Recenze: Složka 64 (2019) – Severská kriminálka se společenským přesahem

Přečtěte si

Filmové online novinky v srpnu

Srpnová nabídka filmových novinek v kině je skvělá. A stejně tak se nám líbí přehled novinek, které vycházejí na...

Nejlepší filmy Sama Worthingtona

Sam Worthington se stal hvězdou po uvedení Cameronova Avatara. Další kasovní trhák od té doby už ale nenatočil a...

Nejlepší filmy Jasona Stathama

Jason Statham je mužem mnoha profesí. Hereckou kariéru odstartoval ve velkém stylu, když ho do svých úspěšných filmů obsadil...

Autor

Martin Steinbach
Filmový maniak, vyučený historik a milovník hudby.

Filmový přepis jedné z nejchválenějších knih z pera dánského spisovatele Jussi Adler-Olsena nabízí mnohem více než jen tuctovou detektivku z už poněkud tematicky vyždímaného severského prostředí. Složka 64 i přes drobné nedostatky patří v rámci žánru k absolutní špičce.

Hned na začátku recenze se musím přiznat, že o filmové sérii z policejního Oddělení Q, jsem před vstupem do kino sálu nevěděl zhola nic a na Složku 64 jsem vyrazil jako na samostatnou kriminálku. Že se jedná o čtvrtý díl volně navazující ságy jsem se za mírného posměšku přísedících dozvěděl až někdy v polovině filmu. Budiž to však důkazem, že na již několikáté společné vyšetřování detektivů Carla Mørcka a jeho parťáka Assada může bez znalosti předlohy vyrazit opravdu kdokoliv.

Evropští seveřané mají unikátní schopnost intenzivní interpretace kriminálních zločinů. Z žánru tamějších detektivek je cítit jistá bezútěšnost, většinou skličující, málokdy smířlivá, a to se na stránkách knih, potažmo na stříbrných plátnech krásně vyjímá. Jinak tomu není ani v případě Složky 64. Hned v úvodních minutách dojde k násilnému přetrhání mladé, ale vzhledem k incestnímu podtextu jen stěží, nevinné lásky. Následující záběry na současnou Kodaň, kde vás evidentně nezastihne jiné než deštivé a sněhové počasí, také nevěstí nic odpočinkového. A tak by se dalo pokračovat prakticky celé zbývající dvě hodiny filmu. Není to na první pohled nic příjemného na koukání, ale rozhodně z toho nelze spustit oči.

Zápletka se točí kolem trojice zazděných mumifikovaných nebožtíků v centru dánské metropole odkazující na desítky let zavřené nápravné středisko pro „necudné“ dívky. Případu se samozřejmě ujme charismatický bručoun Carl Mørck se svým parťákem dosluhující poslední týden Assadem a jedním z opakujících se vrcholů snímku jsou právě ta kočkování mezi ústřední vyšetřovací dvojicí. Nevím, jak konkrétně tato složka filmu fungovala v předchozích dílech série, ale už jenom díky těmto chlapíkům si rád doplním vzdělání. Ostatní postavy sice jedou podle klasických žánrových šablon (schopná, ale mírně otravná asistentka, nedůvěřivý a opatrný hlavní komisař, na první pohled nedotknutelný padouch), ale nic jiného bych si od podobného filmu ani nedovolil vyžadovat.

Celkové vyznění snímku se nese ve znamení současných společensko-politických problémů, kterými si prochází v podstatě celá Evropa. Skandinávské země snad ještě intenzivněji. Migrace, sociální inženýrství, nacionalismus na úkor potlačování menšin a tak dále a tak dále. Záběr Složky 64 je v tomto až nečekaně obsáhlý, a právě díky propracované dějové linii o střetu „celkové blaho společnosti vs. základní lidská práva“ vybočuje dánský film z řady svých žánrových předchůdců. V poslední půlhodině však snaze tvůrců mírně podráží nohy několik zbytečných zvratů a nepasující přecitlivělé finále, ale konečný výsledek je jednoduše řečeno povedený. Dějiny kriminální kinematografie se v tomto případě rozhodně přepisovat nebudou, ale jsem přesvědčený, že každý vnímavější divák si filmu něco odnese.

Verdikt

Snímek Složka 64 patří ke klenotům žánru severských kriminálek. Přirozenou cestou a poctivým přístupem zkoumá současné společensko-politické problémy aplikované na syrový detektivní příběh s mírně krkolomnou zápletkou točící se kolem trojice mumifikovaných mrtvol v centru Kodaně. Sympaticky rošťácká ústřední vyšetřovací dvojice se svými poskoky odkrývá skandální pozadí příběhu, který sice postrádá nějakou geniální nadčasovost, ale o to víc je snad až děsivě aktuální. Pokud jste – jako já – neviděli předchozí díly série, tak vůbec nezoufejte a vyrazte do kina. Nejlépe v trochu depresivní náladě, kterou atmosféra Složky 64, snad i díky nechutně naivnímu finále, spolehlivě zadupe do země.

REVIEW OVERVIEW

Martin Steinbach
85 %
Očima Martina Pevného
85 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také