Remaky a jakékoli nové verze starých vžitých klasik jsou velkou stálicí Hollywoodu. U hororů to platí dvojnásob. Právě série Evil Dead (v českých překladech Smrtelné zlo nebo Lesní duch) patří k největším kultovkám žánru a navracela se už několikrát. Dnes světoznámý režisér Sam Raimi a parta jeho kamarádů začátkem osmdesátých let uchvátili svět nízkorozpočtovým slasherem s Brucem Campbellem v hlavní roli, a legenda byla na světě. Dočkala se dvou filmových sequelů, jednoho remaku, seriálového pokračování a dokonce i muzikálu. Nyní tu máme další pokus o převyprávění notoricky známého příběhu o prokleté knize vázané v lidské kůži, mající moc probouzet démonické hrůzy. Jak se nová verze povedla?
Úvodem bych chtěl poznamenat, že ač slashery přímo nenávidím, Evil Dead je zářnou výjimkou. Protože je jiný. Revoluční. Podvratný. Skvělý. Zatímco první film byl opravdu drsným, skvěle natočeným komorním hororem s perfektními nápady, praktickými efekty, dodnes ikonickou kamerou a neotřelou atmosférou, dvojka zase briskně kombinovala černý humor s prvky hororu (trojka se coby ujeté dobrodružství ve středověku už moc nepočítá), nu a seriál Ash vs Evil Dead navázal dost možná nejvíce na ducha dvojky a přinesl solidní nálož akce, humoru a pořádného gore. Pro mě se jednalo o obrovskou porci zvrácené zábavy. Navíc jsme se jeho prostřednictvím celkem důstojně rozloučili s hlavním hrdinou Ashem s tváří Bruce Campbella. Uplynulo pár let a máme tu další remake.
Nové Smrtelné zlo nemá možná nejsnadnější výchozí pozici. Je to už druhý restart. Znova se bude vyprávět důvěrně známý příběh. Čím to může překvapit? Ikonického sympaťáka Ashe s motorovou pilou namísto paže navíc vystřídala novopečená matka samoživitelka s dvěma dcerami a jedním synem. A její sestra. Už jen to nezní moc dobře. Žádný hláškující tvrďák? Žádní studenti na chatě v lesích? Jen děti s matkou a tetou v domě na periferii velkoměsta? O režii a scénář se postaral neznámý irský režisér a počin nemá mít žádnou příběhovou spojitost se známými filmy? Bude to vůbec ještě ono? Dá se tedy říci že jsem nové zpracování očekával coby fanoušek Sama Raimiho s opatrnou zvědavostí.
A prakticky od úvodní sekvence s „démonickým“ nájezdem kamerou (kameramanem filmu je ostatně Dave Garbett, který točil už pro Sama Raimiho v seriálu Ash vs Evil Dead) jsem věděl, že ona opatrnost nebyla na místě. Nové Smrtelné zlo je totiž bez jakékoli nadsázky nejlepším hororem, jaký jsem za posledních několik let měl možnost vidět, nešetří úctou k předchůdcům a zároveň stojí pevně na vlastních zakrvácených nohách. A to zakrvácených si podtrhněte dvakrát. Protože takovou nálož brutálního, nechutného a místy i zvráceně vtipného gore letos v kinech už zaručeně neuvidíte. A co je na tom skvělé, je fakt, že nic z toho nepůsobí nepřiměřeně, díky čemuž se neředí opravdu hodně hutná, nepříjemně svízelná atmosféra, kterou je film protkaný. Strach o nevýrazné protagonisty byl naprosto lichý. Naopak jde o svěží změnu a fakt, že jde o rodinu dodává následujícím hrůzám podstatně nepříjemnější rozměr. Šablona s nalezením démonické knihy je pojatá trochu jinak a netroufám se říci že i zajímavěji.
Verdikt
Lee Cronin dokázal to, čemu se Fede Alvarez v Lesním duchovi z roku 2013 jen přiblížil. Vdechl značce nový život. Nejen, že je Smrtelné zlo: Probuzení možná jedním z nejfunkčnějších remaků/rebootů všech dob, ocení jej jak fanoušci, tak noví diváci. On je to především až překvapivě výborný horor, který vás skutečně znepokojí, vyděsí, pobaví a možná i dokonale znechutí. A ještě se budete provinile smát. Možná. Sázka na neznámé jméno se producentům Samu Raimimu a Bruci Campbellovi vyplatila a dá se říci, že žák Lee Cronin v mnoha ohledech překonal mistra.
Jeho film je překvapivě komorní (těšit se můžete na skvělé efekty i masky), neplýtvá lacinými žánrovými berličkami a naopak se velmi obratně pohybuje v kulisách moderního hororu. Nevystačí si jen s šikovnými citacemi a převzetím známých motivů. Nebojí se přicházet s novými nápady a osvětlovat a doplňovat zápletku tam, kde minule chyběla. To vše prostřednictvím několika přiléhavě vykreslených charakterů v uzavřeném prostoru rozpadajícího se bytového domu, určenému k vystěhování. A přestože se do onoho lesa taky na chvíli podíváme, změna prostředí funguje skutečně dobře.
Odkazy na Evil Dead a jiné horory, ať už formou hlášek, nebo eastereggů nepůsobí jako by byly ve filmu na sílu, jen aby si tvůrci odškrtli povinnou součást seznamu, ale naopak fungují i samy o sobě. Zkrátka a dobře: takhle se má dělat remake. Nestačí jen stavět na základech, které vybudoval někdo jiný, ale chce to opravdu přijít s něčím, co jednak ctí kořeny a jednak je skvělé separátně. A to se zatraceně povedlo. Můžeme hovořit nejen o příjemném překvapení (že to bude dobré jsem čekal, ale že až tak dobré nikoli) a dost možná nejlepším hororu letoška. Minimálně jsem skoro jistý, že já na poli děsivých filmů nic lepšího v kině jen tak neuvidím. Potřebuju pokračování. Horor roku. Bez nadsázky…
