10 hororů s děsivými dětmi, které si pustíte po Sirotkovi

Přečtěte si

Autor

Děti jsou oblíbeným hororovým prvkem. Bytost, která by měla být bezbranná a nedotčená zlem, se mění v monstrum, přičemž využívá svou zdánlivou bezbrannost. Filmů s tímto prvkem je dost a dost. Těchto deset kousků (plus bonus) by ale nemělo uniknout vaší pozornosti. A právě nyní startuje v kinech Sirotek: První oběť.

Špatná setba (The Bad Seed, 1956)

Hrdinkou adaptace románu Williama Marche je osmiletá Rhoda Penmark. Manipulativní zrůda s andělskou tváří je vnučkou nechvalně proslulé sériové vražedkyně s naprostou lehkostí ničí životy ve svém okolí z nejmalichernějších důvodů. Topení chlapců a upalování otravných domovníků pro ni není problém. Kniha byla adaptována jako divadelní hra a tři různé filmy. Nejslavnější z filmových verzí, film z roku 1956, je jediný, který poskytne divákovi uspokojení. V původním románu i divadelní hře se totiž Rhodě povede beztrestně uniknout spravedlnosti a žít nový, dalšími vraždami naplněný život na jiném místě. Díky Haysovu kodexu, jenž v padesátých letech neumožňoval vítězství záporných postav, sejde Rhoda v první filmové verzi zásahem shůry.

Dobrý synek (The Good Son, 1993)

Pár let poté, co párek nešikovných lupičů přežil brutální nástrahy chlapce, který byl sám doma, si Macaulay Culkin vyzkoušel roli jiného rošťáka. Henry Evans ale není dobrosrdečný kluk, jenž brání svůj domov, ale chladnokrevný sociopat, páchající násilí pro svou potěchu. Culkin byl v době filmu v tom ideálním věku, kdy uměl vypadat roztomile, ale zároveň měl znepokojivý obličej. Jeho postava se v zásadě dá vnímat jako mužský protiklad Rhody Penmark. Zabíjí v podstatě bezdůvodně a má neocenitelný talent vyjít ze svých akcí jako neviňátko. Film pracuje s dvojsečnou zbraní úlohy dítěte. Zatímco u nestvůrného Henryho nikdo nevěří, že by jako roztomilý chlapec mohl být efektivním vrahem, jeho stejně starému bratranci Markovi (Elijah Wood) jako malému klukovi nikdo nevěří, když se snaží odhalit Henryho pravou tvář.

Ono žije (It’s Alive, 1974)

Titulní dítě z tohoto sedmdesátkového hororu tentokrát není padouchem, nýbrž nešťastným frankensteinovským monstrem. Manželé Davisovi očekávají narození druhého potomka, vinou experimentálních léků se jim ale narodí animální zubatá věc, která uteče z porodnice a na vše, co jej vyděsí – což je v podstatě všechno – reaguje násilím. Film je spíš psychologickým dramatem rodičů, kteří se musejí vyrovnat s těžkou situací a okolním tlakem. Nestvůrné dítě je přitom zhruba stejnou obětí, jako oni.

Městečko prokletých (Village of the Damned, 1960 a 1995)

Román Johna Wyndhama se dočkal dvou filmových adaptací. Malé město Midwich postihne bizarní tragédie – na několik hodin v něm všichni obyvatelé ztratí vědomí. Poté, co se opět probudí, jsou všechny ženy a dívky těhotné a brzy porodí zvláštně apatické děti s blond vlasy a světlýma očima, kteří ovládají telepatii a jsou schopné přinutit lidi ve svém okolí k nepříjemným věcem. A pokud je to někdo nenaučí, nemají úplně jasno v konceptu dobra a zla. Zatímco filmová verze z roku 1960 zobrazuje děti jako víceméně zmatené bytosti s velkou mocí, jež je teoreticky možné naučit soucitu a úctě k životu, verze Johna Carpentera z roku 1995 je představuje víc jako vypočítavá monstra, před nimiž není ochrany. Klíčová přitom není jejich roztomilost a zdánlivá bezbrannost, ale právě to vědomí moci, s níž dokáží ovládat lidskou mysl. Zároveň oba filmy rozpracovávají motiv strachu rodičů z vlastního potomka.

Mláďata (Brood, 1979)

Psychologický body horror Davida Cronenberga dává hororovým dětem zcela novou perspektivu. Nola Carveth je pacientkou výstředního terapeuta Raglana, experimentujícího s podivnou látkou, jejíž užívání kombinuje s agresivní psychoterapií. Nola si následkem terapie vyvine externí orgán, z něhož se rodí podivní zakrslí mutanti, reagující na Nolyno podvědomí. Dětské zrůdy, vraždící Nolyny nepřátele, tak v podstatě představují jen nástroj, vyjádření temnoty hrdinčiny duše.

