Snímků z universa Hvězdných válek, vytvořeného před lety scénáristou, režisérem a producentem Georgem Lucasem, máme za sebou už pěknou řádku. Díky neutuchajícímu zájmu fanoušků a bezpočtu tvůrců rozšiřujících fiktivní vesmír o nové a nové příběhy, a studiu Disney, které vlastní Lucasfilm, můžeme počítat s jeho další expanzí. Nu a jelikož se už brzy dostane do kin očekávaná osmá část hlavní série, pojďme si popořadě a chronologicky zopakovat všechny kanonické filmy, odehrávající se kdysi dávno v jedné předaleké galaxii… 

V tomto článku se soustředíme pouze na hlavní filmy. Nebereme v potaz ani spin offy v podobě filmů (Rogue OneDobrodružství Ewoků), seriálů (Klonové války, Povstalci) ani šílenosti typu The Star Wars Holiday Special, ve kterém se Han Solo spolu s Chewiem vydají za wookieeho rodinou slavit svátky.

Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje

Film, původně nesoucí pouze název Star Wars bez podtitulu a řadového čísla, odstartoval celý fenomén, jakož i žánr science fantasy, do jakého snímek spadá (nejedná se ani tak o sci-fi, jak je mnohdy mylně interpretováno). Obrovská fanouškovská struktura, včetně bezpočtu doplňujících komiksů, knih a jiných materiálů (často dopňujících mezery v ději a mytologi), ať už spadajících do Disneym schváleného kánonu, či nekanonických “Legends,” za své bohatství vděčí právě tomuto filmu. Nová naděje, ve které řada triků vznikala takřka na koleni, a která je mimochodem nejvíce upraveným snímkem celé ságy (díky citelnému stáří), patří po právu k velkolepým milníkům moderní filmografie. Ať už si tvůrci s Lucasem brali inspiraci odkudkoli. Původní, nepozměněný film se nedá sehnat, inu mnohé z jeho četných úprav jsou opodstatněné (lepší obraz, doplnění dějových mezer, které v rámci návaznosti řady nedávají smysl (jiný vzhled Císaře), nebo jsou až dětinsky hloupé (“Han shot first!”)).

Star Wars: Epizoda V – Impérium vrací úder

Bezkonkurenčně nejlepší díl celé ságy, který se stal synonymem a připodobněním pro kvalitní pokračování (mnozí filmaři či novináři opravdu hovoří o některých sequelech jako o Impériu vrací úder v rámci jejich sérií). Po rozjuchaném a vítězném závěru Nové naděje se jednalo o hrubý políček a obrat k temné atmosféře, kdy jsme sledovali zdecimované boje povstalců s impériem na planetě Hoth. Došlo zde také k ikonickému střetu Luka Skywalkera s Darth Vaderem a onomu dnes už kultovnímu odhalení faktu, že Vader je Lukovým otcem (věta, ve které toto záporák mladému hrdinovi sdělí, patří mezi nejznámější hlášky filmové historie). Navíc k tomu všemu se zde vůbec poprvé objevily tak ikonické postavy jako kupříkladu mistr Yoda, či Bobba Fett. Je celkem ironické, že vůbec nejoblíbenější část Hvězdných válek je zároveň jedinou, kterou nerežíroval George Lucas, dokonce k ní nenapsal ani scénář. Režisérem filmu byl Irvin Kershner, scénář pak dle Lucasova námětu napsali Leigh Brackett a Lawrence Kasdan.

Star Wars: Epizoda VI – Návrat Jediho

Velkolepé vyvrcholení celé ságy, které, byť s pár vadami na kráse, nasadilo celé původní trilogii majestátní korunu. Luke zde završil svou cestu za ovládnutím síly a stal se rytířem Jedi. Společně s otcem, který kdysi nesl jméno Anakin, svrhli sithského imperátora Darth Sidiouse a nastolili rovnováhu síly. Pro mne osobně je největší chybkou na kráse tohoto filmového skvostu zejména fakt, že Impérium de facto svrhli Ewokové. Jakkoli jsou ti tvorečkové roztomilí, tohle je zkrátka facka vší logice. Zvlášť když si člověk uvědomí, že původně mělo jít o Wookiee (Chewbaccův národ). Nicméně to je jedna z mála menších či větších nedostatků, které v konečném důsledku nezničí velkolepost snímku, završujícího jeden velký fenomén minulého století. Škoda že zatím v rámci série nepřekonaný.

Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba

Se Star Wars je to jako s pizzou. I ta špatná vlastně docela ujde. A právě tak má Skrytá hrozba, byť je kvalitativně nejslabší, své povedené momenty. Na počátku nového tisíciletí se Lucas rozhodl s velkou parádou odstartovat novou trilogii, dějově předcházející té původní. Měl v úmyslu odvyprávět příběh toho, jak se Anakin Skywalker vůbec stal z rytíře řádu Jedi sithským lordem Darthem Vaderem. Nová prequelová trilogie tak pochopitelně vyvolala obrovská očekávání fanoušků. Lucas dle vlastních slov vyčkával s natočením této trilogie do doby, kdy budou filmové počítačové triky na dostačující úrovni, aby uskutečnil své vize. Výsledek tomu však příliš neodpovídal a zprvu nadšené reakce se časem překlenuly ve zklamání a rozčarovanost. Tohle zkrátka nebyly ty Hvězdné války, jaké fanoušci znali. Nešlo jen o ztracené kouzlo praktických trikových efektů, zde nahrazené určitou počítačovou sterilitou, otravné charaktery (ať už byly původní nenaplněné záměry s Jar Jar Binksem jakékoli (prý to on měl být titulní Skrytou hrozbou), či o to, že technologie a celkově vzhled světů moc nenasvědčoval tomu, že se vše dějově odehrává před původní trilogií. Malý Anakin navíc nepůsobil zrovna nejpřesvědčivěji a mnohé na tom nezměnili ani jinak velmi dobře obsazení herci v jiných titulních rolích. Film tak působil trošku vytržený z kontextu. A nadcházející pokračování na tom nemělo mnoho změnit.

Star Wars: Epizoda II – Klony útočí

V druhé části novější trilogie zastihneme již o deset let staršího Anakina jako padawana mistra Obi Wan Kenobiho. Zejména druhý z jmenovaných je nejen díky zajímavosti postavy, ale i díky oběma hercům, jenž Kenobiho ztvárnili (Guinness, McGregor) a jejich výkonům asi nejlepším bodem celé ságy. Horší už to bylo s návratem midichlorianů (potřebě dát za každou cenu do té doby mystické síle nějaké uchopitelné rádoby vědecké vysvětlení nějak nerozumím), Jar Jar Binkse a opět ne zas tak dobře napsaných dialogů. O nepříliš funkční, toporně upachtěné romanci mezi Anakinem a Padmé nemluvě (Skywalkerova řeč o písku patří k nejhorším momentům filmu). Když se člověk na film podívá zpětně, získá tak trochu dojem, že se toho děje hodně, ale nemá to na něj potřebný emoční dopad. Osobně jsem taky moc nepochopil název filmu, když za celou dobu klony na nikoho fakticky nezaútočí, což působí trochu úsměvně. Jediný opravdu emotivně dobře zvládnutý moment je pro mne scéna, kdy Anakin bezmocně zuří nad smrtí matky.

Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů

Alespoň jeden ze tří, chtělo by se říci. Pomsta Sithů se povedla. Přerod Anakina v Dartha Vadera byl uvěřitelný a Lucas se nebál ani temnějších momentů (ano, scéna s mladými padawany je dostatečně drsná, o Order 66 nemluvě). Veškeré zvraty tak jako ve dvou předcházejících částech trpí stigmatem toho, že vlastně nedokáží nikoho překvapit, protože je všem známo z původní trilogie, kam to bude celé směřovat. Nemohlo tak diváka vůbec zasáhnout odhalení kancléře Palpatina, jenž byl celou dobu sithským lordem Darthem Sidiousem. Závěrečný střet Anakina s Obi-Wanem a Sidiouse s Yodou je pak pastvou pro oči (ačkoli úchvatná a náročná choreografie soubojů se světelnými meči tak trochu lidově řečeno padá na hubu, když se následně podíváme na další souboj Dartha Vadera s Obi Wanem v Nové naději, který v porovnání se salty a vířícími světly lightsaberů působí směšně, jakkoli je to dobově ospravedlnitelné). Přes to všechno (včetně faktu, že původ Vaderových zranění a celého jeho děsivého vzezření je vlastně způsoben tím, že nedokázal vyskočit dost vysoko) se jedná o výborný film, který se bezesporu dokázal kouzlu původní trilogie přiblížit.

Star Wars: Epizoda VII – Síla se probouzí

Natočený s láskou, natočený s respektem k původní látce, s vyváženým poměrem mezi praktickými efekty (které prostě nezestárnou, ať si kdo chce, co chce říká) a CGI a se slabým příběhem. Právě ten byl totiž zdaleka největší slabinou sedmého dílu, pod který se podepsal režisér J. J. Abrams, jenž měl s převáděním kultovního materiálu do podoby vysokorozpočtového filmu své zkušenosti (Star Trek). Po tom, co Lucas postoupil svou společnost Disneymu a ztratil tak možnost se na své sáze dále podílet, začala nová éra, na kterou se bude dále navazovat. Síla se probouzí brnkala až moc na strunu nostalgie (byť to fungovalo), a sama o sobě nepřinesla žádný nový dějový koncept (v podstatě jde rámcově o trochu poupravený děj Nové naděje). Nezbývá tak doufat, že pokračování se vydají jiným směrem a budou se snažit o nová revoluční řešení příběhu.

Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here