Joaquin Phoenix je pan herec. Naposled to dokázal v komiksové adaptaci Jokera, za kterého si odnesl Oscara. Herecký chameleon září ale i v dalších filmech, a ty nejlepší si právě teď připomeneme.
8 MM
Nicolas Cage se v roli soukromého detektiva Toma Wellese dostává k případu objevené pásky osmimilimetrového filmu, na kterém je zaznamenána brutální pornografická vražda. Jeho úkol je zjistit zda je na pásce záznam skutečné vraždy nebo jde jen o dokonalou fikci. Vyšetřování ho nakonec dovede až do mafiánských kruhů a ohrozí jeho vlastní rodinu. Posedlému Wellesovi pomáhá protřelý prodavač knih pro dospělé v podání Joaquina Phoenixe. (Jan Bureš)
Gladiátor
S největší pravděpodobností nejznámější snadálový velkofilm. Ridley Scott oživil tento subžánr v novém tisíciletí a využil veškerých jeho propriet. Máme tu zradu, pomstu, lásku a hlavně hrdinu, který si jde za svým a bojuje proti bezpráví. Souboje v aréně i dnes díky výborným efektům fungují na jedničku, stejně jako casting (ikonická role pro Russella Crowea a ďábelský Commodus Joaquin Phoenix) nebo soundtrack. Klasika. (Radek Neuman)
Joker
Joker stojí pochopitelně krom atmosféry na skvělém hereckém výkonu Joaquina Phoenixe, který dost možná strčí do kapsy všechny ostatní filmové představitele této role. Jeho největší devizou je paradoxně i to, co z něj dělá tak dobrý film – to, že není příliš komiksový. Je tragikomedií jednoho pohnutého osudu bezvýznamného, nemocného člověka, který se dostane do epicentra velkých událostí – a poté je jejich symbolem a naoko nezúčastněným hybatelem, jenž po pátrání po vlastní minulosti a identitě propadá do náruči šílenství. (Tomáš Lesk)
Hotel Rwanda
V roce 1993 se ve Rwandě událo jedno z nejkrutějších zvěrstev v historii lidstva – a v době bleskové komunikace a nepřetržitých zpráv se to stalo téměř nepovšimnuto zbytkem světa. za pouhé tři měsíce se to stalo téměř nepovšimnuto zbytkem světa. Za pouhé tři měsíce byl brutálně vyvražděn jeden milion obyvatel. Navzdory této nevýslovné brutalitě jeden obyčejný muž (Don Cheadle), inspirován láskou ke své rodině, sebral značnou odvahu a zachránil životy tisíce bezmocných uprchlíků tím, že jim poskytl úkryt v hotelu, který vedl. Joaquin Phoenix v menší, avšak důležité roli kameramana Jacka Daglishe.
Noc patří nám
Drsný krimi thriller, který jde ve stopách oscarové Skryté identity. Policie v New Yorku čelí rostoucí vlně zločinu. Ruský gang má seznam policistů, které chce odstranit. Šéf nočního klubu (Joaquin Phoenix) má šanci zachránit svého bratra (Mark Wahlberg) a otce (Robert Duvall), kteří jsou další na řadě. Hvězdné obsazení doplňuje Eva Mendes. Film byl uveden v soutěžní sekci MFF Cannes 2007.
Okrsek 49
Vzrušující a působivý film Okrsek 49 vypráví příběh baltimorského požárníka Jacka Morrisona (Joaquin Phoenix), který se stává z nezkušeného nováčka ostříleným bojovníkem s ohněm. Při namáhavé a riskantní práci, kvůli níž i přes veškerou snahu nezřídka zanedbává manželku a děti, často spoléhá na podporu svého rádce a šéfa Mikea Kennedyho (John Travolta) a svou druhou rodinu – ostatní požárníky, které drží pohromadě téměř bratrské pouto. Když se ale ocitne uvězněn uprostřed nejhrozivějšího požáru své kariéry, jeho život a věci, které v něm považuje za podstatné – rodina, důstojnost, odvaha – se náhle stávají ještě důležitějšími než kdykoliv předtím.
