Recenze: Tvář vody (2018) – Klasická, přece trošku jiná romance

Oblíbený režisér Guillermo del Toro (Pacific Rim, Hellboy, Faunův labyrint), mistr tajemné pohádkové atmosféry se rozhodl natočit romantický film, beroucí si zcela zřetelnou inspiraci mimo jiné v klasických příbězích typu Netvora z Černé laguny, či Krásky a zvířete. Stojí od pohledu tak trochu jiná, podivná romance a jeden ze žhavých adeptů na letošní Oscary za to? Buďme upřímní. Pokud chcete na Valentýna do kina na opravdu na dobrý a jiný romantický film, vykašlete se na Odstíny svobody, a jděte na Tvář vody. Neprohloupíte. Jak moc se ale kritiky tolik adorovaný snímek odlišuje? A je opravdu tak originální?

Tvář vody je překrásně natočenou, atmosférickou a temnou pohádkou pro dospělé. Nic víc, nic míň. Rozhodně se nevyrovná kupříkladu dřívějšímu del Torovu Faunovu labyrintu. Na rozdíl od něj totiž nemá žádný větší přesah, snad až na trochu otřepané poselství, že láska může vzejít odkudkoli a mezi kýmkoli. Kdybych měl Tvář vody nějak blíže specifikovat, citoval bych tvrzení, které jsem zaslechl v sále po projekci: „Je to jako Kráska a zvíře. Až na to, že on není až takové zvíře a ona není až taková kráska.“ Právě tabuizovaná a pro mnoho diváků i poněkud nechutná láska mezi humanoidním vodním stvořením a hlavní hrdinkou je největším kladem i záporem, jakož i nepřekvapivě hlavním motivem celého snímku.

Del Toro se místy nebojí trochu naturalističtějších záběrů nahoty, či ve dvou případech  dokonce masturbace ve vaně. Přesto se nelekejte, nejde zdaleka o nic nepřiměřeného. Zkušený režisér moc dobře ví, co si může dovolit a drží se tak mezí únosnosti. Co bych filmu celkově vytkl, je rychlost, s jakou vztah dvou titulních postav vyeskaloval. Podle mne by si jejich postupné sbližování zasloužilo mnohem víc prostoru, než jen pár scén, kdy hrdinka nosí tvoru do nádrže vařená vajíčka a naučí ho pár slov ve znakové řeči. Celkově se zrovna na tuto stránku romance mohli tvůrci zaměřit mnohem víc, než jen zůstat u náznaků, jak si je němá dívka s obojživelným stvořením podobná.

Celá zápletka pak má docela tradiční a okoukanou stavbu. Což se ale už dle trailerů celkem dalo očekávat a vlastně to příliš nevadí. To proto, že snímek poměrně často odkazuje na jiná díla a tak trochu skládá poklonu Zlatému věku Hollywoodu. Navíc má celý příběh spád a výborně funguje. Tudíž vlastně ani není moudré filmu zazlívat všechna použitá klišé (zlá americká armáda x KGB, sovětský agent se srdcem na pravém místě, apod.). Nejen díky titulnímu monstru a záhadné mytologii okolo něj (ta je totiž hlavně zpočátku opravdu minimální; krom shrnutí v několika větách se o jeho původu a polapení nic bližšího nedozvíme- film fakticky začíná v momentě, kdy je tvor přivezen do laboratoří), jakož i jeho schopností a jeho celkové záhadnosti, ale i díky rozmanitým, výborně napsaným a zahraným charakterům. Každá postava má ve filmu svůj smysl a opravdu nikdo tu není navíc.

Ať už jde o vypravěče a přítele hlavní hrdinky Elisy (Richard Jenkins), typicky, až úsměvně jižanskou afroamerickou uklízečku a Elisynu kamarádku (Octavia Spencer), či v neposlední řadě o Shannonova charismatického „záporáka,“ jehož motivace pro polapení příšery jsou až tragicky lidské a přes jeho brutalitu a úpornost snažení i pochopitelné. Všichni jsou navíc představeni dostatečně na to, aby si o nich divák nejen udělal názor, ale i se do nich dostatečně vcítil, díky čemuž není problém pochopit jejich chování během vývoje a gradace děje. Tvář vody pak má v několika vedlejších linkách až tragický rozměr, kdy se režisér nebojí i trochu násilnějších krvavých scén. Přesto si Tvář vody rozhodně nezasluhuje nálepku hororu, protože i prvky thrilleru jsou zde zastoupeny celkem minimálně. O celkem předvídatelném konci nemluvě.

Verdikt

Guillermo del Toro natočil precizní a krásnou pohádkovou romanci, která sice nevybočí z daných mantinelů, ale rozhodně si chválu kritiky (byť pro mě trochu přemrštěnou), zaslouží. Palec nahoru ode mne dostává zejména vizuál, nepodbízivý a příjemný soundtrack a herecké obsazení. Tvář vody je poměrně tradiční, až příliš „hollywoodsky“ koncipovaný snímek, který vás na kolena nedostane, nepočítáme-li úchvatnou dobovou atmosféru, kouzelné monstrum (Doug Jones, který jej ztvárnil by měl spolu s Andy Serkisem mít vlastní oscarovou kategorii) a několik opravdu magických scén, které se vám vtisknou do paměti. V zásadě se tak, vzato kol a kolem jedná o kvalitní film, který zabaví, ovšem nijak výrazně nenadchne. Což je tak trochu škoda. Člověk si říká, zda na tom Guillermo del Toro nezačíná být podobně jako Tim Burton. Zkrátka jestli se to kouzlo, díky kterému jsme jejich filmy vždy bezpečně poznali, tak trochu časem a vlivem prostředí nevytratilo…

Tvář vody / The Shape of Water
Trailer
USA, 2017, 123 min
Drama / Romantický / Fantasy / Thriller
Režie: Guillermo del Toro
Scénář: Guillermo del Toro, Vanessa Taylor
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Sally Hawkins, Michael Shannon, Richard Jenkins, Doug Jones, Michael Stuhlbarg, Octavia Spencer, Lauren Lee Smith, Nick Searcy, Cyndy Day, Stewart Arnott, David Hewlett, Nigel Bennett, Martin Roach, John Kapelos, Morgan Kelly, Dru Viergever, a další.

Na film Tvář vody si můžete zajít i v kinech Premiere Cinemas (Praha, Olomouc, Teplice).

PŘEHLED RECENZE
Tomáš Lesk
65 %
Předchozí článekJoaquin Phoenix jako Joker?
Další článekTOP 9: Únorové novinky na DVD a Blu-ray
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, mimo jiné pak pro seriál Doctor Who. Mám zarytou nenávist vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase píšu o filmech, komiksech a knihách, čtu a zírám.