Interview s upírem (Interview with the Vampire: The Vampire Chronicles, 1994)

Některé hororové děti mohou horor jak působit, tak prožívat. Claudie se stala upírkou v útlém dětství, a protože upíři nestárnou ani dále nedospívají, může celá staletí lákat nic netušící oběti coby ubrečená ztracená holčička. Sama si ale přitom uvědomuje, že se nikdy nestane ženou, což jí způsobuje nemalou duševní bolest. Kristen Dunst vtiskla postavě dojem monstra a zároveň nepřirozenou dlouhověkostí zmučené duše, a dokáže střídat polohy naštvaného dítěte a neuspokojivým životem unavené ženy.

Potomek (The Prodigy, 2019)

Pár let starý horor o strachu z vlastního potomka je další případ filmu, kdy je hororové dítě jak původcem zla, tak jeho obětí. Do Milesova těla se v den jeho narození nastěhovala duše zemřelého sériového vraha a pomalu se začíná na úkor Milese prosazovat. Jackson Robert Scott tak hraje dvě různé postavy – Milese, který ztrácí kontrolu nad vlastním tělem, a vypočítavého zabijáka Edwarda Scarku. Oba přitom odlišuje pomocí hlasového projevu. V poloze Scarky se nespoléhá na otravný dětský hlas, ale na šepot. Tím nejen dodává svému projevu zlověstnost, ale vyhne se trapnému pocitu, kdy postavy dětským hlasem říkají dospělácké věci.

Hřbitov domácích zvířátek (Pet Sematary, 1989) / Řbitov zvířátek (Pet Sematary, 2019)

Rodinný horor Stephena Kinga ukazuje palčivé úskalí rodičovské lásky. Tragická smrt potomka vyzkouší její limity, když se zoufalý otec rozhodne pohřbít zesnulou ratolest na démonem ovládaném pohřebišti, odkud se pohřbení vracejí do života. Román se dočkal dvou adaptací, obě se ale soustředily více na hororové prvky, přestože většina původní knihy je více psychologickým rodinným dramatem o zoufalé snaze být rodičem přes svoje metaforické i konkrétní démony.

Děti (Children, 2008)

Dvě rodiny s dětmi se sejdou na zasněžené chatě v horách. To není S tebou mě baví svět, ale začátek brutálního psychologického hororu. Malé děti totiž záhadně onemocní a když se trochu zmátoří z horeček, jsou trochu jiné. Zamlklé, nespolečenské, náchylné k zabíjení svých rodičů. Děti nemají žádný zjevný motiv, je tu pouze ten tajemný virus, který je nutí vraždit. Hlavním nástrojem hororu je neochota rodičů uvěřit, že z jejich ratolestí jsou monstra a tudíž neschopnost se bránit.

Sinister (2012)

Když se rodiče rozhodnou přestěhovat do domu, který je líhní pekelného zla, je to častá hororová šablona. Když se rodič rozhodne přestěhovat celou rodinu do domu, o kterém dobře ví, že je líhní pekelného zla, je to čirá hloupost. A také zápletka hororu Sinister. Ellison píše detektivní romány, a v domě, kde se staly brutální vraždy, se rozhodne načerpat inspiraci. Nalezne ale mnohem víc. Filmové pásy, zachycující děsivé věci, a démona, jenž se zaměřuje na dětské duše. Horor v podstatě tematizuje strach rodičů z vnějších toxických vlivů na děti. Film pracuje s několika hororovými motivy naráz – snuff filmy, hororovými dětmi, duchy a démony.

Bonus: Twilight Zone – It’s a Good Life (1960)

Epizoda legendárního antologického seriálu Twilight Zone, která adaptuje stejnojmennou povídku Jeroma Bixbyho, je jedním z nejděsivějších případů. Obecně platí za jednu z nejlepších epizod seriálu a stále představuje kvalitní palivo pro noční můry. Stěžejní postavou příběhu je Anthony Fremont, šestiletý kluk, který je všemocný. Dokáže upravovat realitu, číst myšlenky a odesílat lidi kamsi mimo svět. Ve městě, kde žije, žije už jen pár lidí včetně jeho rodičů, a všichni žijí v panickém strachu z toho, že Anthonyho rozzlobí. Musí jeho dětským tužbám nejen přizpůsobovat svůj život, ale ovládat své myšlení a chválit ho pokaždé, když provede něco zrůdného. Když už se zdá, že se nešťastní hrdinové mohou semknout, vždy je přemůže vlastní strach a pokračují v životě v absolutním existenciálním pekle.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také