Do kin vstupuje snímek, který je od Escobara z roku 2017 další spoluprací režiséra a scénáristy Fernanda Leóna de Aranoaha s Javierem Bardemem. Film slibuje být černou komedií, ve které příjemný a familiérní šéf prosperující rodinné firmy čelí ať už vlastní vinou či přičiněním svých podřízených hned několika vrtochům osudu. A to vše v době, kdy se blíží významná soutěž a musí být vše perfektní. Co by ale dobrý šéf pro svou firmu, svou rodinu neudělal? I kdyby to třeba znamenalo ve své snaze jít přes mrtvoly…
Hned v úvodu je potřeba si říci, že celý tento počin stojí a padá na představiteli hlavní role. Neúčinkovat zde herec o formátu Javiera Bardema, byl by celý zážitek polovičatý. To, jak přesvědčivě vplul do role ředitele Julia, který pro svou firmu dýchá a zakládá si na tom, že jeho zaměstnanci jsou pro něj jako děti, jež se svou manželkou nemá, si rozhodně zaslouží poklonu. Je trochu škoda, že zbytek obsazení mu tak spíše sekunduje. Příběh se víceméně točí okolo prostého faktu – Murpyho zákony platí vždy a všude. A tudíž pokud by se v jeden moment nemělo nic pokazit, zcela jistě se pokazí vše co jen může. Tak trochu komedie, tak trochu drama a tak trochu gangsterka. A funguje to?
Vlastně docela ano. Javier Bardem coby ředitel firmy, specializující se na výrobu vah (což je samo o sobě skvělý nápad, který je pro svou mnohoznačnost několikrát v ději využit) čelí kupříkladu svůdné stážistce s nepříjemným tajemstvím, před branami továrny protestujícímu bývalémi zaměstnanci Josému, či třeba příteli Mirallesovi, který coby šéf výroby zanedbává své povinnosti kvůli problémům s manželkou. To vše je docela dost výbušný koktejl i za normálních okolností. Obzvláště však když má každým dnem dorazit komise, udělující prestižní cenu za nejlepší regionální podnik. Julio, jenž má na ocenění své firmy vyhrazenou stěnu, si na ni pochopitelně brousí zuby.
Pocitově film tak trochu balancuje na hraně dramatu a komedie, přičemž toho humoru tu je opravdu docela málo. Lehká komedie chytá ve své poslední třetině dosti temný tón. Možná sice lehce předvídatelně, přesto to celé dává smysl a rozhodně v kontextu děje nepůsobí na sílu. Vše skvěle graduje a poukazuje na nesmyslnost stavu, kdy chce být šéf se všemi za dobře, přičemž to tak prostě moc dobře nakonec nefunguje. Každá rodina je zkrátka více nebo méně nefunkční. Dobrý šéf na udílení španělských cen Goya získal hned čest ocenění, včetně nejlepšího filmu roku, režie, scénáře a herce v hlavní roli. Minimálně za tu poslední kategorii oprávněně. Morálně nejednoznačný protagonista je zde jak už bylo řečeno vyobrazen skvěle.
Verdikt
Dobrý šéf je spíše dramatem než černou komedií, která se z velké části opírá o charisma Javiera Bardema, jenž zde exceluje v roli ředitele rodinné firmy na výrobu vah, co svou práci bere smrtelně vážně a jeho důraz na rodinu a vliv na podřízené v mnohém jako by připomínal ne podnikatele, ale přímo nějakého mafiánského bosse. Vtip filmu spočívá v ironických momentech a drobnostech, které spíše než hurónské záchvaty smíchu vyvolají lehké pousmání. Přesto počinu rozhodně nechybí cit pro detail a svižné tempo, které z něj rozhodně dělají nadprůměrnou podívanou. Sice vypadá spíše televizně a svou vážností se přitom zejména v druhé polovině oddaluje televizním velikánům žánru, jako je třeba The Office (Kancl), kde je vidět, že to celé jde udělat přeci jen lépe. Přesto si tento španělský film rozhodně zaslouží pozornost zejména jako portrét bezskrupulózního muže, který si za svým vytyčeným cílem dokáže jít nehledě na překážky. A přitom skrytý za maskou milého a ohleduplného nadřízeného…
Dobrý šéf / El buén patrón
Španělsko 2021, 121 min
Komedie
Režie a scénář: Fernando León de Aranoa
Hrají: Javier Bardem, Manolo Solo, María de Nati, Sonia Almarcha, Óscar de la Fuente, Celso Bugallo, Daniel Chamorro, Fernando Albizu, Yael Belicha, a další.