Symbolicky 21. srpna přišel do kin snímek Jan Palach, který líčí život studenta historie na Filosofické fakultě, jenž se na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy upálil. Co ho k tomu vedlo? Na to se pokusil odpovědět snímek režiséra Roberta Sedláčka.
Student Jan Palach nastupuje v Praze na Filosofickou fakultu. V roce 1968 mizela z Československa cenzura, v kinech běžely jindy nedostupné filmy, hrála zakázaná hudba. Socialismus ukázal svou lidskou tvář. Jenže v noci ze 20. srpna na 21. srpna všechno zkazily vojska Varšavské smlouvy, která do země vtrhla s cílem nastolit starý pořádek. Student Palach nechápe, co se děje. A už vůbec se nestačí divit, že se tomu národ podvolil. To zkrátka nemohl připustit.
Velmi očekávaný snímek o Janu Palachovi přichází do kin pět po televizní trilogii Hořící keř od polské filmařky Agnieszky Holland. Režisér nového filmu, Robert Sedláček, se však zaměřuje na události před upálením nadaného studenta. Jinými slovy nás měli tvůrci přesvědčit o tom, co se Janu Palachovi honí hlavou a proč dospěl k tak radikálnímu činu. Bohužel se jim to příliš nepovedlo.
Jak k tomu Palach dospěl?
I když je Jan Palach řemeslně zvládnutý opravdu na jedničku, zejména po audiovizuální stránce, doplácí na scénář matadorky Evy Kantůrkové, jenž toho až moc vysvětluje. Divákům je místy až násilně připomínáno, že skončila cenzura a že se lidé vlastně nemají zase tak špatně. Načež přijdou vojska Varšavské smlouvy a opět se dozvídáme, proč tomu tak je.
Film je i kvůli tou plný prázdných, nicneříkajících záběrů sledující hlavní postavu, která se pokouší situaci pochopit. Jenže ani z jedno z nich není patrné, proč by se měl Jan Palach upálit. Argument, že to byl student s horkou hlavou, neobstojí. Kamenná tvář herce Viktora Zavadila, který ale jinak na Palacha pasoval, tomu rovněž nepomáhala. Snímek jde tak klasickou cestou od bodu A, rozuměj Palachovo dětství a studentská léta, do bodu B, studentovy smrti, nic víc.
Jan Palach neobsahuje žádnou scénu, která by hýřila nápadem. Pouze po zvukové stránce to klapalo, když byl slyšet dobový rozhlas, česká hymna a tuzemské veleslavné songy tehdejší doby. A nebýt opravdu skvělého výkonu Zuzany Bydžovké, jež si zahrála Palachovu maminku, tak jdu s hodnocením ještě o fous níž. Robert Sedláček to zvládl nepokazit, ale to je bohužel všechno. Snímek s takovýmto tématem by si však zasloužil daleko odvážnější pojetí.
Verdikt
Robert Sedláček natočil dlouhý, životopisný film o Janu Palachovi, který pojal velmi opatrně vzhledem k citlivosti materiálu, což je bohužel základní kámen úrazu. Prázdné záběry navíc nedokážou diváka přesvědčit o tom, proč se nadaný student na Václavském náměstí na protest upálil. Po audiovizuální stránce a díky skvostnému hereckému výkonu Zuzany Bydžovské se však jedná o lehký nadprůměr v české kinematografii.
Jan Palach
Trailer
Drama, Česká republika, 124 min
Režie: Robert Sedláček
Scénář: Eva Kantůrková
Hrají: Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Michal Balcar, Karel Jirák, Jan Vondráček