Recenze: Jumanji: Další level – Skoro totožný nášup oddychové akce

Když byl oznámen remake klasického dobrodružného rodinného filmu s Robinem Williamsem, málokdo očekával, že se z něj vyklubá kasovní trhák se sympatickým obsazením a parádní akcí. Ale skutečně se tak stalo. Jumanji: Vítejte v džungli bylo velmi příjemné překvapení, v němž se kouzelnou deskovku podařilo přetavit do současné doby, kde se stala doslova hráče pohlcující videohrou. Uplynulo pár let a máme tu pokračování. Vyrovnalo se kvalitám svého předchůdce?

U filmu tohoto typu samozřejmě nemůžeme čekat kdoví jak hluboký nebo inovativní děj. Naopak se dá předpokládat typický neduh vlastní většině sequelů – snaha o větší, nadupanější a epičtější výsledek, v němž se ovšem jaksi vytratí podstata toho, co bylo na první části dobré. Nutno říci hned úvodem, že toto není případ nového Jumanji. Ukázalo se, že tvůrci moc dobře ví, v čem spočívaly přednosti prvního snímku a nemají potřebu nic měnit. Už jen proto, že celý koncept příběhu v zásadě není nijak originální a už poprvé se jednalo o reboot a tedy recyklaci něčeho známého (na to nehledě, že kupříkladu Zathura od Jona Favreaua z roku 2005 je něčím velmi podobným).

Zkrátka a dobře, nějaký originální či převratný přístup k látce se očekávat nedá. Pokud ovšem na snímek půjdete s tím, že si vprostřed zimy dáte líbit rodinnou oddychovku, jež by se v kinech možná na oko lépe vyjímala v běhu léta, jde o podívanou jako střiženou pro vás. V zásadě se jedná o prakticky stejný dějový mustr, jen obohacený o několik nových prvků, které ale nijak nerozvracejí zábavu, jíž se nám dostalo minule. Jednoznačně asi nejzajímavějším novým elementem (mimo změny lokací a některých rámcových změn v prakticky totožné hlavní dějové lince – což jde dobře omluvit tím, že se jedná o obměnu; další level stejné hry) je duo v podobě Dannyho DeVita a Dannyho Glovera, kteří se k partičce starých známých přimíchají. A samozřejmě se tak trochu přehází role herních avatarů (na což ostatně lákal už jeden z trailerů). Vidět Dwaynea Johnsona chovat se jako rozčileného či zmateného Dannyho DeVita opravdu stojí za to. Když už jsme u komediálního potenciálu, musím říci, že tentokrát mi Jack Black přišel mnohem lépe využitý než minule.

Zápletka pochopitelně musí přijít se způsobem, jak se poučení přátelé potom, co hru posledně zničili, do ní zase dobrovolně navrátí. A je třeba říci, že to dokazuje nenáročnost filmu, protože motivace jedné z postav rozbitou konzoli opravit a vrátit se do herního prostředí, kde jde doslova o život, není zrovna nejlepší nápad. Ale to se dá filmu odpustit, protože jak humor tak akce, kdy většina od obojího je založena zejména na interakci a chemii mezi jednotlivými postavami, zkrátka fungují i napodruhé. Za což samozřejmě mohou hlavně charismatičtí představitelé herních avatarů.

Verdikt

Jumanji: Další level je hlavně nenáročná a slušně odsýpající akční podívaná, která jde v poměrně přesně vymezených stopách svého předchůdce a ač reálně nenabízí příliš mnoho nového, první části se minimálně vyrovná. Což u oddychové dobrodružné popcornovky přesně chceme. Tedy alespoň v případě dvojky. Pokud by se něco podobného mělo odehrávat i v případném třetím dílu, už by to byl problém. Zde se ale ještě daří balancovat vcelku povedeně mezi obehranými (ale stále zábavnými) prvky a vyprávěcími postupy, které jsme už (ne)jednou viděli a novými nápady, jež nikterak nenahlodávají podstatu toho, co na Jumanji diváky baví. Dostává se nám příběhu, jenž projíždí po stejné cestě, jen v trochu odlišném prostředí. Devizou tohoto sequelu je jen o něco slabší scénář a možná některé z nových postav a vedlejších linek, jež byly poněkud zbytečné. Upřímně doufám, že na třetí díl nedojde, protože by dost možná už nebylo co zajímavého a dostatečně nosného vyprávět. V zásadě tak jde o naplnění definice nenáročné popcornové zábavy, u které můžete docela dobře vypnout a bavit se…