Madonna a označení královna popu jsou synonyma, nad jejichž platností pochybuje málokdo. Jenže čerstvá šedesátnice Madonna Louise Ciccone měla a má na podobu dnešního showbyznysu větší vliv, než si většina z nás uvědomuje. Pokud vezmeme v potaz všechny stránky jejího působení, nemluvíme totiž jen o kontroverzní zpěvačce, ale také (a nejen) o herečce, režisérce, producentce, spisovatelce, inovátorce a podnikatelce.
Madonna – provokatérka
Narodila se v Michiganu jako třetí ze šesti dětí. Maminka jí umřela, když jí bylo pouhých pět let, což ji silně ovlivnilo stejně jako silné katolické zázemí rodiny. Známá je historka o tom, jak mladá Madonna vypadla z vysoké školy a s pár dolary se přestěhovala do New Yorku, kde nějaký čas zápasila o místo na výslunní. Hnaná touhou být „někým“ jí ale nedovolila se vzdát a v roce 1982 vydala svůj první single Everybody.
Nedlouho poté následoval ikonický hit Like a Virgin a doba, kdy Madonna objevila potenciál dokonalé image. Z typické osmdesátkové divy s nedbalým účesem, křížem v uchu a v outfitu skládajícím se z několika vrstev se na chvíli stala panenskou nevěstou nebo materiální dívkou alá Marilyn Monroe, za latinských tónů La Isla Bonita nás vzala do San Pedra nebo nás jako striptérka nabádala k tomu, abychom otevřeli svá srdce. Že není komplikované způsobit kontroverzi, předvedla ve videoklipu k jednomu z jejích největších hitů Like a Prayer, kde upíná své modlitby k černošskému Ježíši, což pobouřilo katolickou církev. A nebylo to zdaleka naposledy, kdy Madonna způsobila poplach právě tímto způsobem – ve videoklipu k baladě Oh, father stačilo, aby její dětské alter ego tančilo na hrobu své matky, nebo aby při Confessions Tour (v rámci kterého poprvé zavítala do Prahy) zazpívala jinou baladu na ohromném disco kříži. Nebylo to ale jen náboženství, kvůli čemu Madonna zvedala (zvedá) lidi ze židle. V dobách dávno před twerkující Miley Cyrus se Madonna nebála vyjít na pódium v rámci svého Blond Ambition Tour a předstírat orgasmus, zatímco zpívá o tom, jaké to je být pannou, nafotit své erotické fantazie do knihy Sex, či vydat album a singl Erotica.
Madonna – popkulturní ikona
V podobném seznamu kontroverzí, které způsobila, můžeme pokračovat velmi dlouho. Nebo se můžeme věnovat aspektům její kariéry, které napomáhaly formovat showbyznys a status celebrity do podoby, v jaké je známe dnes. Vezměme si její již zmíněné Blond Ambition tour. Během koncertů na této šňůře Madonna oblékala kostýmy navrhnuté předním módním návrhářem Jeanem Paulem Gaultierem (určitě si vybavíte její špičatou podprsenku), nedlouho poté si ji Anna Wintour vybrala jako vůbec první celebritu na úvodní stránku Vogue a zpěvačka nebyla ani cizinkou na módních molech. Pravděpodobně se nic z toho z dnešního pohledu nezdá jako něco průlomového, ale byla to právě Madonna, kdo stál o zrodu spolupráce mezi hudebním a módním průmyslem. Stejně tak v době, kdy Madonna začínala, nebylo běžné, aby si popoví umělci skládali vlastní texty jako dnes nebo aby pop jako takový měl vyšší ambice než být pouhou povrchní zábavou.
To by ale Madonna nebyla Madonna, aby vždy nechtěla něco víc. Její rozhled po celé umělecké a zábavní scéně byl tak široký, že netrvalo dlouho, než se vyrvala tradičním restrikcím žánrů a začala brát inspiraci všude možně. Nic jiného by se ani nedalo čekat od člověka, který se osobně znal s Andy Warholem nebo dva roky chodil a Jeanem-Michelem Basquiatem. Otloukaná Newyorčanka nebyla cizincem ani v undergroundových kruzích a inspirována ikonickými queer bály vnesla do mainstreamu styl tance zvaný vogueing, když vydala svůj snad největší hit Vogue. Různé umělecké či kulturní vlivy a odkazy prostupují celou její tvorbou – jednou se s ní ocitnete ve špinavém baru na předměstí, jindy s ní boříte stereotypy naší společnosti, když zpívá o „lidské přirozenosti“, o chvilku později ji sledujete jako japonskou gejšu, jen aby vás vzápětí vzala do limuzíny v Las Vegas nebo do country Texasu, zasvětila vás do tajů povrchního Hollywoodu nebo si s vámi zatančila na sedmdesátkami inspirované disco nebo cikánskou muziku.
