. Plzeňská věznice je největší v České republice.

Raphael Rowe je britský reportér a moderátor, který byl v roce 1990 neprávem odsouzen za vraždu. Odseděl si necelých 12 let. V pořadu Nejdrsnějších věznic světa navštívil nechvalně proslulé věznice v Brazílii, Kolumbii, Jihoafrické republice nebo na Ukrajině.

Téměř každý třetí vězněný Čech užíval dříve Pervitin. Drogově závislá minulost pojila i tři spoluvězně v cele Raphaela Rowea, Jakuba, Marka a Petra, jejichž příběhem a zpackaným životem se zabývá téměř celá epizoda. Rowe se seznámil také s vězněm Matesem, který úspěšně zakončil svůj desetiměsíční program a byl vybrán, aby na křídle pro drogově závíslé zůstal a asistoval svým spoluvězňům, tzv. hotovec. Hotovci však nejsou nejoblíbenější sortou vězňů, často bývají mezi sebou označování za fízly za své donášení nadřízeným. Mates britskému reportérovi vysvětlil, jak to na křídle chodí a čemu se za každou cenu vyvarovat. Informace typu, že se nesmí kouřit na celách asi nikoho nepřekvapí. Zakázáno je například bavit se s lidmi z jiných oddílů.

Co Raphaela Rowea pobavilo, byly provázky, které pojí okna a mříže jednotlivých cel. Jsou viditelné přímo ze dvorku areálu, a slouží prý k výměně zboží mezi vězni. Na kafe, tabák, cokoliv. Často skloňovaný pervitin se nakonec na scéně vůbec neobjevil, jediným náznakem drog bylo nalezení sáčku, když ho jeden z vězňů, který pervitin v minulosti sám vyráběl, našel během okopávání záhonku. Rowa pak doslova šokovalo, když se dal do řeči s trojicí feťáků, jež svou závislost obhajovali perníkovou kulturou v Česku.

Vězni na Borech mohou promlouvat k Bohu, účastnit se terapií, rekvalifikačních kurzů a ve volném čase posilovat venku na dvorku. Za polovinu minimálního platu také pracovat v místní továrně, kde vyrábějí kovové lávky a schody pro nejmenovanou firmu. Aktuálně zde pracuje na 300 chovanců.

Raphael Rowe si prohlédl plzeňské Bory také z druhé strany. V roli dozorce zjistil, jak probíhá kontrola doručených zásilek vězňům nebo se zúčastnil cvičení, během kterého byla simulována vzpoura vězňů. Podíval se také na samotku, kde podle jeho slov bylo dost rušno, a také do cel pro nejproblémovější vězně, kde mu bylo zakázáno kohokoli podrobovat rozhovoru. Jako by měli co skrývat.

Druhá epizoda sedmé řady opravdu ničím nešokovala, čas strávený za mřížemi plzeňské věznice byl ale celkem příjemný. Informace podávané samotnými chovanci byly strohé, moc výřeční nebyli ani dozorci a vedení věznice. Sedm dní pobytu Rowea ve skutečnosti moc nepřineslo, na druhou stranu věřím, že díly z Indonésie nebo Šalamounových ostrovů, které jsou součástí nové sezóny, budou trošku jiná liga.