Recenze: Nerozhodný filmový portrét Havel

Přečtěte si

10 filmů odehrávajících se na obrazovkách počítačů

Filmy odehrávající se na obrazovkách počítačů nebo chytrých telefonů (desktop films), jsou poměrně nový subžánr, který se v posledních...

10 nejnovějších minisérií na HBO GO

HBO je přehlídkou výborných minisérií, a ty nejnovější, které byly uvedeny na službě HBO GO, rozhodně nejsou výjimkou. Tohle...

23 titulů, které rozšíří nabídku Netflixu tento týden

Diváci Netflixu si mohou mnout ruce nad další záplavou novinek. Obsah této služby se již tento týden rozšíří o...

Autor

Jakub Kos
Student fotografické a filmové tvorby, co pendluje mezi Jihlavou, Prahou a Brnem. Pravidelně píšu do tištěných magazínů Artikl a Uni, pracuju pro ČSFD jakožto administrátor tuzemské tvorby, dále se podílím na mnoha festivalech, výběrem Febiofest, Mezipatra, Ostrava Kamera Oko a další. Film je životní styl.

Jednou z nejvýznamnějších osobností novodobých dějin naší země je bezesporu dramatik, disident a státník Václav Havel. Právě on společně s mnoha dalšími dokázal porazit komunistický režim a roku 1989 se stal prvním demokratickým prezidentem od nástupu komunistů. Životopisný snímek Havel režiséra Slávka Horáka mapuje období téměř dvaceti let, od srpnové okupace až po sametovou revoluci. A činí tak přinejmenším trochu nešikovně.

Píše se rok 1968 a Václav Havel (Viktor Dvořák) je zatím „jenom“ úspěšným dramatikem. Jeho absurdní hry mají velký úspěch a Havel je členem umělecké smetánky šedesátých let. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa se vzepře systému – odmítne podepsat nabízený souhlas s jejich vstupem. Ač manželce Olze (Aňa Geislerová) není tak úplně věrný a oba jsou si toho vědomi, společně dále prožívají nástrahy normalizace 70. let. Snímek sice zobrazuje všechny zásadní události v Havlově životě, přesto mu ale něco chybí. Opravdovost.

Slávek Horák sliboval, že Havel rozhodně nebude portrétem státníka. Svým slovům skutečně dostál. Havel je přesto veskrze životopisné drama, ač vizuálně i hudebně skvěle stylizované, které si divákovu pozornost buduje čistě díky skvělým hereckým výkonům Viktora Dvořáka, Martina Hoffmana a Ani Geislerové. Ve filmu se bohužel našel prostor i pro umělé a zbytečné metafory, tak bez rozmyslu zasazené a očividné, jako Havlovo obtížné lezení po strmém žebříku z tmavého sklepa do prosluněného okna.

Zdroj: Bontonfilm

Havel je v podstatě čistě komerčním filmem. Chce se tak moc zavděčit každému divákovi, který na něj do kina přijde, až se z toho stává jeho zásadní problém. To se dá lehce připodobnit k samotnému portrétovanému. Havel se několikrát během snímku neumí rozhodnout pro jednu z možností. Příběh je vyprávěn chronologicky a narativ neobsahuje žádné flashbacky. Plynulé vyprávění ovšem třikrát vyruší vhled do Havlovy hlavy. Díky inscenování zásadních momentů v jeho životě do formy divadelního představení má divák pochopit, že se Havel v tvorbě inspiroval situacemi ze života. Několikaminutové scény sice působí vizuálně zajímavě a originálně, nutno však přiznat, že ve výsledku akorát naruší plynulé vyprávění a namísto toho, aby daly příběhu větší spád, díky vytvořené mezeře v ději ho jenom zpomalí.

Plusem pro koncepci filmu je, že se tvůrcům podařilo převtělit Havlův životní příběh do dramatického tvaru, který je sice zakotvený mezi jednotlivými dějinnými událostmi, které ho rámují, zároveň se ale vyhýbá přílišnému pojmenovávání všeho okolo (včetně samotných postav). Pro neznalého diváka bude postava Martina Hofmanna prostě svérázný Havlův kolega z divadla, znalý divák si dokáže dosadit i jméno předlohy této postavy. Havel celkově příliš nelpí na historických faktech a událostech. Některé zobrazuje přesně, některé si z dramaturgických důvodů přikrášlí k obrazu svému, některé si smyslí.

Zdroj: Bontonfilm

Pokud se Horákův Havel zasadí do rámce českých životopisných filmů posledních let, které zobrazují osobnosti minulého režimu, ukáže se skutečně jako nejzapomenutelnější z nich. Já, Olga Hepnarová (2016) disponovala vydařenou uměleckou ambicí, Masaryk (2016) je napínavý dramatický portrét, Milada (2017) výsostně nevyvedený pokus o film (ať chtěl být jakýkoli), a Jan Palach (2018) vyspělé sugestivní drama. Jenom Havel není pár dní po shlédnutí vlastně vůbec ničím. Nezbývá než doufat, že alespoň na osobnost a životní příběh Václava Havla nikdy nezapomeneme.

Havel
Trailer
Česká republika, 2020, 105 min
Drama / Životopisný
Režie: Slávek Horák
Hrají: Viktor Dvořák, Martin Hofmann, Aňa Geislerová, Jiří Bartoška, Barbora Seidlová, Stanislav Majer a další

REVIEW OVERVIEW

Jakub Kos
50 %

8 KOMENTÁŘE

  1. Aleši, naprostý souhlas. Nikdy bych se na to nedíval, protože jsem toto přesně očekával. Bohužel jsem se zřejmě nespletl. Znám dost bezpáteřních lidí, tenhle blbínek i film…..

  2. Považuju Václava Havla za neskutečně obrovské zlo, které tuto zemi potkalo a tak jsem se velmi rád šel podívat na uměle vytvářený kult osobnosti, jenž je nám médii, politickou reprezentací i kulturní frontou dlouhodobě podstrkován.
    No a nebyl jsem zklamán. Film se ukázal přesně tím, co jsem od něj očekával. Zcela nekritická agitka hodná děl raných padesátých let, kdy vlastnosti, které by u kohokoliv jiného byly extrémně tvrdě kritizovány, zde jsou vystavovány na odiv. Prostě celé falešné, přesně jak se dalo očekávat. Na rozdíl od filmového zpracování Masaryka, kde autoři neschovávali i negativní věci osoby tohoto významného politika, což mu sebeméně nesebralo na váženosti. U Havla asi s ohledem na jeho malost, je třeba potírat vědomí jeho negativ, aby si lidé přestali uvědomovat, co že to vlastně bylo zač…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

VOD

Čtěte také