Gore Verbinski je pro většinu lidí znám zejména jako režisér stojící za trilogií Pirátů z Karibiku, či úchvatným westernovým animákem Rango. Mimo to se ale ještě proslavil remakem jednoho nejmenovaného japonského kultovního hororu. V Léku na život se rozhodl ke svízelné, záhadné tématice vrátit. Naservíroval nám tak mysteriózní thriller s hutnou atmosférou a bohužel, i se zejícími dírami v ději. Jak působí jeho nejnovější počin jako celek?
Po návštěvě kina jsem si chvílemi ani nebyl jistý uceleností vlastních dojmů, natož pak ne tak úplně ještě vstřebaného filmu. Ze začátku to vypadá hodně nadějně. Vidíme náhlou smrt a potom… Hlavním hrdinou je typický představitel yuppies. Mladý, nadějný, jako žralok za úspěchem deroucí se manažer ve velké společnosti. Její rada ho vyšle do léčebného střediska ve Švýcarsku, kde se rehabilituje jejich ředitel, od něhož dostali znepokojující dopis. Potřebují totiž, aby převzal odpovědnost za jisté záležitosti, což on jaksi… Nechce. Nu a jak už to tak ve filmech bývá, vyzvednout šéfa z léčebny, jejíž procedury staví na tamní blahodárné vodě, je trochu tvrdším oříškem, než by se zprvu zdálo.
V první návštěvě jsme svědky hrdinovy cesty autem prostřednictvím nájezdu kamery, který mi silně připomínal úvodní scénu z Kubrickova Osvícení. Ať už byl tento odkaz záměrný či ne, rozhodně potěšil a velmi podobně nastínil blížící se izolaci. Nechci se příliš vrtat v ději. Recenzi toto nepřísluší a nešlo by se tak vyhnout spoilerům, ale neodpustím si menší odbočku… Tak nějak jsem ani v závěru, kdy je vše poměrně neuspokojivě vysvětleno, nepochopil, jak do celé té léčebné procedury vlastně zapadají ti „titulní“ úhoři. Přijde mi, že tu vlastně byli až moc na efekt (jakkoli je to impozantní a děsivé), jako by se Verbinski s Haythem jednoduše příliš dlouho dívali na japonské animované filmy (všichni víme, o jaké konkrétně se jedná) a následně si řekli, že chobotnice by byly až moc okaté…
Nicméně… S Lockhartem, jak se protagonista jmenuje, je poměrně snadné se sžít už jen proto, že jde neohroženě za svým cílem a díky cynismu a pracovnímu návyku být neustále ve střehu už od první chvíle vycítí, že tu něco nesedí. Pátrání po skutečném účelu zvláštních lázní, jakož i jejich pohnutém historickém pozadí, ho navede na stopu, která odhalí… Nu, řekněme, že rozhodně nic příjemného. Posedlost věčným životem, děsivé pokusy na pacientech a incest jsou jen zlomky záhadné skládačky, kterou se spolu s Lockhartem snažíme dát dohromady. Film si s námi po celou dobu úctyhodné stopáže hraje a tváří se chvíli tak a chvíli onak (rozuměj chvíli chytře a chvíli až bolestně hloupě), jako by vlastně nevěděl čím chce být. Ale to je jen zdání. Ví to moc dobře. A je dost vrstevnatý, aby si vaši pozornost udržel. Přesto ale není vybroušeným diamantem. Naopak. Nohy mu podráží právě přemrštěná stopáž a hned několik konců, které odhalují nevyhnutelné (připadal jsem si jako při sledování Návratu krále, kde se podobně jako zde nachází řada vzájemně oddělených závěrů), jako by snad autoři scénáře měli několik verzí toho, jak to celé zakončit, ale nemohli se rozhodnout, a tak tam prostě narvali všechno (nehledě na to, že spousta scén je z verze pro kina vystřižena). Výsledek je tak trošku rozpačitý. Ale zase si můžete vybrat zakončení s takovou premisou, která vám nejvíce sedí…
V jednu chvíli to kupříkladu vypadalo, že se ona premisa překlene do rozuzlení alá Prokletý ostrov. Což by asi nebyl nejlepší nápad. Kdyby to nicméně vše skončilo v jednom určitém nejmenovaném okamžiku, jistou nejmenovanou, a vzhledem k předcházejícím událostem velmi mrazivě příhodnou větou pronesenou na lavičce, bylo by to podle mne mnohem lepší. Plesová scéna s hromadným tancem v kontrastu s bojem o přežití byla rozhodně zajímavým prvkem. Osudové a příhodné zúčtování pak podobně jako úvodní záběry ze začátku filmu evokovaly Kingovo a Kubrickovo kultovní Osvícení, tentokrát hlavně zkázu Overlooku v knižní předloze. Akčnější finále je takovým postradatelným, ale nakonec zas ne tak špatným vrcholem. Konec samotný byl takový, nijaký. Nebyl tísnivý, ale něco v závěrečném úsměvu hlavního hrdiny donutí jednoho navzdory všemu ostatnímu pochybovat, zda byl skutečně šťastný… Lék na život rozhodně zamrzí řadou nedovysvětlených věcí v zápletce. Zvlášť pokud se nad některými aspekty děje hlouběji zamyslíte. Kouká se ale na něj hezky a efektivně.
Verdikt
Atmosféra, atmosféra a ještě jednou atmosféra… Léku na život bude vyčítáno (ostatně vyčítám mu to i já), že je příliš dlouhý a nekonzistentní. Že se zpočátku tváří jako seriózní, inteligentní a velmi dobře rozehraná kritika uspěchaného konzumního životního stylu, jen aby se následně překlenul do hloupoučky béčkového akčního finále… Ale! Když ono se na to tak parádně dívá! Někomu by se tak mohlo zdát, že možná hodnotím až příliš vysoko, ale já si nemohu pomoci. Když jsem u filmu od začátku do konce napjatý jako struna a navzdory dírám v ději a zvláštnostem se prostě dobře bavím, musím dát tolik, kolik dávám… Nálada, ruku v ruce s geniem loci zde navzdory nijak překvapivému zvratu a vyústění, které v konečném důsledku přinejmenším napadá na jednu nohu (podobně jako hlavní protagonista po většinu stopáže), jednoduše pracuje perfektně. Dost tomu také dopomáhá výborně zvolená hudba a casting, kterému dominují pochopitelně zejména hejskovitý Dane DeHaan, démonický a charismatický Jason Isaacs a křehká Mia Goth. I ve vedlejších rolích ale rozhodně je oč stát. Přidejme k tomu úchvatné kulisy v podobě samoty na léčebně na hradě uprostřed Alp, a máme přesně ty ingredience z nichž se dá uvařit chutný, hutný a povedený pokrm. Takový, který má sice do geniality daleko, ale baví a možná i leckoho znepokojí… A to je zde to hlavní.
Na film Lék na život si můžete zajít i do kin Premiere Cinemas (Praha, Olomouc, Teplice).
Lék na život / A Cure for Wellness
Trailer
USA / Německo, 2017, 146 minut
Thriller / Mysteriózní
Režie: Gore Verbinski
Scénář: Justin Haythe, Gore Verbinski
Hrají: Jason Isaacs, Dane DeHaan, Mia Goth, Celia Imrie, Susanne Wuest, Lisa Banes a další.