Ona
Na mě Her nepůsobilo jako špatný film, naopak myslím, že je po technické stránce, především režijně a herecky, skvěle uchopený, a rozhodně svým způsobem nadprůměrný, srovnáme-li ho s jinými snímky podobného žánru z posledních let. Ale myšlenka, kterou příběh zprostředkovaný tímto filmem má, je velmi silná, a v Her byla bohužel využita slabě oproti tomu, co mohla reálně přinést. Her je tedy z filmů, kterým prakticky není co vyčíst, kde nic nepřebývá, snad kromě emocionálních schopností Samanthy, ale spíše tam toho dost chybí a ti, kteří by v něm snad chtěli hledat příval filozofických úvah a myšlenek, budou pravděpodobně tak trochu zklamaní a nebo budou muset prokázat silnou fantazii. (Jaroslav Thraumb)
Poprava
Lewis (Joaquin Phoenix), Sheriff a Tony jsou přátelé, kteří společně tráví své prázdniny v Malajsii. Nikdo z nich netuší, jak mnoho tento výlet změní jejich životy. Prázdniny končí a tak Sheriff s Tonym odjíždějí zpět do Ameriky. Lewis se do Malajsie zamiloval a zůstává. Toto rozhodnutí se mu ale stává osudným. Místní policie totiž při hledání ukradeného kola, nachází v domě, kde všichni tři bydleli, větší množství hašiše. Lewis je uvězněn a následně odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech se Sheriff a Tony dozvídají krutou pravdu. Teď mají osm dní na to, aby se rozhodli, zda vezmou svou část viny na sebe a zachrání tak život svému kamarádovi.
U-Turn
Tradiční motivy „filmu noir“ (záhadná kráska, zkorumpovaný policista, komplot milenců proti manželovi) režisér nenahlíží jako vyprázdněná klišé, hodná zesměšnění: snaží se naopak zužitkovat jejich „neobjevený“, černohumorný obsah. Ironickou nadsázku přitom ve své svérázné krimikomedii kombinuje s westernovými postupy: zajímavá je volba hudebního skladatele Ennia Morriconeho a autentické prostředí arizonského městečka Superior. Dvojce Claire Danes a Joaquin Phoenix do filmu dostává trochu odlehčenosti.
Quills – Perem markýze de Sade
Aristokrat, starý zvrhlík, excentrik a svobodomyslný grafoman Markýz de Sade (Geoffrey Rush) je mnohokrát obviněn ze sadismu, únosů a pobuřujících sexuálních praktik. Unikne během hrůzovlády v období Francouzské revoluce jen o vlásek gilotině a je odstraněn do charentonského blázince. O ústav se stará osvícený abbé Coulmier (Joaquin Phoenix), který ponechá svému pacientovi možnost psát, protože ví, že jedině tak umožní markýzovi ventilovat jeho deviace. Pochopitelně, že člověk markýzova formátu, posedlý psaním, hledá způsob, jak publikovat. Spojku mezi vězením a svobodou objeví v mladičké, krásné a chytré pradleně Madeleine (Kate Winslet).
Walk the Line
Pro každého filmového fanouška, diváka i kritika existuje nějaká filmová mana, svatý grál, zázračný film, pro který má slabost pro jeho obrovskou energetickou sílu, ač se třeba nemusí jednat o film nikterak výrazný nebo řemeslně revoluční. Film, kde v subjektivních očích všechno sedí jako dokonalé puzzle, jež z něj tvoří dílo výjimečné, byť třeba ani nelze přesně a nezaujatě charakterizovat, co onu mimořádnost definuje. Pro mě je tím filmem Walk the Line. Nevím proč a nevím jak, ale v mých očích je to snímek emocionálně zdrcující. Je – naprosto objektivně – skvěle napsaný, zrežírovaný a především zahraný, ale v kontextu historie ničím nijak zvlášť nevyčnívá; přesto pro mě zůstává nepochopitelně speciálním. Walk the Line je pro mě důkaz, že ani při sebevětší snaze nedokážu být vždy úplně nezaujatý a že i filmoví recenzenti, ač se často tváří jako exaktně strojoví kritici nenechávajíc se ovládat emocemi, jsou pořád jenom lidé. I já jsem jen člověk, proto pro mě Walk the Line zůstává filmem sahajícím daleko za mé racionální schopnosti hodnocení; proč, to nevím ani já sám. (Jaroslav Thraumb)
Znamení
Jak rychle Graham svou víru ztratil, tak rychle ji zase získal zpět. Snímek, který má řadu trhlin – nestálost charakterů, komicky působící scény, které zlehčují naraci a kazí tak atmosféru celku, zbytečná překombinovanost záhadných vložek, aby se ze Znamení vytřískalo co nejvíc šťávy a napětí. To ale neznamená, že by jako celek nebyl kvalitní. Co z něj činí luxusní podívanou je především fakt, že Shyamalan po Šestém smyslu a Vyvoleném dokázal znovu – a vlastně naposledy v takové míře (pak už snad jen v Stalo se) – přenést své mysteriózní vnímání do scénáře, který není nijak zvlášť inteligentní, ale navzdory tomu dostatečně poctivý, a posléze do režie, která není hitchcockovská, ale dostatečně dynamická (nezvyklé přejíždění kamery při dialozích, dbaní na význam podhledu/nadhledu apod.) – skoro by se dalo říci „shyamalanovská“, z čehož se na přelomu tisíciletí začal stávat pojem. (Jaroslav Thraumb)
