Poslední den mé účasti patřil už jen jedinému snímku, špionážnímu dramatu z poválečného Německa.
Letos byla má účast oproti předchozím ročníkům zkrácená, ale ani to mi nezabránilo si celý festival maximálně užít. Před odjezdem došlo už jen na jeden film, Stopa vede do Berlína. Snímek z roku 1952 je jakousi německou verzí Jamese Bonda. Ovšem několik odlišností by se našlo. Protřelého agenta nahradil netrénovaný právník. Pro oba je však společné charisma a úspěchy u žen. Právník je nucený díky okolnostem zahodit svou masku bezbranného civilisty a pokud chce přežít, musí občas dojít k násilí. Film měl sympatickou stopáž, dobré obsazení a akční scény na svou dobu rovněž nezklamaly. Navíc kulisa rozbořeného Berlína dodala netradiční rozměr. Ideální závěr filmovky. Teď už jen nezbývá nic jiného, než čekat na příští ročník…