Madonna a film
Madonnu a její vztah s filmem většina shrne jako katastrofální. Je to ale s bývalou manželkou Seana Penna a Guye Ritchie tak černobílé?
Začněme u toho, co je jí jako hudební umělkyni s filmem nejbližší – její videoklipy. Není pochyb nad tím, že nástup stanice MTV a zvýšení vlivu hudebních videí jí v kariéře posunul dále než většinu dobových umělců. Madonna velmi brzo pochopila, že televize zasáhne mnohem větší publikum než rádio a taneční parket. Nechala si na svých videích záležet a ve svých videích využila nejen vyprávění, ale ke spolupráci si našla vskutku zajímavá jména. Tak například David Fincher. Ano, dnes má na kontě dvě nominace na Oscara, ale dříve, než na stříbrném plátně debutoval se sequelem k Vetřelci, natočil s Madonnou hned několik ikonických videoklipů – např. již zmiňované Oh, Father, Vogue nebo Express Yourself nebo Bad Girl, ve kterém Madonna hraje vedle Christophera Walkena. Natočila také videa s Lucem Bessonem, Guyem Ritchiem nebo Jonasem Åkerlundem, dnes jedním z nejvyhledávanějším hudebním režisérem koncertních záznamů nebo videí.
Za zmínku určitě stojí taky dokumentární počin S Madonnou v posteli (1991), což je film sledující zpěvačku a její tým během hudebního turné. Do roku 2002 se jednalo o nejvýdělečnější dokument a dá se říct, že snímek založil tradici dokumentů z koncertních šňůr a s nadsázkou i reality TV jako takové.
Obrátíme-li pozornost na Madonniny výkony na stříbrném plátně, je nutno přiznat, že tam to taková sláva není. Jsou filmoví fanoušci, kteří volají pro samostatnou kategorii pro Meryl Streep, protože je tak dobrá, ale najdou se i tací, kteří volají pro samostatnou kategorii pro Madonnu, protože je tak špatná. Tomu rozhodně nenahrává ani fakt, že většina filmů s Madonnou, propadla celkově. Přitom podíváme-li se na její filmografii z určitého hlediska, zjistíme, že vůbec nejde o špatnou sestavu. V Šanghajském překvapení hraje vedle Seana Penna. Dick Tracy režírovaný Warrenem Beattym s Madonnou a Alem Pacinem v hlavních rolích vyhrál tři Oscary včetně toho za písničku, kterou královna popu nazpívala. Zahrála si ve filmech Woodyho Allena, Quentina Tarantina nebo Guye Ritchieho. Ve velkém vítězství se objevila po boku Toma Hankse a v Těle jako důkaz vedle Willema Dafoe a Julianne Moore. V její filmografii nechybí ani malé cameo v bondovce Dnes neumírej. A z jiného hlediska je Madonna držitelkou nejvíce Zlatých malin (celkem devíti včetně jedné za nejhorší herečku století), což někomu plně stačí k vytvoření názoru.
Ale přeci jen je tu výjimka (potvrzující pravidlo?). Tou je muzikál Alana Parkera Evita. Neúspěchy zpěvačky prosadit se na filmovém plátně vzhledem k tomu, že svých videoklipech podává konstantě výborné výkony, vedly k teorii, že Madonna je ve skutečnosti výborná herečka – do chvíle, než promluví. Tuto teorii potvrdila i Evita, která je někdy označovaná za filmovou operu, protože se v ní pouze zpívá. Role Evy Duarte (později Evy Peron), o níž se ucházela i Meryl Streep nebo Barbra Streisand, vynesla Madonně Zlatý glóbus a s písní You must love me vystupovala na Oscarech (píseň cenu nakonec získala, ovšem ocenění putovalo k jejímu autorovi Andrew Lloyd Webberovi, ne interpretce).
Madonna se ve filmu neobjevila od roku 2002, ale v roce 2008 si sedla do režisérského křesla a natočila snímek Špína a moudrost, který byl uveden na Berlinale. Její debut sice neměl velkou odezvu, ale její druhý film W.E./Králova láska o romanci Edwarda VIII. a Wallis Simspon si vůbec nevysloužil špatné recenze, a nakonec byl nominován i na Zlaté Glóby i Oscara (píseň/hudba/kostýmy).
Madonna je natolik výrazná, hlasitá, nepoddajná a nepřehlédnutelná osobnost showbyznysu, že je jednoduché se chytnout jednoho z jejích vrtochů a odsoudit ji za její výstřednost, sebevědomí nebo jednu z mnoha provokací. Madonnin odkaz a vliv ale sahá mnohem dále, než se na první pohled může zdát. A vypadá to, že královna popu ještě zdaleka není u konce.
