V posledních několika dekádách se v Hollywoodu řídí heslem: Dvakrát vkročíš do stejné řeky. Jakmile má nějaký film úspěch při otevíracím víkendu, už se plánuje natáčení (pokud teda už není v produkci). Výjimku představuje snad jen Avatar, jehož druhého dílu bychom se měli (konečně!) dočkat koncem tohoto roku (že to trvalo). Některé značky mohou jít sice se sequely tak říkajíc „do kopru“, jiné ale mohou svá pokračování velmi úspěšná. Následující článek je výčet úspěšných sequelů některých velkých sérií, které vedly v kinech zhruba během posledních deseti let (tedy roky 2011-2021/22). Filmy nejsou seřazeny podle posuzování jejich kvality (každý by měl jistě odlišné dojmy), ale prostě podle roku. Souhlasíte s tímto výběrem a názory na jednotlivé snímky?
Harry Potter a relikvie smrti 2. část (2011)
Je jedno, jestli jste četli a věděli tak, co přijde, nebo ne. Dojatí jste byly určitě tak jako tak. Sledovat ty stejné postavy, které deset let předtím na plátnech poprvé nasedly na vlak do Bradavic a teď k němu doprovodili své děti… Tenhle Harry Potter měl sice svoje mouchy (některé záběry jsou příliš tmavé), jinak se ale jednalo o velmi důstojné a emocí plné dovršení série, jejíž všechny části dominovaly žebříčkům ve výdělečnosti pokaždé, když byly distribuovány.
Temný rytíř povstal (2012)
Závěrečný díl temnorytířské trilogie měl jistě svoje mouchy. Přesto se jednalo o důstojné zakončení série, jež nám dala nahlédnutí na Bruce Waynea, Batmana, další postavy a Gotham tak, jako žádný jiný film do té doby. Zajímavý je zde malý narativní experiment, nechat hrdinu projít něčím podobným, jako již v prvním díle a dobře to odůvodnit motivací k jeho chování. Mluvím samozřejmě o tom, že Bruce Wayne se tu opět musí stát Batmanem, což odmítal dlouho po událostech v Temném rytíři. Možná je tohle taky důvod proč někteří považují tenhle díl za slabší z trilogie, nicméně nemůže to popřít fakt, že finále je nabité emocemi a úplný závěr filmu je… sladce nolanovský.
Skyfall (2012)
James Bond se tentokrát vážně o chlup vyhnul smrti. Našel však cestu zpět a ukázal se mezi těmi, jež ho považovali za mrtvého. A bylo docela na čase, protože nebezpečí bylo blízko hlavy MI6. Bond se tak vrhl do boje v plné síle a musí se uznat, že ta padesátka na něm rozhodně nešla poznat. Skyfall je plný momentů, které jistě potěšili všechny skalní a dlouhodobé fanoušky bondovek narážkami na historii tohoto neskutečně dlouho trvajícího filmového seriálu. K tomu má taky skvělého Javiera Bardema, jehož Sylva je skvělým záporákem. Do hereckého ansámblu se přidali ještě Ralph Fiennes, nebo Ben Whishaw, kteří byli fajn přírůstky pro zbytek éry Daniela Craiga.
Hunger Games: Vražedná pomsta (2013)
Hunger Games byly sérií, nabízející snad každému něco. Jak filmy, tak knihy se dali vnímat jako romanťárny, ale někdo si mohl najít zalíbení taky ve fikčním světě postaveném na diktatuře, kde jsou vražedné hry slavností obdobnou Olympiádě. Ačkoli první díl se možná nevyvedl úplně nejlíp (kromě romantických linek), ten druhý byl lepší. Tvůrci zde nabídli propracovanější efekty, boje měli dravost a celé to přece jen působilo velkolepěji než první Hunger Games.
Úsvit planety opic (2014)
V případě Úsvitu planety opic se nedá říct, že by byl snad lepším filmem než Zrození planety opic. Nicméně se pořád jedná o snímek s několika silnými stránkami. Tedy hlavně s jednou. Triky jsou zde opravdu vymazlené. Počítačem generovaní šimpanzi, orangutani, gorily a další jsou jako z masa a kostí (což není jen díky tomu, že se jedná o nasnímané výkony herců). Dalo by se říct, že druhá Planeta opic z prequelové série mohla mít i nějaké problémy kvůli změnám. Matt Reeves zde přebral pomyslnou štafetu režiséra, téměř úplně se změnilo herecké obsazení a změně podlehla i atmosféra, která najednou byla o pořádný kus temnější. Úsvit planety opic je tedy rozhodně zajímavé obohacení série.
Jak vycvičit draka 2 (2014)
Studio DreamWorks má na kontě několik slušných úspěchů s animovanými filmy. První díl Jak vycvičit draka ale byl poměrně velké překvapení – byl všeobecně přijat velmi kladně.
Se sequelem si tedy tvůrci museli poradit tak, aby neopakovali jedničku, někam posunuli příběh a rozvedli svět. A přesně tohle se v druhém díle povedlo.
Logan: Wolverine (2017)
Takového Logana si přáli mnozí komiksový nadšenci vidět ve filmu. Zlomeného, dobrého, pořádně vzteklého a k tomu nekompromisního. Film, který působí poměrně komorně, je na druhou stranu plný velké akce a vypracovaných triků. Jedná se k tomu taky o dost silnou filmovou rozlučku s vybranými, několik let milovanými postavami na velkém plátně z X-menovského univerza.
Deadpool 2 (2018)
V podstatě zde dostáváme něco podobného, jako v jedničce. Je zde spousta sprostoty, až groteskní akce a dost krve. Jinak je to ale už trochu jiné. Deadpool si ve svém příběhu sice opět projde velmi tragickým zvratem, jenomže se zde nejedná jenom o Deadpoola. Deadpool zde má za misi sjednotit bandu mutantů a udělat z nich rodinu. Rodina… to je velmi silné téma filmu. Co se týče nějakého srovnání s jedničkou, dvojka jednoznačně obstojí v humoru a akci. Ještě si můžeme srovnat druhého Deadpoola s MCU, protože odtud pro něj plyne taky další plus – má rozhodně příjemnějšího Thanose.
Avengers: Endgame (2019)
Trvalo to celkem deset let, než se v kinech objevil díl Avengers s podnázvem Infinity War. Šlo o pěkný nášup emocí a adrenalinu – jenomže to byla teprve předehra. Endgame se ukázalo být ještě zábavnější, vynalézavější a adrenalinem nadupanější Marvelovkou, u které spoustu lidí hořkosladce zabolelo srdce (a uši).
Spider-Man: Bez domova (2021)
Jedno oko nezůstalo suché. Poslední Spider-Man dokázal uspokojit snad všechny. Nejen, že se jednalo o docela podstatnou část MCU (z hlediska multiversa), ale šlo hlavně o obří poctu pavoučímu hrdinovi a jeho filmových verzí. Tvůrci si zde dali záležet na práci s fan servisem, který byl vážně enormně obří, ale nedalo by se snad říct přeplácaný. Tenhle třetí Spider-Man s Tomem Hollandem vážně sklonil poctu předchozím filmům a stala se z toho jednoznačně filmová událost pandemie. Ten peněžní výsledek to jen potvrzuje.